Trochu jsem si mákl a vyběhal si titul mistra Moravy a Slezska pro rok 2006.

Že nás čeká nějaká pořádná psí akcička, nám s Lady bylo jasné ve chvíli, kdy začala Petra chystat spoustu nezbytností jako jsou stoličky, klec, vodítka, postroje, kanystr s vodou, deky, ručníky a prostě vše potřebné. Pro jistotu jsme se nehnuli ode dveří a statečně jsme se motali pod nohama, jen abychom na sebe upozornili a nezapomělo se na nás.

V 6:30 vyjíždíme, v Otrokovicích nabereme Alču a Rona a to už je nám jasné, že nás čeká coursing, protože jinam s námi Ron nejezdí. Pár minut po 8. hodině dojíždíme do Radslavic, zaparkujeme na strategicky výhodném místě s výhledem na dráhu a jdeme projít přejímkou. Dostaneme rozpis běhů, zjistíme, že na řadu přijdeme až odpoledne, a já mám tu čest být posledním účastníkem jak prvního, tak druhého kola. Poběžím s šarpejem Terrym, který parkuje hned vedle našeho auta (z druhé strany auta je můj "kámoš" bulík Gucci), a už se na to těším.

Ale protože máme dost času, jdeme se projít. My s Lady řádíme a běháme v mokré trávě (Petra byla fikaná a sobě i Sebovi vzala gumáky), Lady se navíc válí i po zádech, takže za chvíli jsme mokří až na kůži, ale právě to je ta pravá zábava! Ron je opatrný a našlapuje zlehýnka - to aby se nenamočil nebo náhodou na něm nepřistál bodlák, holt třasořitka.

Už se pomaličku vracíme, najednou ucítím velice zajímavou vůni - ale Petra už mě odvolává. Dost neochotně teda přiběhnu, a když dostanu volno, mířím okamžitě na stejné místo, kde jsem se poprvé začuchal a najednou - šok - vybíhá odtud zajíc!

Mám možnost si udělat soukromý trénink coursingu s živou návnadou, ale Petra mi to zatrhne a okamžitě mě přivolá. Sice mě pochválí, když hned přijdu, ale větší radost bych měl z toho, kdybych toho ušáka pořádně prohnal.

Samozřejmě bychom to nemohli být my s Lady, kdybychom se naprosto totálně mokří ještě neproběhli v písku, takže jsme hezky oblepení a nazdobení malinkými zrníčky.

Vítáme se se všemi kámoši, kteří mezitím přijeli, lidé obdivují Lady (to ona ráda), a najednou koukáme a jsme nadšení! Přijela totiž jedna malá, úžasná stafbulinka z chs. Iuvo Hercínia, která je úžasná a má pro stafíky netypickou barvu - je trikolorní. Fotečky dáme do galerie, protože je opravdu nádherná. Lady si s ní užívá do sytosti stafbulích "krvavých" hrátek (pro ty z vás, kdo neznají stafbulí hry - spousta řevu, tahání za kůži, zuby vyceněné, ocásky meloucí se radostí a jiskřičky v očích), až se páníci bojí, že už do auta únavou ani nedojdou. Ale dojdou, tyhle dvě dračice mají totiž energie na rozdávání!

Než přijdu na řadu, jde Petra se Sebčou na párek, po cestě zase pomuchlají nějaké psí kámoše a kámošky, nemůžou si nechat ujít bulinku Niobe (je příbuzná jejich Bodyčka) a všechny ostatní prcky...

Asi půl hodinky před mým během se jdeme s Ronem ještě trochu proběhat a protáhnout, aby se nám pak líp běželo. Sluníčko vaří opravdu naplno, takže mě Petra musí krotit, protože lítám, jako bych nevěděl, že se ode mě teď čeká pořádný výkon.

A je to tady, teta Barča hlásí, že Obísek se má připravit. Spustím teda hlasivky naplno, Petróó! Pojď pro mě, už jdeme! Takže jo, Petra si dá bederák, mně nasadí postroj a připne mě ke šňůře, a už ji vleču na start.

Tam nám Evča od Terryho půjčí červený obojek, Terry má bílý, každý se postavíme ke "svému" praporku a já už se snažím dostat ke střapci, který nám přiváží motorka. Petra dokonce musí klečet na kolenou, aby mě udržela, protože jak vidím střapec, tak se mi zatmí před očima (Petra tvrdí, že v mozku) a na nic jiného nejsem schopný se soustředit.

A je to tady, připravit, start! Vybíhám o pár vteřin před Terrym, ten ale maká a snaží se mě předběhnout, je před námi rovinka, kde makám naplno, takhle běžet mě Petra ještě neviděla, střapec kličkuje, nadbíháme, a je tu cílová rovinka, kde je Terry o něco rychlejší, ale jsem mu v patách a oba killujeme vzorně! Za tento běh jsem si zasloužil 81 bodů (Terry 82) a Petra mě moc chválí.

