Když jsem poprvé slyšel od lidí, pracujících v Pomocných tlapkách, slovo ?tým? v souvislosti s vozíčkářem a jeho asistenčním psem, musím se přiznat, že mě trochu překvapilo. Říkal jsem si - proč ?tým?? Vždyť je to vlastně dvojice - člověk a asistenční pes. Není náhodou trochu nadnesené, nazývat je týmem? Vycvičený asistenční pes bude pomáhat člověku s věcmi, které ten člověk sám z nějakého důvodu nezvládne. To je jistě krásný nápad, hodně to lidem pomůže, ale říkat tomu zrovna ?tým??

Byl to můj hluboký omyl. Nebo přinejmenším nepochopení podstaty věci. Nepochopení, ze kterého mě měl brzy vyvést život. Vlastně už v době, kdy jsem se seznamoval s Benem, asistenčním psem, kterého Pomocné tlapky cvičily pro mou přítelkyni Jarku, mi Ben ukazoval, že on snad ví lépe než já, co je to asistenční tým. Moje představa dvou samostatných jednotlivců - člověka a asistenčního psa - začala brát za své už při našem druhém setkání s Benem, na zahradě manželů Tomášů v Oseku u Rokycan. To mě totiž Ben poprvé doslova šokoval, když úplně sám od sebe, bez povelu, podal Jarce francouzskou hůl, která ležela vedle ní v trávě. Prostě se rozhodl a udělal to. Asi cítil, že by něco takového měl udělat, že se od něj něco takového čeká. Od té chvíle mi ale bylo naprosto jasné, že asistenční pes není ?stroj na asistenční práci?, že to všechno zdaleka není jen o povelech a jejich plnění. Ale o čem to vlastně je?

Naplno jsem to začal poznávat, když se Ben přestěhoval k nám do Hradce Králové. To jsem měl možnost trávit s ním spoustu času. A po pravdě - nestačil jsem se divit. Ben nám vstoupil do života a hlavně Jarce život doslova ?překopal?. Jenže po té dlouhé době změn, většinou k horšímu, tohle byly změny k lepšímu. Co dříve bylo problém - to se najednou změnilo na hru pro Bena. Přinést něco? Jaký problém? Stačí jen říci, a Ben už s tím běží k Jarce. A ještě u toho spokojeně vrtí ocasem, jako by říkal, že to pro něj ani není práce, ale příjemná zábava. Podat něco, co upadlo na zem? To začal dělat automaticky a bez povelu. Jednoduchá logika. Prostě když to upadlo, tak je třeba podat to zpátky. Pomáhat s převlékáním nebo otvíráním dveří? Beník si během pár dní ?okoukl?, v jakém pořadí a kde je třeba co dělat a začal to také dělat sám a bez povelů? Ti dva prostě začali pracovat spolu, tedy - spolupracovat. A já jsem začínal pomalu chápat, co to opravdu je asistenční tým?

Ale Ben mi nedal pokoj a brzy mě znovu ?vyškolil?. Jednou se mu totiž začal trochu kazit zub, tak jsme se rozhodli, že mu ho dáme spravit, aby o něj nepřišel nebo aby ho to nezačalo bolet. Jenže to se musí dělat v narkóze. Pan doktor dal injekci, paní doktorka spravila zub a Ben se začal v čekárně probírat z narkózy. Čekal jsem, že bude spíše odpočívat. No, to jsem se tedy pěkně spletl. Když se trochu probral, ještě se ani nemohl postavit, už hledal, s čím by pomohl a co by podal. Pochopitelně jsme po něm nic nechtěli, byli jsme s ním, uklidňovali jsme ho a ujišťovali, že ho máme moc rádi, i když zrovna nepracuje a i když mu není zrovna moc dobře. Ale on asi věděl, že něco není tak, jak by to mělo být a rozhodl se pracovat. Dát nám najevo, že pomáhat může a chce. Prostě se rozhodl. Nemohl ale dosáhnout na nic, co by podal, jediná věc v dosahu byl cíp celty, na které ležel. Tak se snažil podat alespoň tu celtu. Nešlo to a ani to jít nemohlo, ale on tu celtu málem roztrhl, jak se snažil. A já jsem si v tu chvíli uvědomil, že tohle už zdaleka není jen o výcviku. To, co jsem viděl, to totiž bylo Benovo asistenční srdce.

