"Neviděli jste naši kočku?" zeptal se mě pan XY. "Někde ta mrcha musí bejt... už je to tu zas samá myš," dodal. Inu, jiný kraj, jiný mrav - a co si budeme povídat, na vsi to tak prostě chodí. Kočka je nástroj na chytání myší, takový čistící prostředek domů a zahrad. Ne že bychom z tohoto přístupu byli nadšeni, ale pokud se kočce zároveň dostane základní péče, nějaká ta další strava kromě myších steaků, sem tam majitel myšilova pochopí, že je potřeba odčervit a naočkovat, a když se úplně zadaří, prozře a kočku vykastruje, je vlastně vyhráno.

"A jak vlastně vypadala," ptám se na revanš.

"Normální míca, vobyčejná, černobílá, taková hubená," nechtěně prozrazuje "majitel" a aby tomu nasadil korunu, dodá: "Je pryč tak tejden, potvora." Mávne rukou a odchází směr hospoda.

Nevidět svoje kočky týden je pro většinu kočkomilů nemyslitelné. Ne tak ve venkovských luzích a hájích - týden sem, týden tam, svoje kočky nehlídám, notuje si možná nejeden venkovan.

Za pár dní se na návsi objevilo cosi chlupatého, zrousaného, vychrtlého - a černobílého. Ano, vypadalo to jako kočka, tedy hodně zdevastovaná kočka.

"Pane XY, je to ona?" vznáším dotaz patřičným směrem.

Pan XY se podívá na to zubožené tělíčko a zatváří se silně znechuceně při pohledu na natržené zkrvavené ucho, vystouplé kosti a pěnu u tlamky toho nebohého stvoření.

"Těžko," odsekne. "Kdepak, v životě jsem TO neviděl," honem dodá, jelikož mu nejspíš došlo, že bychom mu ji mohli chtít v tomto stavu vrátit (bez obav, pane XY - vám bychom nemocnou kočku v žádném případě nevraceli - na to, abyste ji pohodil do stodoly a počkal, až dodýchá, nemáme žaludek ).

Inu:

Dokud kočka myši chytá, hospodář ji v domě vítá.

Pokud nemá sílu k tomu, okamžitě musí z domu.

Věk kočky: dospělá, odhadem 6-8 let, váha: 1,20 kg (ano, slovy: kilodvacet), zdravotní stav: kritický

 

Chcete podpořit naši činnost?
Více na http://www.eshop-rychle.cz/artcat