Jdeme se projít, abych trochu vychladnul, a máme teď přestávku, než se nachystá dráha na druhý běh. Lidé si jdou do bufetu na pečené kuřecí stehýnko, ale nejsou lakomci a masíčko, křupky, kůžičku a chleba nám donesou, takže mlsáme i my. Lady si pak jde hrát s Cassinkou, já se zatím mám koncentrovat a připravovat na druhý běh (dokonce mně Petra přikryla výhled na dráhu dekou, abych odpočíval a nebyl pak moc vyčůraný a nevěděl kudy běžet).

Ty dvě malé piraňky řádí jako o duši, je vidět, že si to holky užívají a páníci je nijak nebrzí - ať se mládí vydovádí. Jen škoda, že na hrátky si nevzali foťák.

A je to tady, druhé kolo se chýlí ke konci a Barča zase hlásí, že se má připravit Obísek! Takže začnu řádit v kleci, abych dal najevo, že už! Už! Dostanu postroj, Petra si mě připne k bederáku a valíme na start. Teda rychlostí pro mě malou, pro Petru místy příliš velkou, takže má co dělat, aby to ustála a neslítla. Radši mi to zatrhne a musím jít slušně.

I ve druhém běhu běžím s Terrym, zase mám červený obojek a on bílý. Tentokrát je dráha tažená v opačném směru, já hned po příchodu obhlídnu trasu a okamžitě se rozhodnu, že po vyběhnutí ze startu rozhodně nepoběžím za střapcem, ale poběžím rovnou ke druhé kladce. A je to tady, připravit, start! Terry pronásleduje střapec, já nadbíhám, ale najednou mám pocit, že ten střapec je možná až moc daleko, takže se řítím k němu, v tu chvíli mi uskočí a já najednou dávám Terrymu i střapci náskok, takže ze sebe musím vydat opravdu všechno, abych je dohnal, a do cíle přibíháme téměř současně! Oba killujeme naprosto ukázkově.
Možná za to může i to, že jsou navázány dva střapce, což je fajn, protože pak u střapce nedochází ke zbytečným šarvátkám. My máme teda pro jistotu oba náhubky, ale myslím, že ani nebyly potřeba. Za tento běh dostávám 85 bodů (Terry 86) a s výsledkem jsme moc spokojení.

Teta Barča už hlásí, že teď se mají na dráhu dostavit psí miminka, která dostanou šanci zkusit si 50 metrů dráhy. Rostou nám další malí šílenci do střapečku. Takže já jdu do klece, Lady dostane postrojek a letí na dráhu. Je zde dalších asi 7 prcků (bulinka, stafbulinka, chrtík a ještě nějací další prckové), a všichni čekáme, jestli budou štěnda vědět, co mají dělat. Na start se připraví Lady, Petra jí párkrát zamává se střapečkem před očima, což teda pro Lady znamená zakousnout, nepustit a utéct. Ale nemá šanci, protože Petra střapeček pokládá a dává pokyn, že může startovat. Jakmile Lady uvidí, že jí ta šustivá věc utíká, okamžitě se za ní rozběhne (Petra běží kus za ní), a v cíli ji obě společnými silami zakousnou. Teda zakousne se jen Lady, Petra ji jen mocně povzbuzuje. A i ostatní prckové si vedou skvěle, všichni pochopili, co se po nich chce, a snaží se střapeček dostihnout.

A je tu vyhlášení výsledků. My s Lady jsme si dobu čekání zkrátili hrátkami v prachu, takže rozhodně nejsme černí, ale spíš připomínáme stafbulí dědečky - naše barva je šedivá a kdykoliv se pohneme, zvedají se z nás oblaky prachu. Holt šikulky.

A už jsem vyhlášený, stávám se mistrem Moravy a Slezska pro rok 2006, dostávám medaili, spoustu mlsek a nějaké další ceny a úžasný obrovský pohár, který nám teda okamžitě sebere Seba a letí s ním do auta. Co kdyby si to Barča náhodou rozmyslela?

Chceme poděkovat za skvělou akci, která se dá označit jedním slovem - bylo to bezva! Bezva lidi, bezva pesáci, bezva počasí, bezva dráha, bezva ceny - opravdu si nemáme nač stěžovat.

Já jsem si užil pořádné proběhnutí a nejvíc se nám líbilo, že si užila i Lady a mohla si ulovit střapeček. Pořadatelé i tentokrát dělali maximum, a myslím, že můžou být s výsledkem spokojení. Přestože to byl poslední závod v tomto roce, kterého se zúčastníme, čeká nás ještě pár tréninků, a na některém z nich se se všemi zase rádi uvidíme!

P.S. pro ostatní stafbulíky: Dejte se do toho, příští rok bych uvítal na drahách konkurenci!

Obísek

Autorčiny stránky