Jednoho dne jsem přišla domů a byla jsem postavena před hotovou věc - jedeme si pro koťátko do útulku. Byla to malá černá kulička a !vybrala si nás", když dokázala vyšplhat po drátěných dveřích kočičího kotce až do úrovně našich očí. Matýsek šel s námi domů.

První, co jsme museli udělat bylo vykoupat ho. A šlo se do vany, jenže tam milé kotě nebylo skoro vidět. Ale i to jsme zvládli. Šlo se do umyvadla.

Trvalo pouze pár dní a ten náš lumpík nás měl parádně na háku. A tak šel pomalinku čas a Matýsek nás adoptoval s plnou parádou. Nejraději má postel, kterou dokáže úžasně okupovat.

Uteklo pár měsíců a od kolegyně z práce jsem Matesovi přinesla úžasnou žlutou kožešinku. Pravda, chvilku koukal, ale pak začal cupovat, až chlupy lítaly. To mu bylo přibližně půl roku.

Dneska je to kocour už skoro po pubertě. Rád "pracuje" na počítači a vůbec nejraději na klávesnici. To je potom i páníček šťastný jako blecha. A když je "surově" položen na zem, zaujme polohu nataženého hada a velmi vyčítavým pohledem jasně říká: "Počkej, až budeš chtít pomoct, tak zas nebudu chtít já."

Poslední fotografie jsou z naší chaty, kde je Matýsek fakt úžasný. Nejenom, že likviduje systematicky skalku (to už jsem mu dávno odpustila), ale vždycky, když vyleze na strom, tak až na zavolání pána, popřípadě, když jede přes železniční most vlak, je ochoten tento výhled opustit a přijít se taky podívat domu. Hezky se nadlábnout, natáhnout a pomazlit.

Jednoduše řečeno, až se příště narodím, tak jedině jako naše kočka.

Zdravím všechny kočičáky! Michaela K.

Převzato z www.kocka-info.cz. Děkujeme.