Anatolský pastevecký pes je velké pastevecké plemeno, jež vzniklo přirozenou cestou. Podobně jako řada dalších pasteveckých plemen také anatolští pastevečtí psi se vyvíjeli po celé generace a učili se samostatně rozhodovat o svých povinnostech při ochraně stád.

Proto jim nelze nařídit, aby zaútočili na kohokoliv nebo čelili čemukoliv, pokud se tak sami nerozhodnou na základě vlastního uvážení. To samozřejmě znamená, že jsou velmi nezávislí a vzhledem k nízkému kořistnickému pudu může být značně obtížné je motivovat , aby udělali něco, co není v souladu s jejich vrozenými instinkty. Z toho je zřejmé, že anatolský pastevecký pes rozhodně není psem pro každého,a pokud někdo hledá poslušného a snadno zvladatelného psa, bude zřejmě spokojenější s plemeny, jež byla vyšlechtěna s důrazem na poslušnost a ovladatelnost.

Anatolský pastevecký pes je impozantní a eventuální vetřelce dokáže zastrašit již svým zjevem. Velké šelmy mají před psy této velikosti respekt. Velcí strážní psi nemusí být nijak zvlášť bojovní, ale proti případnému útočníkovi nebo vetřelci dokáží zasáhnout s potřebou důsledností.

Velká pastevecká plemena se dnes po celém světě těší zvýšenému zájmu. Lidé se z přeplněných měst uchylují na venkov a vracejí se k chovu skotu, drůbeže, ovcí nebo exotických zvířat. Tito lidé samozřejmě využívají čilých a obratných ovčáckých psů, kteří jim pomáhají ovládat a řídit stáda, ale s oblibou si pořizují také velké pastevecké psy, aby u nich plnili svoji původní úlohu - chránili a provázeli stáda.

Anatolští pastevečtí psi jsou poměrně klidní psi - a to platí i o štěňatech. Jejich kořistnický pud je nižší než u většiny jiných plemen a rychle si zvykají na ostatní domácí zvířata a stáda, která mají za úkol chránit. Jsou známy případy, kdy dospělé feny kojily jehňata a ostatní mláďata zvířat, která měly ochraňovat. V některých zemích zůstávají i dnes strážní psi se svými stády po většinu roku, aniž by je hlídal člověk. To samozřejmě platí i pro anatolské pastevecké psy. Pokud dostane takový pes hlad, není tu lidská ruka, která by ho nakrmila. Psi si pak loví hlodavce a jinou drobnou zvěř, ale nikdy se nedotknou zvířat , která mají chránit.

Anatolští pastevečtí psi mají poměrně silně vyvinutý teritoriální pud. Pohybují - li se na neoploceném pozemku, mají většinou tendence své teritorium postupně rozšiřovat.

Obecně mají anatolci vynikající vztah k dětem. Vzhledem k tomu, že v zemí původu museli vždy strážit stáda před vlky a toulavými psy, vystupují aktivně nepřátelsky vůči jiným psům. Správnou výchovou a socializací však lze tento nežádoucí rys jejich povahy tlumit. Mají vynikající smysl pro hierarchii v rámci vlastní smečky, a jakmile jednou vznikne hierarchický žebříček, bývá toto uspořádání velmi stabilní.

Charakteristickým povahovým rysem prakticky všech plemen pasteveckých psů je nezávislost. Třebaže anatolští pastevečtí psi vyhledávají přítomnost svého majitele (mají-li tu možnost), rozhodně od nich nemůžeme očekávat snahu splnit každé naše přání, jak jsme tomu zvyklí u některých sportovních a ovčáckých plemen. Anatolského pasteveckého psa nepochybně potěší, budeme-li s jeho chováním spokojeni, ale nebude se nijak usilovně pokoušet nám vyhovět.

Psi tohoto plemene mají sklony k dominanci a vždy se budou pokoušet ostatním psům a lidem ve svém okolí. To samozřejmě neznamená, že by se nechovali jako příjemní a milí společníci, ale kdykoliv nastane situace, ve které můžou využít privilegií alfa-jedince ve smečce, s chutí se ji chopí.

Anatolci jsou obecně nejvhodnější do rodin, ve kterých se psům nikdy nepodařilo převzít velení. Rozhodneme-li se pro ně, musíme být ochotni věnovat dostatek času jejich dokonalé socializaci a výchově.