....tak a pokračujeme dál...dneska si povíme něco o charakteru. Bílý švýcarský ovčák je pes společenský - to je pravda. Ať se děje cokoliv, Vajtík u toho nemůže chybět.Čím víc lidí se kolem něho pohybuje, tím líp. Od "prověřených" lidí se rád nechá hladit, venčit i nějakou tu přetahovanou si společně užijí. Máme nacvičený povel "sused" a to už skáče radostí a ví, že jdeme na návštěvu. Nevím jestli je každý švýcarák hyperaktivní, ale Vajt určitě. Když někam přijdeme, nejdříve si musí všechno prohlídnout, očuchat, poběhat. Pak si lehne a číhá - jakmile se někdo pohne byť jen na krok, Vajtík ho musí doprovodit. Ale jinak je to pes klidný, vyrovnaný a inteligentní.

Zdravím.....tak jsem se rozhodl, že Vám tady napíšu pár řádek o tom, jak se žije s tímto vzácným, krásným plemenem. Ale od začátku.........že existuje tohle plemeno jsem vůbec netušil (asi jako 70% lidí). Když jsem hledal nového psíka, procházel jsem inzeráty a tento neobvyklý název mě zaujal.....a tak jsem si něco málo přečetl, pak jsem se zajel podívat a už to bylo. Paradox je v tom, že jsem od začátku hledal nějaké malé plemeno a nakonec jsem si přivezl malého koně. Vajtík byl už asi rok starý, majitel se ho zbavoval z nedostatku místa. Trochu jsem se bál, jestli si na sebe zvykneme - byl poslušný, měl za sebou profi výcvik (prý), ale nikdy jsem už "velkého" psa neměl, vždy štěně. No, do auta se mu zrovna dvakrát nechtělo, ale zmáknul to bez poblinkání a ani moc nevyváděl. Tak jak jsem se bál já, že si na sebe nezvykneme, tak se bál asi i Vajtík, jelikož se téměř okamžitě začal chovat jako bychom spolu byli už roky. Jakmile jsme vystoupili z auta, už se ode mě nehnul na krok a tak jsme spolu už roky.