Klasifikace FCI skupina 5- špicové a primitivní plemena, sekce 7 - primitivní psi

Znaky - inteligentní, přátelský, mírný, hravý a bdělí pes. Horlivý a ostrý lovecký pes. Tito psi loví čichem a tzv. na viděnou, zrakem, přičemž při soustředění na práci používají také své velké uši, tj. sluch.

Celkový vzhled - je to středně velký pes ušlechtilého zjevu, pěkných čistých linií. Je elegantní, ale také silný. Je velmi rychlý v pohybu, pozorného výrazu.

Je to lovecký pes střední velikosti, vážící 18-27 kg, s královským chováním a vláčnými liniemi, které pokrývájí jeho hladké a pevné svalstvo. Hlava a krk musí být v rovnováze s tělem, celek vzbuzuje dojem elegance a půvabu. Jeho ostražitost, hbitost a schopnost rychle reagovat a bez námahy se pohybovat, mu dávají předpoklady k běhu za umělou návnadou. Jako chrt je na závodní dráze náruživý a zcela popustí uzdu svému temperamentu. Stavbou těla není sice předurčen k závratným rychlostem, ale žádné jiné plemeno chrtů se mu ve spolehlivosti na dráze a hlavně v chuti a radosti z běhu nevyrovná.

Povaha - ostražitý, inteligentní, přátelský, vlídný, hravý.

Povaha je těžko podchytitelná vlastnost, ale je právě tak důležitá, jako vlastnosti fyzické. Někteří chovatelé se tak intenzivně snaží o fyzicky dokonalého psa, že úplně přehlížejí mentální kvalitu svých zvířat. S vrozeně zlým či nadměrně zdrženlivým psem by se nemělo pro další chov počítat. Popis povahy ve standardu je snad dostačující, ale pro společný život s faraonem musíme znát ještě mnohé detaily. Za zmínku snad stojí typická vlastnost faraona umět se v každé situaci samostatně rozhodnout. Je to pro něj samozřejmost, kterou ho vybavil tisíciletý boj s přírodou i člověkem o přežití.

Stále větší oblibu si však faraonský pes získává pro prvně jmenovanou vlastnost - tedy vrozenou ostražitost. Je totiž ke svému okolí neustále pozorný a to i v přítmí či v noci, kdy spí s horním uchem neustále vztyčeným. Bezpečně zaznamená neobvyklý pohyb nebo neznámý zvuk a okamžitě brání svoje teritorium výstražným štěkotem. Vše bez učení a výcviku, které je u jiných plemen nutné. Stručně lze říci, že u majitele faraona vetřelec nemá šanci - což je v současné době při stoupající kriminalitě velmi potěšující a potřebné.

Hlava a lebka - mozkovna je dlouhá, suchá, dobře tvarovaná. Čenichová partie je poněkud delší,než mozkovna. Stop je lehce vyznačen. prodloužená linie nosního hřbetu. Celá hlava vypadá při pohledu seshora nebo ze strany jako tupý klín.

Nos - masová barva, odpovídající barvě srsti.

Hlava faraona by měla vypadat jako tupý klín, pokrytý silnými plochými svaly. Je to elegantní hlava a neměla by mít žádné prohlubně ani vypoukliny. Čelo by mělo být rovnoběžné se hřbetem nosu, pouze s mírným stopem. Pes se stále skloněnou hlavou - i když nejde o závažnou vadu - ztrácí něco z královského zjevu ideálního faraona. Nos, oči a pysky mají masovou barvu, odpovídající barvě srsti. Faraoni se při vzrušení dovedou červenat, při čemž nos nabývá tmavšího masového odstínu, nikdy však barvy tmavě játrové nebo černé.

Nozdry, podobně jako u všech ostatních běžeckých a loveckých psů by měly být dostatečně prostorné, aby pes mohl při lovu snadno dýchat.

Oči - mají barvu jantaru, což odpovídá barvě srsti. Jsou oválné, trochu hlouběji uložené, ostražitého, inteligentního výrazu.

Uši - středně vysoko nasazené, při vzrušení vzpřímené, dosti pohyblivé, široké u základny, jemné, velké.

Čenichové partie - silné čelisti se silnými zuby. Nůžkovitý skus.

Faraoni mají jedinečné oči. Jsou oválného tvaru jako mandle, jsou neobyčejně ostré a velmi výrazné. Dívají se přes Vás, ale přesto z nich přečtete všechno. Zdá se, že faraoni citlivě vnímají momentální náladu člověka. Jste-li smutní a potřebujete-li společníka, objeví se vám faraon tiše a náhle u nohou. Když se pak podíváte do těch neskutečně krásných jantarových očí, podaří se vám překlenout propast věků a představíte si, jak tito psi skotačí na egyptském písku a hrají si s dětmi faraonů.

