Pravda a legendy
"Mám pro tebe koně," řekl Miška jednoho dne Váňovi, když ten si přijel do Slavkova zatrénovat. "Pojď se podívat, možná ho znáš, jmenuje se Železník, je to polobrácha Žitomíra. Bude jednou moc dobrej. To mi věř. Řekni to ve Světlé Hoře a kupte ho! Ale je pro tebe, ze známosti!"
Josefovi se Železník líbil, přikyvoval a myslel na Tondu Nováka. Ale o tom slibu se před kamarádem ze Slavkova nezmínil. Za pár dní se bratři Novákové a Váňa objevili ve Slavkově.
"Tak se dívejte," ukazoval jim Josef Železníka. "Měl něco se zadní nohou, ale teď je v cajku. Běhá a skáče ohromně. Dneska mu už nic nechybí."
A tak si nového koníka ze Slavkova odvezli. Josef Váňa splnil slib. Sehnal dobrého koně za Kalinu a tenhle příběh nikde nevyprávěl.
Ve Světlé Hoře tak pravdu o Železníkově příchodu nikdo neznal. Zato jakási legenda vyprávěla: Na jaře ve dvaaosmdesátém roce utekl ve Slavkově z výběhu
a jak přeskakoval asfaltovou silnici, zadníma nohama zachytil o její okraj. Při tom mu hrklo v kyčelních kloubech a v páteři. Proto ho Slavkov prodal jako invalidu. A docela lacino, za pouhých devadesát tisíc. Kvalitní dostihový kůň by stál taky až sto padesát tisíc.
Pečlivý kronikář oddílu Otakar Kanta, když později psal příběh o Železníkově kariéře, musel trochu vařit z vody. Příchodu slavného koně do Světlé Hory věnoval jen několik řádek:
V tom čase pak došlo v jeho životě k důležité změně. Možná že právě v dostihu Cena Myjavana v Bratislavě, v červnu 1982, možná i krátce po něm v tréninku, přišel k úrazu nohy. Pro tento úraz bylo patrně rozhodnuto Železníka prodat. Snad se zdál být pro ACHP Slavkov málo perspektivní, snad zapůsobily i jiné vlivy - kdo ví?! Skutečností zůstává, že už v dubnu bylo jednáno se Státním statkem Světlá Hora a ten Železníka koupil pro svůj jezdecký klub. Za pouhých 90 000 korun. To jest za cenu, za kterou se v té době kvalitní dostihový kůň neprodával.
Mnohoznačnou formulaci "snad zapůsobily i jiné vlivy - kdo ví?!" a konstatování, že Železník byl příliš laciný, si lze vysvětlit i tím, že Agrochemický podnik Slavkov měl na Bruntálsku podnikovou rekreační chatu, kterou spravoval zdejší státní statek. Slavkovští mohli část svého dluhu vůči statku splatit docela dobře v Železníkovi... I takové spekulace zaznívaly.
Ukázka z knihy Život v sedle
Život v sedle - autorizovaný příběh Josefa Váni
V neděli 10. října 2010 zvítězil žokej Josef Váňa již posedmé v nejslavnějším českém překážkovém dostihu, ve Velké pardubické steeplechase. Zvedal ruce nad hlavu už v sedle, hned jak projel cílem. Radoval se jako snad ještě nikdy. Ve tváři měl únavu, v očích nesmírné štěstí i špetku dojetí…
Jaká byla cesta k neuvěřitelnému šestému vítězství ve Velké pardubické? Co vše musel překonat? Jaké to je, stát se legendou? O tom všem je naše kniha - o dřině, nástrahách, nemocech, radostech a velikém štěstí velkého malého žokeje. Příběh člověka, který vždy se vztyčenou hlavou míří za svým cílem, člověka, který zná dobře, jak bolí vítězství.
Vydalo nakladatelství XYZ, 2010
Autor: Pavel Kovář
Novinář a publicista, sportovní redaktor deníku Lidová demokracie (1975-90), redaktor společenského týdeníku Reflex (1990-2009), autor knih: Bicanovo tajemství (příběh slavného fotbalisty), MUDr. Plzák se zpovídá (vzpomínky známého psychiatra), Miloš Kopecký: Já; Miloš Kopecký: Důvěrný portrét (obě publikace popisují umělecké i lidské radosti a bolesti populárního herce), Fotbalová chobotnice (pohled do zákulisí kopané), Třináct Taxisů Josefa Váni (příběh známého žokeje), Šampaňské s příchutí pelyňku (o hrdinech Velké pardubické), Rytíři sportu (příběhy držitelů cen fair play), Otec kulak, syn zelený baron (sága selského rodu). Je spoluautorem četných televizních dokumentů.
