Přinášíme vám závěr našeho miniseriálu článků o ohrožených druzích. Předchozí díly najdete zde: 1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl.

V některých oblastech světa se rozkládají velké otevřené pláně porostlé jen trávou nebo keři. Nejsou natolik suché, aby byly bez vegetace, ale zároveň zde neprší tolik, aby mohly být porostlé lesy. Známe je jako savany, stepi, prérie či pampy.

Jedním z ohrožených druhů savan je sajga - antilopa, která spíše vypadá jako koza křížená s gazelou, samec má rohy ve tvaru lyry. Charakteristický je pro sajgu její dlouhý, jakoby zduřelý čenich, který vypadá jako malý chobůtek. K čemu slouží, zatím vědci nezjistili. Během 10 let zmizelo 90% populace této antilopy díky nadměrnému lovu.

Kůň Převalského je jistě známý každému z nás především díky záchrannému projektu, který vede pražská ZOO. Je to poslední skutečně divoký kůň. Je malý, zavalitý, žije ve stádech vedených hřebcem. Byl téměř vyhuben intenzivním lovem, odchytem a křížením s domácími koňmi. Poslední výskyt koně Převalského ve volné přírodě je doložen v roce 1968! Do dnešních dob přežil právě jen díky chovu v zajetí.

Velká část Severní Ameriky byla kdysi domovem mohutného tura, který je vysoký až dva metry a váží až tunu. Ano, tímto kolosem je bizon. Dva druhy bizona - východní a západní - jsou již vyhubeny, v současnosti žijí jen zbývající dva druhy - bizon prérijní a lesní.

Na počátku evropské kolonizace Severní Ameriky zde žilo kolem 50 milionů bizonů. Během necelých 150 let bylo vybito 99% bizoních populací. Bylo to často vybíjení zcela nesmyslné, ze sportu, jindy kvůli obchodu s masem a kůži, ale také v rámci boje proti Indiánům - některé kmeny byly na bizonech životně závislé. V roce 1889 bizon v podstatě vymizel ze severoamerické přírody - bylo jich zde asi jen 500! Dnes jsou přísně chráněni v několika velkých národních parcích. V jednom z kanadských NP chovají poslední stádo bizona lesního.

Také horské oblasti jsou domovem mnoha druhů, kterým hrozí nebezpečí vyhynutí, např. lama vikuňa, dželada - opice podobná paviánovi, irbis - sněžný levhart, z ptáků jsou to třeba orlosup bradatý, orel opičí či kondor andský, ale také překrásný motýl jasoň červenooký.

Jasoni, kterých je známo asi třicet druhů žijících v Evropě, Asii a Americe, jsou zřejmě nejtypičtějšími horskými motýly na světě. Ve vysokých horách Asie možná dosud existují dosud neobjevené druhy jasoňů. Velkým nebezpečím je pro ně klimatické oteplování - jasoňové jsou přizpůsobeni velmi drsným podmínkám a je velmi citlivý na jakékoliv změny svého přirozeného prostředí.

Symbol ochrany přírody - panda velká - je jistě neznámějším zástupcem ohrožené horské fauny. Díky tomu, že se stala "mediální hvězdou", čínská vláda vytvořila několik desítek rezervací, které mají uchovat její přirozené prostředí, takže došlo k poměrně vysokému nárůstu počtu pand ve volné přírodě, takže jí nehrozí momentálně kritické nebezpečí vyhynutí.

Poušť... Většina z nás si při vyslovení tohoto slova představí nekonečnou písečnou plochu bez života. Ale není poušť jako poušť, a jen málo pouští je zcela bez vegetace - např. z celé Sahary je bez vegetace jen 1/10. Někdy je těžké rozeznat opravdovou poušť od pouštní stepi. Charakteristickým znakem pouště je nedostatek dešťů (většinou méně než 25 mm ročně), velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (40-50 st. C). Avšak i těmto podmínkám se dokázaly některé druhy přizpůsobit. Některá zvířata mohou přetrvávat ve stavu podobném zimním spánku i několik měsíců, jiná se přes den zahrabávají do písku a v noci vylézají... Těmto podmínkám se dokázala kupodivu přizpůsobit i řada savců - někteří nikdy nepijí a k životu jim stačí tekutiny z rostlin, kterými se živí (býložravci), nebo z jejich obětí (masožravci). Bohužel ani pouště nejsou uchráněny před ničením a změnami. Ty souvisí se změnou podnebí, ale také se zásahy člověka - usazování kočovných kmenů, lov divokých zvířat domorodci pro maso, sportovní lov spojený s cestováním terénními vozidly... Usazováním kočovných kmenů u oáz došlo k vypasení zdejší chudé vegetace, vinou nadměrného čerpání podzemních vod mnohé oázy zcela zanikly.

