Všichni bychom si přáli dobře vychovaného psa - a pak je třeba začínat s výchovou hned od štěněte. Výchova, to není jen obojek, vodítko a cviky na vodítku - výchova je nikdy neustávající proces, který ovlivňuje každá naše interakce se štěnětem nebo psem. Zahrnuje pozdrav se psem, jednoduché povely, zásady hierarchicky správného chování, odměny i pokárání.

Se štěnětem je třeba hned odmalička manipulovat - prohlížet uši, kontrolovat zuby a tlapky, kartáčovat srst. Nečekejte, až se psovi zapíchne hřebík do tlapky, abyste najednou zjistili, že máte psa, který si tlapu nenechá ošetřit. Štěně musí znát laskavé jednání a manipulaci, dokud je malé, abyste si mohli jemně vynutit jeho trpělivost a poslušnost.

Obecně platí, že anatolec vyžaduje vzhledem ke svým sklonům k dominanci důslednou a láskyplnou výchovu hned od prvních dní, ovšem bez zbytečné tvrdosti nebo přetěžování. Není to pes, u něhož bychom mohli očekávat slepou poslušnost, ve svém jednání bude vždy spoléhat především na svůj úsudek, a proto je třeba věnovat mimořádnou pozornost dokonalé socializaci. Anatolec musí být proto dokonale připraven na možné situace, s nimiž by se mohl setkat, aby byl schopen v nich přiměřeně reagovat.

Anatolského pasteveckého psa stačí pravidelně vykartáčovat (především v období línání, kdy pes vyměňuje intenzivně svoji hustou srst), jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

I přes svoji velikost se anatolec dožívá poměrně vysokého věku - poměrně běžný věk je u těchto psů dvanáct až patnáct let.

Anatolec rozhodně není pes, kterého bychom měli trvale zavírat do bytu. Aby se cítil dobře, potřebuje dostatek pohybu a volné nebe nad hlavou. Nejvíc mu vyhovuje prostorný, dobře oplocený pozemek, který může chránit před vetřelci jako vlastní teritorium. Vzhledem ke kočovnému životu v zemi původu musí být oplocení pozemku dostatečně kvalitní, aby si pes nerozšiřoval své teritorium a současně aby na jeho teritorium nevstupovali případní vetřelci.

Informace a fotografie poskytla CHS Brown San-Mar