Americký vodní španěl byl vyšlechtěn jako lovecký pes v období od poloviny do konce 19. století. Ač příbuzenství s irským vodním španělem a dalšími britskými španěly, s německým křepelákem či s curly coated retrívrem nezapře, přesto je na první pohled patrné, že jde o nové, naprosto svébytné plemeno. Zvlněná mastná srst nepropouštějící vodu, neobvyklá čokoládová nebo játrová barva, inteligentní pohled oříškově hnědých očí i harmonická stavba středně velkého, svalnatého a dynamického těla vytvářejí dohromady novou kvalitu, kterou ještě podtrhují charakterové vlastnosti tohoto psa.

Jako první to vše dokázali ocenit lovci na americkém Středozápadu, v oblasti mississippských bažin, jímž tito robustní, mimořádně otužilí a odolní psi prokázali neocenitelné služby. Žádná voda jim není dost studená, žádná bažina dost nebezpečná a žádný vítr dost řezavý. S neutuchajícím nadšením se vrhají do svého nejvlastnějšího mokrého živlu, aby zvedli plující hejno kachen nebo už rovnou přinesli střelený úlovek. Plavou velmi rychle a obratně, takže bývají někdy přirovnáváni k vydře. Stejně jako ona dovedně kormidlují ocasem a do rozpaků je nepřivede ani proudící či vířivá voda.

Není divu, že mississippští lovci byli na svého psa pyšní a počátkem 40. let minulého století si prosadili i jeho oficiální uznání American Kennel Clubem. První registrovaný pes se jmenoval Tidewater Teddy a je považován za praotce všech amerických vodních španělů.

Americký vodní španěl má všechny dobré vlastnosti svých bratránků. Stejně jako ostatní španělé je veselý, učenlivý, snadno se vychovává, má rád děti a v rodině je přizpůsobivým společníkem. Na rozdíl od modnějších plemen španělů se však u něj neprojevují žádné známky přešlechtěnosti nebo zjemnělosti. Je to tvrdý a zdravím kypící pes do každého počasí s minimálními nároky na údržbu. Svědčí mu ovšem spíše venkovský život po boku vášnivého nimroda, nebo stejně vášnivého milovníka přírody a dlouhých vycházek. V USA si nové plemeno postupně získalo oblibu, protože lov vodního ptactva tam patřil a dodnes patří k široce rozšířeným kratochvílím.

I když vodní španěl nikdy nedosáhl masového rozšíření, ani se nestal modním psem, má stabilní a poměrně široký počet příznivců, který mu poskytuje dostatek možností k existenci a dalšímu rozvoji. Jinak tomu bylo v Evropě. Zde byli zámořští kudrnatí španělé až donedávna prakticky neznámí, teprve v devadesátých letech minulého století byl dovezen první pár do Německa a jeho potomstvo se začalo zvolna šířit i do ostatní Evropy. Američtí vodní španělé se v roce 1998 poprvé představili i naší kynologické veřejnosti. Jejich majiteli se podařilo přivézt nepříbuzný pár ze země původu. Vytvořil tak předpoklad pro to, aby se kudrnatý Američan zabydlel i u nás.

Foto CHS Z Rajšlu