Jako každý den jsem šla na procházku se svým přítelem a tříměsíčním labradorem. Pejsek si to bezvadně užíval. Jako každý den. Na zpáteční cestě domů jsme vedle auta našli ležet nějakého malého ptáčka (nejsem přes ně odborník, ale hned jsem poznala, že je to mládě nějakého dravce). Vzala jsem ho domů, že se tam podíváme, jestli není zraněný a také jsme vůbec nenašli místo, kde by asi mohl vypadnout z hnízda.

Začala jsem tedy shánět nějakou pomoc. Dalo mi to hodně práce, než jsem někoho našla. Jsem z Mostecka a tady žádné záchranné stanice nemáme. Na internetu jsem narazila na jednu v Kladně. Sice to je daleko, ale v tu chvíli jsem opravdu potřebovala pomoc od odborníka. Telefon mi vzal moc milý pán. Na moje otázky mi odpovídal docela srozumitelně a dal mi telefonní čísla na lidi, co by se měli toho malého dravce ujmout, aby nezahynul. Tak jsem volala Chomutovký lesopark, který byl nejblíže. A řeknu vám, že takhle hrozný přístup k lidem jsem snad ještě nezažila. Ta paní co se mnou mluvila, mi připadala jako když jí tím telefonem vlastně otravuji. Vůbec nebyla ochotná mi nějak poradit a řekla, že ho mam dovézt, že se ho na každé bráně lesoparku ujmou a práskla mi telefonem. No hrůza.

Na internetu jsem si podle obrázků zjistila, že jde o rorýse.

Pak jsem si vzpomněla na dávného kamaráda, který děla na ChKO. Volala jsem mu a prosila ho o radu. Ten mi hned několika telefony zjistil, kde ve svém okrese ptáčka můžu nechat a oni si ho tam pak vyzvednou. Měla jsem ho odvézt na útulek pro opuštěné psy a kočky. Okamžitě jsme sedli do auta a jeli tam. Jenže v útulku nikde nikdo (co byste chtěli v neděli odpoledne). Na bráně bylo číslo mobilního telefonu, okamžitě jsem ho vytočila a co myslíte... byl nedostupný... V této chvíli jsem to hledání vzdala. Ptáčka mam teď doma a každou hodinu ho chodím krmit injekční stříkačkou. Zítra pojedu a odvezu ho znova do útulku, jestli se ho budou chtít ujmout... A když ne, tak si ho asi budu muset nechat...

Jen se bojím nejhoršího, aby tenhle malý a miloučký dravec přežil do rána...
Nic víc si nepřeji, jen aby se postavil na vlastní nohy a sám konečně vzlétnul.

aciasek