A je to tady... Naší Dájince byl rok a ze štěňátka je dospělá fena. Nebýt fotek, nevěřila bych tomu, že tahle nádherná, obrovská černá fena je to maličké klubíčko, které jsme si loni začátkem května přivezli domů. Tenkrát vážila necelých šest kilo, zatímco dnes má 42 kg a pořád je dost štíhlá, snad až hubená. Vím, že jsem asi neskromná, když říkám, že je nádherná, a vím, že exteriérovým německým ovčákům se Dája rovnat nemůže, ale přesto je prostě skvělá. Velká hlava, lesklá srst, mohutné tlapy a svalnaté tělo, to všechno z Dáji dělá respekt budící krasavici.

Vlastně si sama ani neuvědomuju, jak rychle ten rok utekl... A i když jsme toho kvůli mému těhotenství zvládly méně, než jsem měla v plánu, přesto toho umíme docela dost. Zvládly jsme důkladnou socializaci s lidmi i zvířaty, cestování různými dopravními prostředky, návštěvy restaurací a dalších rušných míst, našly jsme konečně cvičák, který vyhovuje nám oběma.

A k výcviku? Dája zná dvojí povely - domácí a "cvičákové". Domácí povely jsou ty, které používáme běžně - pocem, místo, nezlob, ven, počkej, běž spinkat, pac, druhou pac, okolo, přines hračky - a třeba tenhle povel jsme krásně rozvedly - Dája umí na povel přinést hračky podle jejich názvů - míček, kroužek, činku, méďu a uzel.

No a potom samozřejmě zná i cvičákové povely - Ke mně, K noze, Sedni, Lehni, Vstaň, Kuk (povel pro oční kontakt), Zadrž ( figuranta), Štěkej a Aport. Klidové cviky jako třeba Zůstaň a Stůj zatím neděláme - pro hyperaktivní Dáju jsou dost náročné i cviky Sedni a Lehni, kdy musí několik desítek vteřin vydržet v klidu a tak neustále pilujeme toto a na Zůstaň přejdeme později - až posbírám dostatek trpělivosti a víc zkušeností. Dájin výcvik občas není úplně jednoduchý. Je temperamentní a sem tam ještě má problémy se soustředěním, i když za poslední měsíc jsme koncentraci hodně zlepšily. Díky své aktivitě je občas nepozorná, cvičí nepřesně a nebo dává jasně najevo, že chce dělat něco jiného. Už jsem se naučila tyhle její nálady odhadnout dopředu a podle toho i plánuji, co který den budeme cvičit. Když vidím, že je Dája vyjuchaná, procvičíme si ten den třeba jen štěkání a aporty, a jindy, když je klidnější, cvičíme to ostatní. Nenutím ji do cvičení, když mám špatný den já a nebo i ona to nemá smysl a radši jdeme jen na procházku, nebo si hrajeme s frisbee či míčky. Na fotce vidíte Dájinčin nejoblíbenější kousek - přeskakování zahradního plůtku s tenisákem.

Nyní nás ale čeká další výcviková pauza - tentokrát plánovaná, protože se mi narodí náš první chlapeček. Jsem pevně přesvědčená o tom, že stejně jako jsem kdysi já vyrostla se dvěma německými ovčáky, bude i náš maličký vyrůstat spokojeně vedle Dáji, která mu bude určitě ze všech sil pomáhat s každou lumpárnou, kterou vymyslí. Mě byli Cita s Nerem nejlepšími chůvami a Dája bude jistě stejná. Miluje děti a v jejich přítomnosti se chová neskutečně něžně a opatrně. Snad je to tomuhle plemeni vrozené... Když jsem viděla naši rozjívenou Dáju jak si nesmírně opatrně bere čtvrtinku piškotu z maličké dlaně mé tříleté sestřenky, věděla jsem, že mám vážně štěstí.

A co dál? Plánů do budoucna mám spoustu. Doufám, že nám bude přát štěstí a během letošního roku - tedy spíše podzimu - zvládneme složit alespoň jednu či dvě základní zkoušky. Zřejmě to bude IPO-V a IPO-1, protože náš národní zkušební řád mě příliš neláká. Ale co není, může být. Kromě zkoušek nás na podzim určitě čeká naše první výstava. Podle toho, jak Dájinka nyní vypadá věřím, že i když celočerní NO nejsou příliš populární, alespoň velmi dobrou ji rozhodčí určitě ocení, hlavně až se přes léto ještě nasvalí a zmohutní...

Potom nám už zbyde jen nechat Dáju zrentgenovat a jejímu uchovnění nebude bránit nic. Ale to je ještě hodně dlouhá cesta, kterou budeme muset ujít...

 

 

 

Všem čtenářům moc děkujeme za přízeň, kterou jste nám celý rok věnovali a doufám, že budeme mít možnost se vám ještě občas ozvat. Srdečně všechny zdraví Helena, Dája a celý zbytek naší smečky - malé fenky Amálka a Samantha a kočičí princ Cody.

Osobní stránky: darcy-monur.wbs.cz