Kolem málokterého plemene chrtů je tolik dohadů a nejasností jako kolem barzoje - pokud jde o jeho původ. Tento pes se složitým a nejasným původem byl chován nejvyšší ruskou šlechtou v početných smečkách. Byla to prestižní záležitost pro tehdy neomezenou smetánku společnosti. K tehdejším kratochvílím patřily okázalé lovy na vlky s barzoji v širokých stepích.

Exteriér ruského chrta příliš spolehlivých vodítek neposkytuje. Je poněkud zvláštní směsicí znaků plemen z obou vývojově jinak nezávislých skupin - chrtů orientálních a chrtů okcidentálních. Dozadu složené ucho je znak chrtů pocházejících z Evropy, dlouhá srst zase připomíná chrty z Asie. Mezi předky barzoje vedle tazyho byl i varjažský chrt. Po tazym, ale i po špicovitých předcích, má barzoj dlouhou srst, po varjažském chrtovi dozadu složené ucho. Ke křížení jednotlivých forem mohlo na různých místech docházet v různém pořadí a v různé době.

Už ve svých počátcích nebyl ruský chrt plemeno uniformní, z doby před r. 1860 známe větší počet zbarvení srsti, velikostí, ale také utvářením hlavy odlišných typů. Existovaly dvě základní linie - jedna z hustým osrstěním, masivně stavěného těla, s mohutnou kostrou a světle zbarvenou srstí (o kohoutkové výšce 81cm), druhá s delší hedvábnou srstí, jemněji stavěným tělem a lehčí kostrou, převážně tmavěji zbarvená (o kohoutkové výšce menší než u linie první). K první linii patřily typy Boldarev, Sumakov, Gejerov a Perchino - ty měly dominantní postavení co do početního zastoupení. Ke druhé linii patřily typy Ozerov, Čeliščev a Bibikov. Bohužel krutý osud, který postihl ruskou aristokracii, byl určen i pro barzoje.

Plemeno bylo doslova zlikvidováno ve své domovině a jeho historie pokračuje ve vyspělých civilizovaných zemích. Barzojovi se tu dostalo nadšeného přijetí a obdivu a výsledkem cílevědomé chovatelské práce je dnešní výstavní barzoj. Zaujme svojí velikostí, ušlechtilostí tělesných tvarů, krásou barev a nádherné srsti.

Fotografie poskytla CHS Nijinskij Ballet