V dnešním díle miniseriálu o ohrožených živočišných druzích nahlédneme do lesů mírného pásma a vlhkých oblastí naší Země.

Když mluvíme o celosvětovém ohrožení lesů, většinou si představíme lesy v tropických oblastech. Ale i lesy v oblastech mírného pásma a severské lesy trpí činností člověka. Na jednu stranu je pravda, že se zalesněná plocha ve většině zemí střední a severní Evropy rozšiřuje, přesto vědci a ochránci volají na poplach. Z původní bohaté flóry a fauny se nyní totiž vyskytuje v některých lesích jen velmi nízké procento. Hlavní příčinou jsou způsoby lesní těžby, ale také kyselé deště, způsobené průmyslovým znečištěním, nekontrolovaný lov či změna klimatu.

Začněme u těch nejmenších - zástupců hmyzí říše. Roháč obecný, dříve běžný i u nás, je největší brouk. Samci mají obrovitá kusadla, která na první pohled připomínají parohy. Vývoj roháče má 4 stadia - vajíčko - larva - kukla - dospělý jedinec. Délka vývoje larvy kolísá od tří do pěti až šesti let. Dospělý roháč žije většinou velmi krátce - jeden až dva měsíce. Roháč se vyskytuje tam, kde rostou duby a kaštany. Snižování počtu těchto stromů vede i ke snižování populace roháčů. Závisí také na přítomnosti mrtvých stromů, do kterých může klást vajíčka a kde se vyvíjejí larvy. Intenzivní lesnická činnost vede k rychlému odstaňování mrtvých stromů, což sice zvyšuje výnosy lesnictví, ale nevyhovuje roháčům i dalšímu hmyzu a především ptákům.

Ze zástupců ptačí říše si můžeme připomenout tetřeva hlušce, který patří k největším evropským ptákům. Může žít jen v hlubokých lesích, kde není vyrušován. Kácení lesů a jejich využívání pro lov a turistiku tyto citlivé ptáky vyhání z jejich domovů.

K ohroženým druhům těchto lesních oblastí patří i kočkovité šelmy - rys ostrovid, rys pardálový či tygr ussurijský. Například rys ostrovid není ohrožen jako druh celkově, protože např. v zalesněném území Ruska je jejich populace zdravá, ale v Evropě je situace této šelmy daleko horší. Jsou pronásledováni ze strany lovců i chovatelů zvířat. U nás byl v nedávné minulosti vysazen na Šumavě, kde se zabydlel a jeho populace roste. To jeho příbuzný rys pardálový je na tom podstatně hůře. Tento nejmenší z rysů se vyskytuje pouze na Pyrenejském poloostrově, hlavně ve Španělsku, avšak podle odhadů jich v současnosti žije maximálně 150 až 200! Jsou obětí vyhubení divokých králíků, kteří jsou jejich hlavní potravou, změn přirozeného prostředí, ilegálního lovu atd. Jedna z největších kočkovitých šelem - tygr ussurijský - také nemá na růžích ustláno a jeho vyhlídky nejsou právě růžové. V současnosti jich ve volné přírodě žije zhruba 350!

Také sladkovodní prostředí je vážně ohroženo lidskou činností - v poslední době zmizelo nebo je silně ohroženo 30-40% druhů žijících ve vlhkých oblastech. Největším zbrojem problémů je hlavně intenzivní zemědělství - chemická hnojiva, insekticidy apod. Problémem je také zmenšování vodních ploch, vysušování močálů, znečišťování prostředí, plýtvání pitnou vodou...

Jedním z ohrožených druhů, závislých na vodě, je kůň řeky. Ano, ano, mluvíme o hrochovi obojživelném. Je jedním z největších savců na světě. Dospělý samec může dorůst do délky přes 4 metry a vážit kolem 4 tun. Hroši celé dny tráví ponoření pod vodou, která je chrání před slunečními paprsky, a teprve v noci se vydávají za potravou. Jsou často zabíjeni kvůli svým obrovským zubům a v některých částech Afriky i kvůli masu. V národním parku Virunga na východě Konga žilo v roce 1986 asi 33 tisíc hrochů. Po deseti letech politických nepokojů jich pytláci zanechali pouhé 3 tisíce! Zmenšenina hrocha obojživelného - hrošík liberijský - dosahuje sotva polovičních rozměrů a jeho způsob života je velmi odlišný. Žije především v bažinatých pralesích a tráví méně času ve vodě. Jeho výskyt ohrožují především lovci (kvůli masu) a postupující kácení lesů, v nichž žije.

K nejstarším obyvatelům vod, kteří se dochovali dodnes, se řadí jeseteři. Objevili se před více než 200 miliony let. Vědci rozeznávají 29 druhů jeseterovitých ryb. Všechny jsou dnes ohroženy, některé jsou v kritické situaci na pokraji vyhynutí. Kromě znečištění přirozeného životního prostředí a stavby hrází a přehrad na cestách, kudy jeseteři táhnou, jsou jejich hlavním nepřítelem lovci.

Samostatnou kapitolou jsou krokodýli. Jsou posledními žijícími zástupci podtřídy pravěkých plazů, ke které patřili i slavní dinosauři. Jsou ohroženi zvláště lovem - pro maso, ale především pro kůži. Kvůli tomuto obchodnímu artiklu byli kolem roku 1960 kriticky ohroženi aligátoři, avšak díky ochranným opatřením jim dnes už nebezpečí vyhynutí přímo nehrozí.

Jako špatný vtip se může zdát přítomnost krokodýlů na Sahaře. Opravdu byste je tam ale našli - v Mauretánii žije několik populací krokodýlů nilských, který je skutečným pozůstatkem pravěku. Před několika desítkami tisíc let vypadala Sahara jako savana, protékaly jí řeky a vyskytovalo se v ní mnoho zvířat. Krokodýl nilský tady stále přežívá díky tomu, že je malý, žije v loužích a když voda vyschne, může se na dlouhé měsíce schovat pod skály.

Asi méně známým zástupcem krokodýlů je gaviál - v důsledku ničení jeho přírodních stanovišť, lovu a rybolovu kolem roku 1970 téměř vyhynul. Nyní začíná jejich počet opět vzrůstat díky jejich chovu v zajetí.

V příštím, posledním díle si připomeneme některé ohrožené druhy savan, stepí, pouští a také polárních oblastí.

Zdroj: kniha Ohrožená zvířata z nakladatelství Fragment a internet