... tedy vlastně i vykonáno. V sobotu jsme se jeli "podívat" do útulků, až jsme skončili v Troji. Prohlížíme si tam tak obrázky štěků, ti co se nám líbí nám v podstatě ke kočkám zakázali a akorát tam dorazila paní a vedla na obojku takové ušaté torpédo (vzala si ho tam před 14ti dny a šla ho vrátit). Krásný modrooký pejsek, hrozně vyváděl, chtěl si hrát a byl k nezastavení. V ten okamžik jsem si řekl "škoda, že je takovej nezvladatelnej". Následně mi bylo vysvětleno, že je to 4 měsíční štěně a tedy že je takové chování normální. Tak jsme si tam hned koupili obojek a vodítko ;)
A teď to nejdůležitější:
Je to kříženec louisianského leopardího s něčím (známá vyjádřila přesvědčení, že by to mohl být nějakej pittbulík), bude asi o trošičku větší, než jsem původně chtěl, ale vypadá, že bude spíše štíhlej dlouhonohej. Dostal jméno Bart, na které zatím neslyší, ale s údivem jsme zjistili, že reaguje na příkazy sednout, lehnout a pac, na procházce začal reagovat na stůj a jdeme (tak 3x jsem mu pomohl vodítkem a pak začal reagovat sám). Je naprosto čistotný (vydržel bez problémů od půlnoci do 6ti do rána, kdy jsem s ním šel jen proto, že manželka vylezla z postele a on se vzbudil), miláček oddaný, s kočkama by si strašně moc chtěl hrát (a trochu se jich bojí, což je zatím oboustranné, ale nemám strach, že by se to nesrovnalo do hlubokého přátelství) a s dětmi si samozřejmě hraje o 106. Tak poslušné, oddané a milé zvíře bych nečekal, vůbec nechápu, proč by si ho někdo nechtěl nechat ?!
Popravdě kdyby nebyly všude kolem auta, troufnul bych si ho pustit z vodítka a nebál bych se, že mi uteče. Spíše se mi zdá, že mne již přijal za páníčka a naopak má strach, abych se mu neztratil já ;)
Tedy všem díky za rady a vodítka, byla to nakonec náhoda, ale opravdu mi to pomohlo si dovyjasnit požadavky a rozhodnout se. Udělám lepší fotky a budu informovat o dalším vývoji.
Přidáváme pár slibovaných foteček, další budou zase za pár dní ;)
Tak přidáváme dvě nové fotečky, po 12ti dnech již vychází Bart s kočkami více než obstojně a se zbytkem rodiny je ve velké lásce. Prostě zlatíčko.
.
je to fešák.
.
Květa a Bobe
Květuš,nejsou všichni psi stejní...Každý má jiné problémy a úvahy ,,já-chudák z útulku",myslím,že tak nevnímají.Prostě nemají socializaci na člověka,hierarchii,ale vnímají zpočátku bezpečí,jídlo,plnou misku,teplo,apod.Podvědomě se bojí ztráty.Já měla bohužel jiný problém.Toník po 4. vrácení a týrání nevěřil,byl apatický,sice velmi čistotný,inteligentní,ale držel si ,,distanc",lidově řečeno,ve všem...Vždytˇ někteří psi ani pána nepoznají.On zůstal v naprostém klidu doma,nekničel,nevyl,nic netrhal...Ale ani nepil,nejedl.Když získal fixaci,tak by u jiného být nemohl.Neudělal by nic zlého,bez přehánění,nepřežil by...Myslím,že vše půjde,ale něco pomaleji než když máme pejska od štěníka...Bobe, přeji hodně štěstí,udělala jsi moc dobře,dala jsi šanci...
Aya.
P.S.Musím dodat,že u nás nebyl a není problém,že by se dotkl našich věcí či sebral něco ze stolu nebo věc,co mu nepatří... Ale problémy byly a zvl. venku než si zvykl na vodítko a přivolání...