Přiznávám že myšky taky nejsou moje specialita. Ale Endži už mě trochu vytrénovala když nám nosila dvířky domů myšky a chvíli jí trvalo než pochopila že domů je nosit prostě nebude. Nejhorší bylo když se ke mě ta myš rozběhla. Navíc jsem si teď uvědomila že jsem před těmi pidi zvířátky utíkala jako kdyby se na mě rozběhl slon. Ale ani živé bych je prostě v ruce mít nemohla. Dokud byli živé a já se k těm myškám dostala dobila jsem je chudinky botou a pak vzala přes igeliťák a vyhodila do popelnice. Po čase stačilo Endži jen okřiknout ať s ní maže ven a s naštvaním mručením odkráčela i s myší ven dvířky. A teď už je nechává chcíplé na zápraží. Ale popravdě nevím co mi na nich úplně tak vadí, např. křečky mám ráda a jako dítě jsem křečky doma měla a ty vezmu do ruky úplně v pohodě i dnes. Asi se jich bojím že by mě mohla myš pokousat? Fakt si nejsem jistá proč je nemám ráda.

ona třeba na téhle fotce je nádherná, protože není vidět ten nahatý tlustý OCAS. Mně na myškách vadí ten nahatý ocas a u potkánků je to fakt někdy klacík. Patřím prostě k té polovině, která zase pro změnu vezme do ruky jakéhokoliv pavouka, no . Vzpomínám, jak si synak tak cca 10letý koupil zkapesného maličkou myšku, že mu jí bylo líto, že tam byla sama. Stála jsem na stole a hystericky řvala, že ať si vybere, že buďto maminka, nebo mýýýš. No vybral si maminku, ale ten pohled mluvil za vše

videjko je krásný. Fakt já myšky nemusím, ty ve mně vzbuzují naprosto panické reakce,aleuž jsem se naučila ovládat, když vím, že jsou bezpečně zavřený a nikdo mi nevnucuje,abych se s nima bratřila. Behat mi takhle po bytě příjdu o rozum hrůzou