Znovu a znovu koukám do štěněčí ohrádky a snažím se ty potvůrky přesvědčit, že to malé, hnědé a kulaté se jí...jsem z toho už bezradná, protože vím, že většina jejich budoucích pánů jim bude servírovat tyto hnědé bobulky, a tak bych jim to chtěla ulehčit. Protože řadě granulí už po mnohých zkušenostech nedůvěřuji, koupila jsem opravdu drahé granule -sedmikilogramový pytel stojí bezmála tisícovku...

Od jejich odstavu jim dávám tvaroh s medem, maso s ovesnými vločkami a žloutkem, nebo vařené hovězí se zeleninou, případně rýží. Na hraní dostávají kuřecí skelety nebo si udělají radost s kuřecími žaludky či srdíčky. Vždy jsem do ohrádky dávala také misku z granulemi. Když je nezajímaly suché, zalila jsem je dobrým kuřecím vývarem, jindy jsem do nich zamíchala kuřecí maso či jiné dobroty, ale neomylně si vytřídili to „dobré" a zbytek s díky nechaly.

Ptala jsem se i veterinářky, že už fakt nevím, jak je to mám naučit. Ona mi povídá: „A čím je krmíte?" Vyjmenovala jsem jí náš jídelníček a ona se zasmála a povídá: „No jo, když vy je krmíte tak dobře.." A já jsem si pomyslela: „No já je přece chci krmit dobře, aby měly dobrý základ.."

Dneska jsem zase koukala na neutěšenou misku granulí a najednou jsem dostala záchvat smíchu. Proč? Inu tak nějak mi to došlo. Zatím co tvaroh, maso, maso s přílohou, skelet a dokonce i suchý chleba a rohlík co dostali na hraní považovala štěňata za jídlo, tak granule tedy rozhodně ne....je to prý bezva hračka, dá se s tím házet, dá se to vysypat, dá se v tom hrabat nebo to honit po podlaze, ale jíst to? No to je tak nějak ani nenapadlo....prostě amarouny.

P.S.

Netuším, jak dělají v krmivářských firmách testy chutnosti, ale naše štěňata by jim to asi vytmavila. Možná, kdyby den dva nedostala najíst, zkusila by to, ale bez nátlaku ani omylem. Já jsem ráda, že mají ta svá krásná kilečka, která většina vrhů této velikosti zdaleka nemá a přesto nejsou vůbec tlustí, naopak se jim tvaruje figura z toho jejich věčného horolezení na gauč.