Pravděpodobně prvním domestikovaným psem vůbec je faraónský pes. První rytina zobrazující tohoto psa na lovu gazely pochází ze 4. tisíciletí před Kristem a datuje se tedy do doby před I. dynastií.

Tento pes vznikl křížením různých typů divokých psovitých šelem v oblasti severní Afriky. Ještě staršího data je socha boha Anubia datovaná do 6. tisíciletí před Kristem. Bůh Anubius je na ní vyobrazen s hlavou nápadně se podobající hlavě dnešního faraónského psa. Nejznámější je mumie faraónského chrta Abuwtiyuwa, která je uložena v západní části Cheopsovy pyramidy.

Byl to velký oblíbenec faraóna Antefa II (2300 let př. n. l), a proto je jeho hrobka zvlášť pečlivě vyzdobena nejen nápisy a kresbami, ale i drahocennými dary jeho pána. Největší jejich ochránkyní byla bezesporu královna Hatšepsovet, což také dokládá existence sbírky dřevěných, kamenných a hliněných sošek těchto psů v jejím chrámu poblíž Dér el- Bahrí ve skalách nad západním břehem Nilu.

Nejstarší vyobrazení boha Anubise (= Anup - bůh mumifikace a pohřebišť. Řídil celý proces mumifikace, doprovázel mrtvé do podsvětní říše a přiváděl je k Usirovu "poslednímu soudu") se šakalí hlavou jsou 7500 let stará a není pochyb o podobnosti s dnešním faraónským psem. Ostatně teorie, že prapředek faraóna je šakal, má již dnes mnoho obhájců. Tito psi však neměli jen příznivce. Podle jedné ze staroegyptských legend prý dokonce i královna Kleopatra v době své vlády nařídila tyto psy vyhubit, jelikož sama byla velkou milovnicí koček. Ale egyptská říše zanikla a s ní i faraónští psi Ale egyptská říše zanikla a s ní i faraónští psi. Dlouho se myslelo, že vyhynuli a že nám doklady o existenci zůstanou jen ve skulpturách a vyobrazeních v historických muzeích.

Až v šedesátých letech našeho století byl zcela náhodně na ostrově Malta objeven pes, který byl nejen typově homogenní, ale i v detailech odpovídal oněm tisíce let starým kresbám faraónských psů. Středomořské ostrovy se tedy staly jejich azylem, ať už úmyslně nebo náhodně. Předpokládáme totiž, že je tam při svých čilých obchodních cestách přivezli féničtí kupci. Během let se pak nezávisle na sobě vyvíjely rozdílné varianty této rasy: Cirneco del Etna na Sicílii, Podenco Ibicenco na Ibizi, faraónský pes na Maltě atd. Ze všech těchto mutací se jako nejčistší dochovali jedinci na ostrově Malta. Díky ostrovní izolaci a také díky minimálnímu počtu místních divokých psů se toto plemeno zachovalo až do dnešní doby.

A tak se zde tento pes vyvíjel a přežil celá tisíciletí. Nikoliv sice ve službách faraónských vládců a na výsluní jejich přízně, ale byl neméně zdatným a užitečným pomocníkem maltských farmářů, zejména při lovu králíků. Nazývali ho Kelb tal Fenek (maltsky"králičí pes") a povýšili ho na svoji národní rasu.

Vraťme se ale k šedesátým létům a znovuobjevení faraóna. A byla to právě Anglie, která provedla tento první krok. U místních rolníků objevili tohoto psa manželé Blockovi, kteří byli na Maltě služebně. Toto plemeno je natolik uchvátilo, že se rozhodli si jeden exemplář ihned odvézt. Byl to pes Bahri of Twinley k němuž později přibyla i fena. Málokdo si ovšem dokáže představit tuto situaci, před vstupem na anglickou půdu musel každý pes projít mimo jiné půlroční karanténou, tudíž muselo být vynaloženo velké množství času, financí a trpělivosti k znovuvzkříšení tohoto starobylého plemene. V Anglii jsou dodnes tito psi velice ceněni a považováni za vzácnou starožitnost. Během dalších let se faraón rozšířil i do dalších zemí Evropy.

V roce 1973 švédská chovatelka Inge-Britt Casselli získala od Blockových první chovný pár, psa Twinley King Ahknaten a fenu Twinley Pupa. V roce 1974 byl již na světě první vrh z tohoto spojení kdy se narodilo šest štěňat. V zápětí se přidalo Dánsko, Finsko, Kanada a Austrálie. Chovné stanice Chasséllis, Merymut (chovatelka paní Monika Still) a Twinley patřily mezi první průkopníky. Skotsko začínalo s importovaným párem psem Luki a fenou Chu-Cha, ale příliš se jim nedařilo. Do USA byl faraonský chrt importován v roce 1979 a v roce 1983 již mohlo být zapsáno 141 vrhů. Prvním majitelem byla americká rozhodčí paní Harperová, která přivezla fenu Fgira, později psa Bummet Brooks Buto. Propagace začíná být velká. O popularitu plemene se zasloužily nejen dvě velké chovné stanice, paní Fity Sacks ze státu New York a Bullard a Martin z Kalifornie, ale však i velká propagace ve sdělovacích prostředcích ekologického významu. Začínají také vycházet časopisy a knihy. V USA je to časopis Hyroglyphics, krásně a bohatě ilustrovaná kniha The Ancienit Egyptian Pharaoh Hound, vyznamenaná americkou kynologickou společností v roce 1984 jako nejlepší kniha roku. Kanada se v propagaci nenechává zahanbit a vydává časopis Anubis News. V Německu začínají svůj chov manželé Ahlgrimmovi s fenou Fallohide Queen Tuyana a psem Chassellis Der-el-Bahrí a jejich CHS L. Ahmair ta-Malta (Červený z Malty) dává další dobré jedince. Přes všechno úsilí jde ale stále o "záchranu" plemene.

Chov u nás

Prvního faraóna dovezla do České republiky paní Dagmar Nebeská, která je také poradkyní chovu a u níž najdete materiály o všech faraónech žijících na našem území. Paní Nebeská získala postupně čtyři exempláře ze Švédska, Belgie a Francie. Vznikly první chovatelské stanice Eben Dag a Stalagmit a po nich se pomalu začaly rodit další. V dnešní době je již v plemenné knize zapsaných 200 faraónů, z nichž již bohužel někteří odešli do psího nebe a několik jedinců bylo vyvezeno do zahraničí. Chov oživují čím dál častěji importy, hlavně z USA a severní Evropy.

Informace a fotografie poskytla CHS Farafra.