Snad se všemi čtenáři tohoto příspěvku se shodnu v tom, že chránit tvory, kteří se nedokáží bránit sami, je věcí zásadní. Jenže se mezi ochránci vyskytují i extrémisté, tj. lidé, kteří vidí týrání zvířat prakticky ve všem. Příkladem může být Velká Pardubická z roku 1992, kdy demonstranti vběhli na dráhu - to, že pak sami házeli cihly po koních policistů, zřejmě za týrání nepovažovali. Nebo jsou tu lidé, kteří vám tvrdí, jak pes trpí tím, když sám doma čeká na návrat majitele z práce. Nikdo z nich se ale nezabývá ochranou skutečně trpících zvířat, která to potřebují, ale strhují pozornost na věci, které nejsou tak akutní a popravdě řečno se tu o nějakém utrpení či týrání skutečně mluvit nedá. Proto bychom se měli zaměřit na místa, kde může být naše pomoc zvířatům k užitku.
Jak vlastně takový ochránce vypadá? Nemusí to být nutně vegan ani vegetarián a klidně může nosit koženou bundu, boty či kožich. Ale musí mu jít o to (těď použiji jako příklad zmiňovaný kožich), aby nebyl vyroben ze zvířete chráněného a vzácného a rozhodně nepocházel z míst, kde zvířata bývají často stahována zaživa.
Osobně preferuji umělé kožešiny, které jsou od pravých takřka k nerozeznání a netrpí kvůli nim nikdo, ale kožich z králičiny mi také nevadí, jelikož králíci se zabíjí pro maso a kožešina je vlastně vedlejší produkt. Činčilí a liščí kožichy sice neodsuzuji, pokud jsou z farem, kde zvířata nestrádají v nevhodných podmínkách a netrpí při usmrcování, ale považuji je za zbytečný luxus.
Ochrana hospodářských zvířat je relativně dostačující, co se zákona týče (nemluvím teď o porušování zákona), ale i v zákoně jsou jisté nedostatky. A to ohledně znecitlivění. Dle zákona se znecitlivění nepožaduje při:
A) Kastraci selat, kůzlat, jehňat a králíků samčího pohlaví mladších osmi týdnů, kteří netrpí nějakou anatomickou vadou.
B) Odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat do osmi týdnů, pokud se neprovádí kauterizací (vypalováním) nebo chirurgickou extirpací (vytržení z kořene).
C) Krácení ocasu selat, jehňat a štěňat mladších osmi dní.
D) Odstraňování ostruhy u kohoutů během prvního dne života.
E) Kauterizaci zobáků a hřebenů u hrabavé drůbeže.
F) Extirpace zubů u savých selat.
G) Označování zvířat tetování a vrubování prováděné způsobilou osobou.
Naši zákonodárci (a kupodivu i někteří veterináři) si myslí, že to zvířata v tomto věku nebolí. Tento názor nesdílím (a jistě i další lidé, kteří byli těmto zákrokům přítomni) a odmítám jej přijmout, když pro tato tvrzení nejsou žádné přesvědčivé důkazy. Myslím, že na tuto problematiku je dobré upozornit. Ideálem chovu hospodářských zvířat jsou ekofarmy, které se na našem území začínají stále častěji objevovat.
Zájmové chovy zvířat jsou právně ošetřeny dostatečně, někdy kontroly zacházejí do extrémů. (Příklad: V našem obchodě je ubykace s mývalem venku přede dveřmi do veterinární ordinace, inspektorka mi tvrdila, že mýval je stresovaný psy, kteří prochází kolem něj. Naštěstí když viděla na vlastní oči, jak se mýval s pejsky očichává a nejeví žádné známky stresu, změnila názor.) Liga na ochranu zvířat navrhuje i zákaz chovu některých exotických druhů. Rozhodně jsem proti, pokud se nejedná o zvířata člověku nebezpečná. Daleko efektivnějším řešením by byly rozsáhlé kontroly odborné způsobilosti prodejců a chovatelů těchto zvířat. V chovu psů a koček by se ochrana měla zaměřit na vyšší sankce pro ty, kteří zvířata týrají, a větší informovanost obyvatelstva o tom, co je týrání. Spousta lidí netuší, že je nezákoné usmrcovat zvířata utopením, udušením, ubitím, ubodáním a použitím elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí. Ačkoli - neznalost zákona neomlouvá! Také by se chtělo víc zaměřit na etiku chovatelů (množitelé apod.).
Ochrana pokusných zvířat
Rozhodně jsem proti pokusům na zvířatech jinde, než ve farmaceutickém průmyslu. A i zde by měly být pokusy omezeny na nejnižší možnou míru a prováděny jen ve skutečně nezbytných případech.
Osobně vidím v rámci ochrany zvířat v ČR jako nejpromyšlenější a nejlépe fungující ochranu volně žijících zvířat. Věřím, že je to díky nemalému počtu mladých ochránců přírody a probírání této tématiky ve školách. Dětem se vysvětluje, které druhy jsou ohrožené a proč, a co udělat proti tomu, aby nevyhynuly zcela. Také v médiích se tato problematika objevuje a nejde jen o zvířenu České republiky, svět se dozvídá o riziku vyhubení velryb, vybíjení tuleních mláďat a podobně.
Takže můžeme shrnout: Důležitá je osvěta, osvěta a znovu osvěta, protože po právní stránce je u nás relativně, až na drobné nedostatky, vše v pořádku. Zásadním problémem bývá přímo porušování zákona, které se u velké části případů hodnotí jako přestupek, ačkoli by mnohdy zasloužilo být kvalifikováno jako trestný čin.
Závěrem bych podotkla, že tento článek má sloužit k zamyšlení a své názory se zde nesnažím nikomu podslouvat. Utvořte si svůj vlastní názor na věc, ale co je nejdůležitější, nikdy nebuďte k utrpení zvířat lhostejní.
