Vážení! Jistě hoříte touhou dovědět se, kdo je ten krasavec na fotce tady vedle. Dobrá, představím se vám. Mé celé jméno zní Macúr Kata von Fabian, ale většinou na mě volají docela trapně "Macku". Uznejte sami, že pro kocoura mého formátu je to téměř potupné oslovení, ale na druhou stranu z něho většinou plyne nějaká kočičí příjemnost (např. jídlo, drbání v kožichu nebo nějaká hra), tiše to svým lidem trpím.

Narodil jsem se asi v květnu 2011 někde na Valašsku, což si teda už nepamatuju, ale zato si pamatuju jednu blonďatou holku, která se mě po čase ujala. Byla moc prima, jenže doma jí kočku nedovolili. Tak jsem putoval k její babičce. Tam to bylo moc prima, ale babička se vyjádřila jasně - je to jen přechodné řešení, než mi najde moje blondýnka nějaký nový domov. Nebudu vám tu anabázi popisovat, ale nakonec jsem se stěhoval k dalším lidem, kteří mě vzali do azylu s tím, že budou hledat, kdo by se mě ujal už nastálo. SAMOZŘEJMĚ, že nikoho nehledali a nechali si mě. Kdo by mi taky mohl odolat. Jsem krásný, jistě i urozený (jen se o tom ještě neví) a vůbec jsem prostě dokonalost sama. A tak už jsem u těch lidí zůstal.

Jsou tady v domě tři lidi - jedna velká holka, která mi říká "můj miláček" (to je docela příjemné), její mamka, která mi říká "vrň, ty potvoro", když mě vezme do náruče a já se snažím tvářit, že je mi to úplně jedno nebo že tím přímo trpím, a její mamka - a tu té bydlím. Jak mi říká ona, to raději nebudu opakovat, protože někdy i já poznám, že to teda není hezké. Třeba kdy vyskočím na kredenc a shodím na zem svojí psí kamarádce Andulce nějakou dobrotu, nebo když jsem prozkoumával nábytek a shodil jsem ze skříně takovou obrovskou kytku v obrovském květináči plném hlíny, která pak už teda v tom květináči nebyla, ale byl jí plný koberec... Ale jinak je moje panička moc hodná, říká mi Macúrku, a kocourku a tak, krmí mě samými dobrými věcmi, můžu k ní do jejího pelíšku, pořídila mi tu nejbáječnější hračku na světě (tím myslím tu malou psici Andulku - prý český teriér, ale upřímně... vypadá spíše jak malý čert), uklízí po mně, když něco roztahám nebo rozkoušu (to jsem se naučil od Anduly) a vůbec je mi skoro pořád k dispozici. Je to fakt prima panička. Občas sice mluví o nějaké "kastraci", čemuž moc nerozumím, ale to slovo ve mě moc nebudí důvěru, ale jinak jí vlastně nemám co vytknout.

Ale když jsem mluvil o tom dobrém jídle, musím vám přece jenom něco říct.

Dávali mi takové dobré granulky z pytle, na kterém je takový kocour, jako jsem já, a nápis Míca. Moc mi chutnaly, to přiznávám, ale pak se něco stalo! Přinesli jiný pytel, bílý s něčím zeleným, na kterém bylo napsáno Brit Care Cat Outdoor. Panička mi vysvětlila, že je to pro kočky, které bydlí venku, což já teda (skoro) jsem - vždyť jsem venku většinou celou noc! A to vám teda povím, to byla bašta! Chutnaly fakt skvěle. A když jsem je nějakou dobu jedl, všechny návštěvy u nás změnily své chování. Do té doby všichni říkali "ty jsi krásný kocour", ale najednou se na mě nemohli vynadívat, začali chválit, jak jsem vyrostl, jaký mám úžasný kožíšek, hustý a ještě lesklejší... Prostě nejen, že se cítím líp - venku mi vůbec není zima, rychleji vyšplhám na hrušku a všechny kočky z okolí na mě můžou oči nechat - ale všichni to na mě vidí.

Tyhle granule už vážně nikdy za žádné jiné nevyměním! A jestli chcete svojí kočce, která chodí ven, udělat radost, určitě jí je kupte taky. Jsou v nich samé dobré věci - kuřecí masíčko s rýží (mňam), lososový olej (proto mám tak úžasný kožich) a tak podobně. Prostě všechno, co venkovní kočka potřebuje, a v takovém množství, jaké potřebujeme právě my, kočky, co se jen neválejí doma na gauči.

Až pro Brit Care Cat Outdoor poběžíte do obchodu, nebo je budete objednávat přes internet, koukněte se, jestli mají také laskominky Let's Bite! Jsou to různá sušená masíčka, což my kočky máme taky mooooc rády. A jestli je budou mít, pak jste si vybrali dobrý obchod. Protože jenom hlupák by takové dobrůtky pro kočičí mlsouny neprodával!