Venku šedo, padá hustý déšť (možná i pár vloček) a já jsem už z té ocelové oblohy napůl zblázněná. Pokud náhodou vysvitne sluníčko, jistojistě v den, kdy mám do večera službu ve skladu se spoustou regálů a maličkými okýnky, že ho stejně nevidím.

Ale ve vzduchu se přeci jen vznáší voňavá předtucha jara a dnes ani není zima. Letí to, příští týden bude duben. A tak jsem se rozhodla, že zaseji do truhlíků semínka, což dělám každý rok. Chodím si s nimi pak povídat a lákám ven lístečky. Na zem jsem rozložila veliký arch papíru, připravila truhlíky, zeminu, semínka a těšila se. Netušila jsem jak veselé zahradničení mě čeká. Rozložený arch papíru přilákal Mikýska, no přilákal - to je špatné slovo. Mikýsek přistál alá stíhačka POD rozložený arch papíru. Nadšený, jaká je to príma hra, posunoval zespoda prázdné truhlíky, jen na pytlík se zeminou mu nestačily ani drápky zatínané do koberce, tam se zarazil. To by ovšem nesměl mít kamaráda - pomocníčka. Roník zvědavý, co bezva vyvádíme, přerušil spánek, vyletěl z pelíšku a už čmuchal, štěkal, dorážel na Mikýska, na papír, truhlíky.

Pytel se mi podařilo za protestů obou účastníků uzmout. Situaci přišel kontrolovat Ďabinek, tak jsem si říkala, tak a bude klid, ten mi pomůže, protože když ti mladší kluci zlobí víc, než on snese, hezky mi vynadá.

Jaké bylo mé překvapení, když si náš stařeček začal tak jemně pohrával se sáčkem semínek. jen ťuk pacinkou, ťuk pacinkou... Nakonec jsme semínka zaseli, zalili, teď už je to na nich. A vyrostou z nich určitě nádherné kytičky, jsou tolikrát zkontrolovaná, očmuchaná, částečně ožižlaná. Zeminu mají několikrát prohrabanou, úplně načechranou, to se jim to bude růst - už se těšíme na výsledek naší práce. Společně jsme pak i uklidili, zametli, vyluxovali.

Opravdu společně, ono to dá práci pomáhat se zametáním, tím že lovíte koště, nosíte malou lopatku, kontrolujete smetené hromádky. Ještě, že je kluky mám. bez nich by mě čekalo takové celkem nudné setí semen, z kterých by nakonec vyrostly určitě úplně obyčejné kytky.

A stále mám radost, jak se navzájem snášejí, ti mladší - Mikýsek a Roník- bych řekla, že se mají i rádi. A oba zcela respektují starého pána Ďabinka. Jsou to taková má štěstíčka.

Hezké čekání na jaro vám všem přejí Romana Františka, Ďabinek, Mikýsek a Roník