Psi, kočky a ostatní mazlíčci

Jak jsme přišli domů, začali jsme mu chystat obydlí. Měl pěknou budku se stříškou a komínkem, kolečko na běhání, žebříček na patro, kde měl v budce svůj pelíšek, vystlaný čistými ubrousky. V přízemí nesměly chybět piliny, lisované do granulí, sloužící jako koberec. Pod žebříček jsem umístila misku na semínka, které měl tak moc rád. Vedle kolečka na běhání měl napáječku, která mu sloužila nejen k zahnání žízně, ale občas i jako sprcha.

Aby si mohl hrát a nenudil se, dostal Míša i roličku od toaletního papíru ? prolézačku a plastový balónek na koulení. Když si Míša začal prohlížet svůj nový domov, jenom jsme ho pozorovali, aby měl čas si na nás zvyknout a ne bál se nás. Od začátku jsme ho obdivovali, jak je krásný a miloučký. Až jsme pro něj našli vhodné jméno, nechali jsme ho chvíli samotného v pokoji, aby si odpočinul a zabydlel se.

Prohlídka nového domova ho natolik zmohla že hned usnul. Druhý den jsme ho začali ochočovat a já jsem se nemohla dočkat, až už si na nás úplně zvykne. Oproti našim pěti předchozím křečkům přestal Míša velmi rychle kousat, protože už od malička byl zvyklý na lidi. Dnes je už Míša delší dobu bohužel mrtvý. Dožil se nejvíc ze všech našich křečků a žil by déle, ale když nám dělali nová okna, dala jsem ho ke kamarádce aby mu u nás nebyla zima (už byl podzim). Tam ho měli na vysoké polici, protože kamarádka má malého brášku. Když jsem ho byla nakrmit, asi jsem špatně zavřela dvířka od klece. Na druhý den mi kamarádka volala že je křeček mrtvý. Taťka se tam šel podívat, protože už bylo docela pozdě večer. Pak jsem ho oplakala a když si na něho vzpomenu, brečím ještě teď. Pak jsem měla ještě jednoho křečka a ten umřel velmi rychle, protože byl nemocný.

Ale teď už mám morčátko, které se jmenuje Chocolate.

Zuzik