Psi, kočky a ostatní mazlíčci

Mnozí z nás chováme doma přítulné mazlíčky. Někteří máme doma téměř minifarmy. Najdou se i chovatelé exotických zvířat. Většinou nám přítulnost našich zvířat připadá samozřejmá. Možná si ani nedovedeme představit, že ty stovky různých plemen psů, koček či jiných mají jen pár různých druhů předků.

Akademický slovník cizích slov mi prozradil, že domestikace je: postupné cílevědomé přetváření divoce žijících zvířat ve zvířata domácí. Ale řekněme si na rovinu, že až tak cílevědomě to asi nezačalo. Těžko někdo zjistí, jak se z prvních divoce žijících zvířat , stali domácí. Ale my si to tu můžeme alespoň nastínit.

Domestikace užitkových zvířat

Tak kupříkladu takový pratur. Před nějakými 10 tisíci lety je pralidé lovili pro maso. Ulovili matku s mládětem. A protože matka na nakrmení bohatě stačila, řekli si, že pratele uvážou, aby bylo maso čerstvé, až bude potřeba. Ale pravděpodobně se jim v lovu dařilo, tak tele bylo stále mezi živými a jednoho dne se v jeho blízkosti ocitlo další pratele opačného pohlaví. Došlo ke spáření a narodilo se první tele ?domácí?. Samozřejmě mělo do podoby těch dnešních ještě hodně daleko. Dokonce i do chování krotkého skotu. Ale lidé se zaradovali a nechali obě divoká pratelata žít a plodit dál potomky. A tak vznikly první posuny lidstva směrem od lovu k zemědělství. Časem se zjistilo, že krom masa, kůže a dalšího tehdy využívaného se dá z kravek vydojit i nějaké to mléko atd. Je to jako dobrodružná výprava za objevy, jen by byla na náš nynější kvapný život poněkud zdlouhavá. Protože jednotlivé objevy a posuny většinou dělily desítky či stovky let.

Domestikace domácích mazlíčků

U domácích zvířat tomu bylo pravděpodobně jinak. Ukážeme si to příkladu psa. Jedním z pravděpodobných předků psa byl vlk. Donedávna si lidé mysleli, že k jeho domestikaci došlo podobně jako u výše zmiňovaných domácích užitkových zvířat. Totiž pralidé zabili matku vlčici a vlčata si vzali do svého bydliště a ochočili, případně, že si ochočili již dospělého vlka. Americký zoolog Raymond Coppinger je přesvědčen, že takto k domestikaci psů dojít nemohlo. Z prostého důvodu. Vlci jsou velice plaší a celkově jejich temperament neodpovídá temperamentu použitelnému k ochočení zvířat (o tom později). Proto muselo nejdřív dojít k určité mezidobě. Pravděpodobně v dobách, kdy měli vlci méně potravy, zjistili, že v blízkosti lidských obydlí se jí nachází o něco více. A několik generací vlků žilo takto blíže k člověku. Více si na něj zvykli a pak už bylo poměrně snazší vlka ochočit.

Změny vzhledu, povahy i genů

Při domestikaci ? zdomácňování, však nejde jen o to, že si výřata zvyknou na člověka a naučí se s ním žít. Během generací dochází i ke změnám vzhledu a temperamentu (povahy) zvířete. Před lety se pokusili ruští biologové ochočit divoké lišky polární. Z každé generace vybrali k dalšímu odchovu jen mláďata, která byla krotší než jejich rodiče. A najednou se u liščat, která měla čistě bílé předky, začalo objevovat strakaté zbarvení nebo tzv. angorská srst. S obojím by lištičky neměly šanci přežít ve své domovině bez pomoci lidí. Také se u nich objevily zkrácené čenichy, jinak vypadající ušní boltce a další změny fyzického vzhledu. Nešlo o desetiletí přeměn, ale o pár generací. Lišky se měnily doslova před očima.

Stejně tak tomu bylo u domestikace všech zdomácnělých druhů. Lidé pravděpodobně zabíjeli nejdříve agresivnější a svéhlavější kusy zvířat. Tak je přirozeně selektovali. Až po čase začali přemýšlet o všech následcích a příčinách, začalo se ochočování dít ve větší míře a bylo více promyšlené. Kupříkladu při domestikaci koně musela nejdřív přijít myšlenka na to, že bude polapen a zkrocen. Tam k ochočení nemohlo dojít náhodně. Tak tomu bylo u více druhů.

Změna genů je kapitola sama pro sebe. Určitě se na ni v některém z dalších článků zaměřím více. Teď snad jen malé nahlédnutí pod pokličku genového guláše. Moderní molekulární genetika tvrdí, že každý pozemský tvor čas od času utrpí ?havárii? čili mutaci dědičné informace. Někde se stane chyba a gen se poškodí nebo pozmění. Někdy se tak stane, že se narodí jedinec, neschopný přežít. V některých případech je takovýto genový karambol ku prospěchu. Před několika staletími si belgičtí sedláci všimli, že některé kusy skotu mají obrovské svaly a chuť masa je mnohem lepší než u ostatních. Šlo o poškozenou informaci v DNA, což oni samozřejmě nevěděli. Začali ale množit právě tyto kusy a tak vzniklo dnešní plemeno belgického modrého skotu.

Dnes, díky znalostem genetiky vznikají stále nové a nové druhy. Šlechtí se zvířata ke konkrétním účelům. Např. pes Fram pana Jaroslava Monte Kvasnici se narodil proto, aby vedl psí spřežení při cestě přes Beringův průliv. Bylo důležité vybrat takové rodiče, aby bylo vysoce pravděpodobné, že se jim narodí vůdčí psí osobnost, která bude klidná, přátelská, bude dobře zdolávat zátěž atd.

Kdo nemůže zdomácnět?

A proč tedy lidé časem nezkrotili všechna zvířata? Každý druh zvířete se pro domestikaci nehodí. Podmínkou úspěšného procesu domestikace je především silný stádový či smečkový pud, který zjednodušuje komunikaci s člověkem. Například u afrických pakoní nestojí nikdo v čele stáda, proto jsou v tomto směru nepoužitelní. Zvířatům nesmí chybět klidnější povaha a ochota podřídit se. Nosorožec skrývá opravdu pořádnou horu masa. Ale je velmi agresivní. Takže by člověk snahu ho ochočit nejspíš nepřežil. Zvíře nesmí být úzkým potravním specialistou. Mravenečníkovi těžko člověk zajistí dostatek potravy. Musí růst dostatečně rychle. Gorila dosahuje více než metráku své hmotnosti. Ale roste velice pomalu. Také je důležité, aby se zvířata v zajetí dobře rozmnožovala. To například z procesu domestikace vylučuje Pandu velkou.

Na co se můžete těšit?

V některém z dalších článků si povíme víc o domestikaci psů, o tom co je to etologie, o šlechtění a genetice. Krom toho připravujeme články o výstavách psů a jiných zvířat a spoustu dalších zajímavých témat. Pokud je něco, co by Vás zajímalo, napište nám. Rádi připravíme články na Vaše přání. Např. článek o zápachu ze psí tlamy vznikl na základě dotazu jedné naší milé čtenářky.