Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak na to...

Mám kocourka Ilju, kterému jsou cca 3 roky. Přivezla jsem si ho z Irska, kde jsem ho nemohla nechat, poté co tam s námi přes 2 roky žil. Mohu vám říct, že to nebyla zrovna snadná a ani levná záležitost. A já si teď nejsem zcela jistá, jestli jsem pro něj udělala to nejlepší, tak jak jsem udělat chtěla.

Jde o to, že v Irsku byl Ilja zvyklý chodit kdykoli ven. Žili jsme tam v domečku se zahrádkou. Objevil se nám první den za dveřmi a už s námi zůstal. Ale když chtěl ven, tak jsme ho normálně pouštěli. Byla to velice klidná čtvrť, kde nejezdilo moc aut a ani výskyt psů nebyl příliš značný.

 Věděla jsem, že když ho tam nechám, nebude se mít zle, ale opět by přišel o domov a hlavně o naší lásku a péči, na které bych řekla, byl psychicky velice závislý.

Poku jde o jeho vycházky ven, musím podotknout, že ačkoli jsme ho nenechali vykastrovat, sdělila nám irská veterinářka, že na 99% kastrací prošel. Jeho klidné chování by tomu také nasvědčovalo, takže řekněme, že je kastrovaný. Snad i proto se nikdy příliš netoulal. Šel-li ven, tak většinou jen na zahradu, kde se vyhříval na sluníčku, nebo lovil. Nestalo se, že by napřišel třeba celý den. Pokud šel ven nad ránem, byl už dopoledne zase zpátky.

 Ale teď...

Do Čech přicestoval začátkem října a vlastně od té doby nebyl sám venku. Nejprve jsem ho držela jen v domě a asi po 1 - 2 týdnech jsem se ho pokusila vzít na zahradu pomocí kšír a vodítka.Ale nikdy to nedopadlo moc dobře. Iljík byl přikrčený, vyplašený a rozhodně si to neužíval. Snažil se vyvléct a měla jsem pocit, že bych se ho v tu chvíli nedovolala, neboť tam byl najednou dravec a ne můj domácí miláček. Přestala jsem ho tedy venčit a doufala, že čas jeho touhy zahojí. Ale nezahojil. Když ho vidím na okně, jak sleduje co se venku děje, nebo jindy, jak pláče a chce ven, šplhá se po okně a lapá po čerstvém vzduchu, trápí mě to stejně jako jeho.

Moc ráda bych ho tedy na jaře pustila ven. Ale vůbec nevím, jak to mám udělat. Dejme tomu, že tomu bude 6 měsíců, co ho držíme doma a tak lze říct, že už se tam tak i cítí a bude vědět, že je to jeho domov. Máme poměrně velkou zahradu a kdybych věděla, že za její hranice nepůjde, už by byla jenom jeho. Jenže tady nastává ten problém. Za plotem číhá rozhodně víc frekventovaná silnice, než tomu bylo v Irsku a za dalším plotem zase sousedovic lovecký pes. A já se pořád strašně bojím, co se všechno může stát a jak tomu předejít.

Řekla jsem si, že ho nepustím, ale pro něj to potom nebude ten život na který byl zvyklý a nebude tím pádem šťastný. A s tím úmyslem jsem do Čech opravdu nepřivezla.

Má otázka je...Existuje nějaká cesta, jak ho navyknout pouze na zahradu? Jak ho naučit chodit domů, případně ani neopouštět náš prostor? Silně o tom pochybuju, ale zeptat se na to musím. Třeba mi budete moci poradit alespoň nějakou užitečou radou. Byla bych Vám opravdu vděčná.

Děkuji a budu se těšit na vaši odpověď.

S pozdravem L.K.