V karpatských horských oblastech Rumunska byl život bez psa nemyslitelný. Cílevědomým výběrem místních pracovních psů horského typu vznikl carpatin - dávné plemeno rumunských pastevců. Pokud se dostaneme hlouběji do historie tohoto plemene, tak zjistíme, že předkové carpatina se na území dnešního Rumunska dostali ze západní Asie (podle dostupných informací už v mladší době kamenné). Plemeno bylo vytvořeno k potřebám života člověka - jak k obraně majetku, tak k ochraně stád dobytka - silný a rychlý pes, schopný bojovat s rysy, vlky a medvědy. Silnější psi se využívali právě k těmto účelům, slabší feny k ochraně majetku, stavení, jako psi hlídací.

Rumunský carpatin je podle exteriérových znaků příbuzný kavkazskému i šarplaninskému pasteveckému psu. K jeho příbuzným patří třeba i doposud neuznaný bulharský pastevecký pes nebo pastevec z Malé Asie (Turecka). Pro carpatina je podle standardu FCI typická lupoidní hlava (tedy připomíná vlka), což kavkazák nebo šarplaninec nemá. Také v srsti je mezi těmito plemeny rozdíl - carpatin má středně dlouhou a méně hustou než tito dva zmíněni příbuzní. Co se týká povahových vlastností je carpatin společenský, dalo by se říct nekonfliktní, milující svého pána a celou svou "smečku". Řídí se svým instinktem, k práci nepotřebuje vedení člověka, dobrý pastevecký pes si situaci vyhodnocuje sám. Ale i přesto všechno musím připomenout, že toto plemeno potřebuje dobré vedení a zacházení.

Název plemene

Originální název zní ciobanesc romanesc carpatin - rumunský pastevecký pes. Bohužel rozlišení pastevecký, ovčácký pes nebo honácký je obtížné. Carpatin patří do FCI sk. 1. U nás je zapsán jako ovčácký, s čímž si dovolím nesouhlasit, protože carpatin je typickým představitelem pasteveckého plemene tak jako bukovina, kdežto mioritik je jediný představitel ovčáckého rumunského psa. Pastevecký, ovčácký i honácký pes se rozlišuje povahou i druhem práce (pastevec hlídá a chrání stádo, ovčácký pes se používá k práci se stádem), z tohoto důvodu mají oba rozličné způsoby obrany stáda. Některé vlastnosti pasteveckých psů jsem tady popsala, ale neodpustím si ještě malé shrnutí. Pastevecký pes se odlišuje od ovčáckého stavbou těla - psi bývají mohutní (odrážení útoku vlka nebo medvěda), často šedého nebo bílého zbarvení (nenápadnost v blízkosti stáda). Většinou neštěkají, čekají v ústraní, pracují samostatně bez pokynů člověka, stádo chrání i 24 hodin. Naproti tomu ovčácký pes pracuje se stádem.

Vzhled

Poměrně velký pes, pohyblivý, nikdy těžký, celkově je vzhled přirozený. Trup je obdélníkového rámce, záď je široká, lehce spáditá, hrudník je prostorný a hluboký, plece jsou dlouhé a mírně spádité. Pohlavní dimorfismus je dobře vyznačený, psi mají být vyšší a silnější než feny.

Historie

Byl vyšlechtěn z endemických plemen karpatsko-dunajské oblasti. Po staletí byla základním kritériem šlechtění užitečnost, a plemeno si zachovalo svoji povahu dodneška.

První standard byl vytvořen v roce 1934 Národním zootechnickým institutem. Tento standard byl upraven a aktualizován Rumunskou kynologickou asociací v letech 1982, 1999 a 2001. Technická komise Rumunské kynologické asociace 30.3.2002 přizpůsobila a upravila standard tak, aby odpovídal vzoru F.C.I., který byl odsouhlasen v Jeruzalémě.

Text a foto: CHS Blackstar Silesia