Celá řada živočišných druhů, pro které byla poušť domovem, již zcela zanikla, nebo je na pokraji zkázy. Po celém území Sahary byli dříve rozšířeni např. adaxové - nádherné antilopy s krátkou šedobéžovou srstí, tmavě orámovanou hlavou a dlouhými spirálovitě zakroucenými rohy, které u největších exemplářů dorůstají až do délky jednoho metru. Díky usazování kočovných národů v poušti byly stády ovcí a koz vypaseny jejich pastviny, majitelé stád je vybíjeli jako nežádoucí konkurenci, domorodci je lovili pro maso a byli také snadnou kořistí sportovních lovců, před jejichž moderním vybavením nebylo pro adaxy úniku. Přestože jsou od 60. let 20. st. chráněni, stále jim hrozí vyhynutí. V několika zemích severní Afriky byli pokusně vypuštěni do volné přírody, ale vzhledem k velkému akčnímu rádiu není vůbec snadné je v přírodě ochránit. Podobný osud jako adaxe potkal i přímorožce arabského. Jeho návrat do volné přírody je považován za jeden z největších úspěchů, kterých se podařilo dosáhnout při záchraně ohrožených druhů.

Některé druhy, jako např. zebra kvaga, byly již zcela vyhubeny (právě tato zebra byla naposledy spatřena kolem roku 1860), nebo jim hrozí velké nebezpečí. Dalšími jsou např. velbloudi, divocí osli, želva zelenavá, či zástupci ptačí říše ibis jihoafrický či kondor kalifornský.

Dalším extrémním prostředím je jakýsi opak pouští - polární oblasti. Většina polárních oblastí je po celý rok zamrzlá. Na Antarktidě byla naměřena nejnižší teplota, která kdy byla na zeměkouli zaznamenána - až -73 st. C. Ani se nechce věřit, že by v tak těžkých podmínkách existoval život, přesto je to tak - polární oblasti si za své životní prostředí vybrala celá řada živočichů i několik velmi vzácných rostlin. Nemohou však žít daleko od pobřeží - všechny jsou závislé na moři jako zdroji obživy. Na Antarktidě (jižní polární oblast) nebyl zaznamenán výskyt suchozemských savců. Oproti tomu v tundře blízko Arktidy (severní polární oblast) žije několik druhů, ale pouze medvěd lední a polární liška se odváží až na pobřežní led. Nevětším nepřítelem polární fauny jsou lidé - lovci, ale ohrožuje je také globální oteplování planety.

Polární obr lední medvěd není sice v přímém ohrožení, přestože díky honbě za koženou a trofejemi byli dlouhou dobu obětí intenzivního lovu. Ve druhé polovině 20. st. se jeho vybíjení díky omezení a kontrole lovu zpomalilo. Ohrožují je ale znečištěná moře - toxické látky se hromadí v těle živočichů, které slouží ledním medvědům za potravu, a také oteplování Země, které jim znesnadňuje získávání potravy.

Mořské vody polárních oblastí obývá např. narval, který zde nežije jen v létě, jako jiní, ale jako jeden z mála druhů celoročně. Tito mořští savci jsou známi hlavně díky pozoruhodnému klu samců - ve skutečnosti je to jeden ze dvou řezáků v horní čelisti, který je horizontálně protažený do délky až přes dva metry. Ani odborníci však neumí vysvětlit, k čemu toto přizpůsobení slouží. Bohužel právě tato zvláštní ozdoba se stala z velké části zhoubnou pro populaci narvalů - právě tento kel se stal vyhledávanou kořistí, jsou však loveni také pro maso. Nadměrný lov ohrožuje přežití narvalů do budoucnosti - zaniklo již několik lokálních populací, což je varování, které však mnozí nechtějí slyšet. Podobně je na tom také další kytovec celoročně obývající polární oblasti - běluha. I ona je silně ohrožena nadměrným lovem, ale také hlučnou námořní dopravou a znečišťováním moří.

Všeobecně rozšířeným omylem je, že pouze v okolí jižního pólu žijí asi nejznámější mořští ptáci - tučňáci. Na Antarktidě se vyskytuje pouze sedm ze sedmnácti druhů, další bychom našli např. na Novém Zélandu, v Austrálii nebo na jihu Afriky. Antarktické druhy zatím neubývají, zato druhy žijící daleko od jižného pólu jsou v nebezpečí. Některé druhy už byly na pokraji vyhynutí, ale díky opatřením organizací na ochranu přírody bylo vymírání některých druhů zastaveno. Přesto nejméně dva druhy - tučňák novozélandský a žlutooký zůstávají velmi ohroženy.

Co s tím vším uděláme? Nemůžeme změnit svět, ale tím, že se budeme snažit chovat ekologicky, můžeme přispět ke zlepšení životního prostředí a tím i k záchraně mnoha druhů.

Zdroj: kniha Ohrožená zvířata z nakladatelství Fragment a internet