Barbet jeden z nejstarších evropských vodních psů. Je to možný předchůdce pudla. O původu barbeta kolují různé teorie, žádná se však nemůže opřít o nevyvratitelné důkazy. Z roku 1683 pocházejí zmínky o kudrnatých a polokudrnatých baretech, kteří sledují stopu jak s nízkým nosem, tak vystavují. Byla to zřejmě křížení mezi francouzskými dlouhosrstými ohaři a krátkosrstými loveckými psy, z čehož vznikla řada kříženců, které je těžko zařadit k nějakému plemeni. Tento odhodlaný sportující lovec byl původně používán k aportování spadlých šípů a vynášení ptactva z vody.

Barbet je hodně starobylé plemeno a vypadá jako dnes už vyhynulý anglický vodní pes. Soudě podle literárních odkazů byl kdysi barbet nejběžnějším evropským vodním psem. Barbetova nepromokavá srst tvoří skvělou ochranu i proti nejledovější vodě.

Barbet je dnes ve Francii velmi vzácný. V roce 1970 se několik milovníku tohoto plemene spojilo a založili klub, aby uvedli barbeta opět ve známost. Bohužel spory v klubu o jeho velikost nakonec vedl k rozpadu klubu a to samozřejmě barbetovi nepomohlo. Situaci také negativně ovlivnilo rozhodnutí FCI přeřadit barbeta ze skupiny kontinentálních ohařů do skupiny vodní psy. Tím byl jinak všestranný ohař deklasován na vodního specialistu. Naproti tomu získal tento pes v poslední době přátele v Německu, kteří usilují o to aby toto plemeno zůstalo zachováno i pro 21. století.

Standard popisuje barbeta jako středně velkého psa, který má stavbu těla ohaře, má však hustou chundelatou srst a hodně podsady. Psi i feny mívají výšku v kohoutku 45-58 cm, jejich hustá a trochu vlnitá srst snadno plstí, tak je potřeba psa alespoň jednou v roce ostříhat, přičemž u něj jde o celkový střih, kdy zůstane uchráněn jen vous a obočí. V barvách je prakticky povoleno vše, běžná je černá, hnědá, krémová, jednobarevná srst, ale i skvrnitá. Barbet je v současné době velmi vzácný a ohrožený, ale móda v chovu psů se stále mění a není vyloučeno že se barbet dočká svého "comebacku".