Nadpis článku není úplně přesný. Než jsem se dostala k tomu, abych své poznatky a zkušenosti sepsala, uběhly už skoro 4 měsíce z dalšího roku. O to více mám ale informací, o které se s vámi chci podělit. 

Nejdříve musím předeslat, že si nejsem jistá, zda náš způsob krmení můžu nazvat BARF, protože se neřídíme žádnou přesnou metodikou. Takže abych se snad někoho nedotkla, říkám obvykle prostě a jednoduše, že krmíme syrovou stravou.

Rozhodnutí

O tom, že přestanu krmit granulemi, jsem přemýšlela už několik let, ale vždy jsem našla nějaké argumenty proti (sama pro sebe), takže k tomu nikdy nedošlo. Sice jsem byla přesvědčená o tom, že by bylo lepší přejít na jiný způsob krmení, ale uvažovala jsem stále o vaření a to bylo v mé situaci velmi nepraktické. Krmení syrovou stravou jsem brala jako utopii a nesmysl. Ale stejně, jako jsem postupem času byla schopná "přijmout" možnost nedávat psům granule (zpočátku jsem byla zarytý granulář), stále více mi vrtalo v hlavě krmení syrové a časem jsem se začala zajímat více a více... až jsem zjistila, že to není žádná věda a dospěla jsem k závěru, že to bude to pravé ořechové pro psy i pro mě.

Přechod

Rozhodnutí tedy bylo na světě, ale ještě ho uvést do života. Pravá chvíle nastala v prosinci 2008, když došly granule, můj dodavatel měl dovolenou a do ledna bylo daleko. Sice jsem mohla sehnat granule jinde, ale já jsem se tedy konečně rozhodla pro změnu. Při velkém nákupu ve městě jsem v supermarketu vyprázdnila chlaďák s drůbežími čtvrtkami, srdíčky a žaludky, přibrala haldu zeleniny a začala psy krmit syrovým. Po prostudování další literatury a článků na internetu jsem se ujistila, že rozhodnutí přejít na syrovou stravu den ze dne bylo správné. Naši psi skutečně neměli absolutně žádné problémy, žádné průjmy, zvracení a podobné věci, kterých se mnoho lidí obává, se nekonaly.

Jaksi i selský rozum mi velel, že je blbost přecházet postupně, tedy ubíráním granulí a přidáváním syrového, protože své přesvědčení o tom, že se nemá míchat "domácí" a "průmyslová" strava, jsem nezměnila ani po změně způsobu krmení.

I když jsem později přivezla osmitýdenní štěně, odchované na granulích, nenastaly sebemenší problémy rychlým přechodem na naše krmení.

Suroviny

Na začátku jsem do jídelníčku psů vůbec nezařazovala obiloviny. Přišlo mi to zbytečné. Krmná dávka se skládala ze syrového masa, mixované ovocně-zeleninové směsi, tvarohu, jogurtu, vajíčka... Psi dostávali maso vcelku (s kostí - kuřecí stehna, křídla, krky, celé ryby; bez kosti - drůbeží žaludky, srdíčka, výjimečně játra, velmi výjimečně libové vepřové maso) + směs ovoce a zeleniny s vajíčkem, jogurtem nebo tvarohem a mixovanými semínky. Důležitou součástí jsou také neprané dršťky.

Postupem času jsem od kusového masa přešla k masu mletému. Kupujeme mražené masové směsi, hlavně hovězí maso, méně drůbeží, dále ryby a hovězí nebo drůbeží vnitřnosti. Výhoda masových směsí je v tom, že obsahují také tracheu a další zdroje vápníku v ideálním poměru s fosforem.

Protože až u krmení masem se ukázalo, že jsou naši psi hodně velcí jedlíci (což se u granulí vůbec neprojevovalo), poměrně brzy jsem začala do krmné dávky přidávat i obiloviny, aby se více zasytili. Nejprve to byla rozvařená rýže, instantní těstoviny nebo suché bílé pečivo, později přibyly ještě ovesné vločky, které spařené používám v současné době nejčastěji. Instantní těstoviny jsem musela zcela vyloučit, protože naši psi po nich měli mírný průjem.

