Před rokem se mojí milované kočičce narodila druhá koťátka, kocourek Raplík a kočička. Kocourek byl od začátku můj oblíbenec. Ale bylo o něj dost zájemců a tak to vypadalo, že se s ním budu muset rozloučit.

Když mu bylo 8 týdnů, vzala je "máma kóča" na procházku za naši zahradu do lesa.Vrátili se až druhý den a Raplík přiskákal o třech nohách. Měl uraženou levou přední, nad kolínkem i s kostí. Ale nesl to statečně, dokonce mi vlezl na klín, předl a usnul. Celou noc se mnou spal doma a druhý den jsme jeli na veterinu, měli jsme štěstí na paní doktorku, která byla ochotná ho operovat (ještě mu zkrátit pahýl kvůli infekci). Říkala, že nejkritičtější bude u tak malého kotěte narkóza, a tu zvládnul.

Problém byl uhlídat ho doma, aby si netrhal stehy. Spal se mnou v posteli a kočku jsme brali domů, aby od ní mohl ještě občas pít. Rostlo z něj pěkné kotě, sice nosil obvaz, ale to mu na kráse neubíralo. Bohužel jeho trápení neskončilo. Měl vnitřní stehy a nad nimi se mu otevřela kůže, mazali jsme to vším možným, jezdili na dezinfekce, ale nic nepomáhalo.

Nakonec jsme ho v 8 měsících vezli k jinému veterináři na kastraci a ten mu znovu nožičku otevřel a vyndal vnitřní stehy. Naštěstí se mu nožička do 14 dnů zavřela a teď je z něj krásný kocour. Už je mu rok a dokonce začal zase chodit ven na procházky :-)

Jsem moc ráda, že se z toho nakonec dostal, a i když to bylo ze začátku trápení pro něj i pro nás, stálo to za to. Udělala bych to znovu. Myslím si, že každé zvíře má právo na život, jen mu dát šanci!