Je to už drahně let, tehdy narozené klisničce už jde 12. rok, přesto - na první hříbě se zapomenout nedá. Všechno to vlastně začalo návštěvou u známých, kdy nám ukázali velmi zanedbanou teplokrevnou klisnu Furioso, která měla jít na jatka - svou neschopnost se o koně pořádně postarat chtěl majitel vyřešit takto "jednoduše".
Protože to ale byla klisna velmi milá, rozhodli jsme se ji koupit, ačkoliv jsme teplokrevného koně nijak neplánovali a také cena byla tak vysoká, že jsme si na ni museli půjčit - za "jatečnou cenu" nám ji odmítli prodat, takže nám nic jiného nezbývalo.
Nechci popisovat anabázi, která nás čekala, než se klisna dostala do přijatelného stavu. Trvalo to velmi dlouho, ale povedlo se. A odměna byla sladká. Za rok jsme kobylku mohli připustit a po dalších 11 měsících nás čekal první koňský porod. Musím dodat, že manžel je koňák odjakživa, ale s matkami zkušenosti neměl, a já - neměla jsem zkušenosti s koňmi vůbec, vlastně jsem k nim přišla jen díky manželovi.
Když se přiblížila doba očekávaného porodu, začali jsme se trochu obávat, jak to zvládneme, ač jsme teoreticky nastudovali a od zkušených naposlouchali, co se dalo. Chodila jsem s kobylkou na procházky jako s pejskem, protože výběh byl tehdy rozbahněný a báli jsme se, aby nespadla. Při jedné procházce jsem viděla, jak se hříbě v břiše mámy obrátilo - byl to pro mě úžasný zážitek, i když se vlastně nic moc nestalo. Když jsem řekla manželovi, že budeme rodit, jeho otec, zkušený koňák, se mi smál, že to na porod vůbec není a že to mu přece nerozumím. Přesto jsem byla přesvědčená, že se hříbě chystá na svět, takže jsem kobylku chodila celý den hlídat. Měli jsme to rozdělené - už týden jsem hlídali, já ve dne, manžel v noci. Manžel mi ale věřil, podle něj mám nějaký nevysvětlitelný šestý smysl pro takové věci.
Bylo to zrovna o senách, takže manžel do tmy vozil seno, já jsem měla večer také nějaké povinnosti, takže asi na dvě hodiny zůstala nastávající máma bez dozoru. Když jsem se vrátila domů, šla jsem se rychle podívat do stáje a ejhle - v boxu na zemi leželo krásné hříbátko, ještě mokré. Jeho maminka mě k němu odmítla pustit, takže jsem se mohla jen dívat a doufat, že to všechno zvládne sama. Za pár minut po mně přišel domů i manžel a já jsem mu běžela říct, že to máme za sebou. Po celém tom hlídání, nervování, abychom to zvládli, a zároveň těšení se na dosud nepoznaný zážitek nás z toho kobylka prostě vynechala a počkala, až ji přestaneme na chvíli hlídat, aby mohla v klidu přivést na svět naše první hříbě. Nebyl to její první porod, takže se bez nás obešla a všechno skvěle dopadlo.
Za nějaké to jablíčko nás pyšná máma po chvíli ke hříbátku pustila a tak jsme zjistili, že je to vytoužená klisnička. Byl to krásný pocit, i když se to celé vlastně obešlo bez nás. Doufali jsme, že nás to zkušená matka naučí a ona nás takhle převezla.
příběh