Argu jsme si pořídili, když nám před třemi roky v létě zemřel pejsek, vlastně fenka - německý boxer. Zemřela na nádor. Měli jsme ji 10 let a byla moc hodná. Měli jsme ji všichni moc rádi a moc se nám po ní stýskalo. Neuměli jsem si však život bez pejska doma představit a proto jsme začali shánět nového. Chtěli jsme opět boxera.

Jednou nám zavolala pani na inzerát že má asi měsíční štěňátka zlatého boxera. Hned jsme se s ní domluvily na ceně a že si pro pejska druhý den přijedeme. I když to bylo daleko, tak jsem vyrazili. Paní nás přivítala a odvedla na zadní zahradu, kde měla kotec a pejsky. Byli nádherní. Vybrala jsem fenku, která ke mně ihned přiběhla a začala mě olizovat. Řekla jsem tedy rodičům, že chci tuto. Nikdo nebyl proti a tak byla fenka naše. S paní jsme vyřídili peníze, ona nám dala očkovací průkaz atd. a mohli jsme jet domů.
Cesta utíkala rychle, fenka mi spinkala na klíně a vypadala, že je spokojená. Jméno jsme měli už vymyšlené - bude to opět Arga.
Když jsme přijeli domů, hned jsem dala Argušce do mističky mléko a do druhé nějaké dobroty. Něco málo spapkala a pak šla spinkat. Byla tak krásná a roztomilá. Když se probudila, šli jsme na první oficiální venčení. Byla tak malinká, že ani nevylezla na obrubník.

Asi za týden jsme s ní šli poprvé na prohlídku k veterináři. Dostala další očkování a řekl nám, že je naprosto v pořádku. Že je moc hezká a že je škoda, že nemá papíry, protože má perfektní tělo i hlavu, že by na výstavách měla jistě šanci

Arga rostla jako z vody, minulíý rok jsem s ní byla na neoficiálních soutěžích se psy. Arga vyhrála 3. místo v přehlídce a 1. místo v psí dovednosti. Měli jsme velikou radost.

Nyní jí jsou 3 roky a je pořád tak roztomilá a hravá, jako by to bylo ještě malé štěňátko. Je na mně strašně závislá, takže za mnou pořád běhá a když přijdu ze školy, vítá mně, jako by mně snad rok neviděla. Dokonce se mnou spinká v posteli. Je to prostě moje zlatíčko a proto bych ji za nic a nikoho nevyměnila!