Výsledek

Po 15 měsících krmení syrovou stravou můžu shrnout své poznatky asi takto:

Psi se na jídlo těší, jí s mnohem větší chutí, než když měli granule, ale také by mnohem více snědli, takže musím hlídat, abych je nepřekrmovala.

Pes, který byl po granulích dost obézní (16 kg), se nám proměnil před očima. Zhubl dvě kila a je z něho krásný pes, sádlo je pryč, zato je to hezký svalovec.

Fenka, která má opačné problémy, tedy ať jí kolik chce, moc nepřibírá, nám na syrové stravě přibrala, ale žádné sádlíčko.

Na syrové stravě jsme odchovali již tři vrhy vč. březosti fen + jeden vrh ne od začátku. Naše zkušenosti hovoří jednoznačně pro. Fenky během poslední čtvrtiny březosti mnohem lépe přijímají potravu oproti granulím, u kterých bývaly problémy - feny žraly jen záchovnou dávku. Po porodu odpadá problém s krmením - granulí se některé feny nažraly až za den dva po porodu, syrové žerou bez problémů. Během kojení nedochází ke zvláštnímu úbytku hmotnosti fen. Mléka mají dostatek. (S kojením jsme problémy neměli ani při krmení granulemi, naše feny běžně kojí štěňata, dokud je mají. Pokud jsme si nechávali štěně doma, feny klidně kojily až do nástupu další říje, tedy do cca 4 měsíců věku štěněte, ačkoliv jsem se je snažila přemluvit, aby toho už nechaly.)

Štěňátka se rodí s větší porodní váhou, začínají cca o týden dříve bez problémů přijímat tuhou potravu, kdežto granule klidně i v 6 týdnech jen rozhazovali a jedli minimálně (namočené vůbec), takže jsme se děsili, aby se vůbec naučili pořádně jíst, než půjdou od mámy. Krmení štěňátek začínáme mletým masem hovězím nebo drůbežím, tentokrát jsme sehnali dokonce mleté telecí, a postupně přidáváme další složky.

Problém

U jedné z našich fen se objevily zdravotní problémy částečně související s krmením. Ne, že by je syrová strava způsobovala, ale teprve při konzumaci kostí se tento problém ukázal naplno. Proto tato fenka nesmí žádné drůbeží kosti, hovězí spíše v omezeném množství. Navíc mi veterinář, který ji léčil, doporučil kuřecí kosti z krmné dávky všech psů zcela vyloučit. Podle jeho vysvětlení mají kuřecí velkou schopnost vstřebávat vodu, čímž vysušuje střevo a navíc i zcela rozmělněný prášek z kuřecích kostí se díky tomu dokáže "slepit" ve velmi tvrdý útvar, který může střevo ucpat.

Protože jsou kuřecí kosti nejdostupnější, krmila jsem jimi všechny psy. Po tomto rozhovoru s veterinářem jsem však kuřecí kosti přestala dávat nejen této fence, ale všem našim psům. Jen opravdu výjimečně dostanou ostatní např. křídla. Vápník získávají z masových směsí, nepravidelně přidáváme přípravek z rozemletých mořských korálů, protože sehnat pro ně jiné kosti, které by nebyly jen hračkou, ale opravdu je byli schopní sežrat, je docela problém. V současnosti začínáme zkoušet hovězí žebra, výjimečně se dostaneme k žebrům z jehňat a podobně, která jsou pro naše psy také dobře "zkonzumovatelná".

Celkový dojem

V tuto chvíli si neumím představit, jaké okolnosti by mě přivedly znovu ke krmení granulemi. Příprava krmných dávek není nijak složitá ani časově náročná, čehož jsme se zpočátku obávala, a pokud vím, že budu pryč a krmit bude někdo jiný, není problém nachystat a zamrazit hotové krmné dávky. Protože se psy cestuji jen výjimečně na více než jeden den, nemusím řešit problém s krmením na cestách. Pokud jedeme na víkend, zamrazím si krmení do krabiček s jednou krmnou dávkou a takto je zabalím do novin a ručníků, aby rozmrzaly pomaličku. Takto v pohodě vydržíme s krmením na celý víkend bez ledničky. Na delší dobu bych asi pořídila kvalitní konzervu nebo salámek.