Ano, asistenční srdce. Srdce, které chce pomáhat vždy a všude, které se nehodlá vzdávat, ani když mu není dobře. Srdce, které ví, že jeho pomoc někdo potřebuje. Tak prostě pomáhá. A právě ?asistenční srdce? je to, co dělá z dobře vycvičeného psa skutečně spolehlivého psího asistenta. Není to zdaleka jen o povelech a schopnostech psa, je to i o chuti pracovat a pomáhat. Je to vlastně o tom, jak pes chápe svět a svou roli v něm.

A došly mi i další věci. Třeba to, že ?asistenční srdce? není jen Benovou zvláštností. U psů z Pomocných tlapek je to pravidlem. Poznal jsem skoro všechny asistenční psy, které Pomocné tlapky vycvičily a všichni bez výjimky mají tohle ?asistenční srdce?. Ať už je to Lord, Indiana, Bárny, Ezro, Arinka, Apolenka nebo Taira, ale i asistenční ?nováčci? - třeba Monča, Felini, Adam nebo Polinka. A samozřejmě i ten ?náš? - Ben. Ti všichni jsou asistenti nejen tím, co umí, ale i svou povahou a svým srdcem. A je krásné a moc důležité, že Pomocné tlapky dokáží v psech to jejich ?asistenční srdce? najít.

No, co bych to moc popisoval, dávali mi zabrat oba. Jarka i Ben. Ale v tom dobrém slova smyslu. Někdy mě i dost překvapili, do čeho všeho se spolu pustili, ale brzy mi došlo, že se nemusím ničeho bát. Občas jsem sice pochyboval, že to všechno zvládnou, ale nechával jsem je, ať to zkusí. Jenže oni dva věděli své. Oba hned od samého začátku dali všechno do vybudování toho svého týmu. Bylo (a pořád je) krásné sledovat, jak se vzájemně doplňují, jak jsou stále více a více sehraní. Jak se nejen dokážou, ale doslova chtějí spolehnout jeden na druhého. Dnes už mám před očima skutečný asistenční tým. Je pravda, že svým způsobem jsou na sobě navzájem závislí, ale na tom není vůbec nic špatného. Navenek jsou totiž až obdivuhodně nezávislí a samostatní. Ne, takovou dvojici opravdu není možné chápat a posuzovat jen jako dva jednotlivce. Je to jeden celek. Je to tým, který má 6 nohou, 2 ruce, ale jediný cíl - společně zvládat všechny překážky a nástrahy vozíčkářského života. Jarka s Benem jako tým žijí, jako tým pracují, jako tým se baví a jako tým se starají jeden o druhého.

Teď už běžně zvládnou věci, které by Jarka sama nedokázala, ale nedokázal by je ani sám Ben. Ale když každý z nich spolehlivě odvede kus práce, ten kus, který umí a který zvládne, výsledek bývá i nečekaně dobrý.

Každý, kdo dostane asistenčního psa od Pomocných tlapek, měl by být připraven na to, že dostane psa s ?asistenčním srdcem?. A že pes dá celé to své ?asistenční srdce? ve prospěch nového týmu. Klient, který udělá totéž, velice brzy uvidí, že se jeho život hodně změní. Ze dvou jednotlivců se stane tým. Nikdo z nich, ani člověk ani pes, už nebudou ?hrát? každý sám za sebe. Budou ?hrát? za tým a ve prospěch týmu. Společně budou řešit problémy (a možná se budou někdy divit, co všechno spolu dokáží), ale i okolí je bude brát jako naprosto nerozlučnou dvojici.

A věřte mi, já už teď moc dobře chápu, co to znamená ?asistenční tým??

Čtěte také: Hledání asistenčního srdce