U koček není jisté nikdy nic, nemají povahu jako psi, které lze utáhnout na "výhody". Ze začátku bych zkusila přinést domů druhou kočku jen na zkoušku (třeba od někoho známého) a uvidíte co bude Váš stávající kocourek dělat. Např. ten můj v pohodě vedle sebe snese jakéhokoli psa, ale z koček má panickou hrůzu, a to takového rozsahu, že z toho může, až onemocnět. Prská, syčí, útočí a pak se schová na skříň a nesleze dokud vetřelec neodejde. Takže já bych si druhou kočku pořídit nemohla. Ale je pravda, že můj kocour je labilnější povahy. Co mám známé, tak ze začátku starší kočka taky nebyla nadšená, ale postupem času si zvykla. Ovšem musíte předem počítat, že může nastat ze strany starousedlíka nečistotnost apod.

www.aisha.topic.cz              

Tak u nás přišel druhý kocourek neplánovaně a nečekaně. Kočička měla rok a něco a i když byl kocourek malé kotě, tak ho první den chtěla zabít. Neustále ho mlátila, prskala na něho, vyháněla ho z pokoje apod. Druhý den už ho přišla umýt a pak už to šlo docela dobře. Ale jak psaly holky, každá kočka je jiná, pokud se rozhodnete druhého kocourka pořídit, měla byste počítat, že můžou být ze začátku problémy. Nicméně si myslím, že nakonec se sžijí všechny kočky. A podle mě je opravdu lepší mít kočky dvě. Když jsme měli jen jednu kočku, byla nekontaktní, často náladová, do jídla jsme ji div nemuseli nutit. Dnes je z ní mazlivá pohodová micka, která není závislá na tom, zda zrovna máme čas si s ní hrát, protože kocourek má náladu na hraní vždy. 

http://amir-zpovodisvratky.webgarden.cz

http://amirek.rajce.idnes.cz/

nedá mi to, měli jsem bezmála 17letého kocourka, když mu umřela jeho stejně stará psí kamarádka. Byl tak nešťastný (takže v jiném rozpoložení než ten váš) nejedl,prostě chodící smutnění, měli jsme o něj strach. Dcera sehnala koťátko. Nejprve na něj prskal, ale malý dareba si samozřejmě chtěl hrát, nedal mu pokoje a "otravoval" ho. Nakonec se spřátelili, ani to  zas tak dlouho netrvalo. Starý pán byl šéfem smečky, což malý dareba přijal a po čase i příchozí štěně. S dědovi si nic nedovolili - i když štěně narostlo do 35kg! - blbli ti mlaďoši spolu.

Ono je těžké cokoliv radit, každá kočka je opravdu jiná. Z dvojice můžou být přátelé na život a na smrt, jako z těch našich dvou, nebo si nikdy nesednou a budou na sebe nevražit. Také může být největším úspěchem,že se budou alespon navzájem z dáli tolerovat.Je to opravdu těžké.