Jejich uši jsou velkolepé, zejména když psi s ostražitostí očekávají hru nebo kořist. Je to jeden z jejich význačných rysů. Měkké uši se příliš nehodí k faraonově elegantní hlavě a chovatel by měl dbát na to, aby nepodporoval vývoj příliš měkkých nebo slabých uší. Uši jsou velmi pohyblivé a faraon výborně slyší. Na Maltě berou faraony ven do polí na lov v noci, jejich ostrý zrak a sluch jsou předpoklady pro vynikající noční lovce. Loví stejně dobře zrakem, sluchem a čichem. Když se ženou za kořistí nebo jsou jinak vzrušení, uši jim zrůžoví. To je součástí onoho červenání, které je u tohoto plemene tak jedinečné. Říká se že výraz faraona dělají uši.

Čelisti by měly být mohutné, nikoliv však hrubé, neboť? jde o eleganci hlavy. Pes s krátkou nebo slabou dolní čelistí by nemohl uchopit a držet ulovenou zvěř. Faraon má neobyčejně bílé zuby, které zůstávají v dobrém i u starších psů.

Krk - dlouhý, suchý, svalnatý, lehce klenutý.

Trup - pružný, s úplně rovnou hřbetní linií. Lehce spadající linie od zádi po kořen ocasu. Hrudník hluboký, dosahující až k loktům. Žebra dobře klenutá. Poněkud vtažené břicho. Délka trupu od předhrudí po sedací hrbol pánve je o něco delší, než kohoutková výška.

Faraon má mít dobře stavěné tělo s dostatečným prostorem pro srdce a plíce, aby mohly dobře fungovat - to je u loveckého psa mimořádně důležité. Hluboký hrudník a pružná žebra poskytují srdci a plicím dost místa pro rozšíření při akci. Faraoni jsou o něco delší v těle než je kohoutková výška. I zde musí být všechno v rovnováze, hlava s krkem, tělo se správnou délkou nohy. Faraon by neměl mít nadváhu. Je to běžecký a lovecký pes a vypadal by při běhu nemotorně. Zejména v mladém věku při neukončeném vývoji by to bylo hazardní pro jeho zdraví, v dospělosti by zase chyběla rychlost a obratnost. Ale faraon nemá být ani vychrtlý. U ležícího faraona správné váhy se nemají rýsovat žeberní a kyčelní kosti, ale při pohybu by měl být vidět mírný obrys žeber.

Hrudní končetiny - lopatky silné, dlouhé a správně šikmo uložené, směřující svými vrcholy dozadu a vzhůru. Končetiny jsou rovné a rovnoběžné. Lokty správně přimknuté k tělu. Zápěstí silná.

Pánevní končetiny - silné, svalnaté. Kolena náležitě zaúhlená. Správně úhlené bérce. Končetiny, při pohledu zezadu, rovnoběžné.

Tlapky - silné, dobře utvářené, pevné, ani dovnitř vbočené, ani ven vybočené. Správné nášlapné polštářky.

Standard se zmiňuje o síle, ale nezapomíná ani na půvab a rychlost. Ramena musí být silná, nejde však o objemnost, nybrž o jejich funkci pro rychlost. Uhel ramenní lopatky má značný vliv na pohyb a držení těla. Lopatky by měly být natolik pevné, aby zaručovaly správný pohyb, při němž jsou lokty souběžné. Honící pes nemá mít lopatky sevřené, neboť? musí mít dost volnosti na to, aby mohl snadno sklonit hlavu k zemi a uchopit hračku nebo kořist v plném běhu.

Zadní nohy faraona musí být svalnaté a silné, dobře zaúhlené. Mírný oblouk stehna umožňuje rychlý start, pružnost nohy a mohutný výpad vpřed. Podkolení - díváme - li se odzadu - mají být navzájem rovnoběžná, nemají vybočovat dovnitř ani ven. Uhel předních a zadních partií musí být v rovnováze. Někteří psi jsou hranatější než jiní, ale vyváženost psa musí být vždy zachována.

Faraonský pes má velmi zvláštní chodidlo. Nemá krátké prsty jako kočka ani dlouhé jako zajíc, ale je kombinací obou. Faraoni užívají přední nohy obdobně jako kočka, dokonce se jimi umývají. Chodidlo je velmi silné, hodně vypolštářkované, kostnaté a mohutné. Zadní i přední vlčí drápek někdy chovatel odstraňuje, když jsou štěňata dva dny stará. Ponechané paspárky se můžou později zachycovat za drsný terén, trávu či větve a způsobují psu bolestivá a stále se opakující zranění. Jinak však zkušenost ukázala, že nohy faraonů vydrží hodně a jejich poranění i při b ěhu na velmi drsném a nerovném terénu je jen výjimečné. Tlapky jsou však velmi citlivé na mráz, sníh a led.

Ocas - středně vysoko nesený, dosti silný u kořene, směrem ke konci se zužuje, je nesen volně dolů zavěšený a dosahuje až mezi hlezna. Výše nesen a poněkud zahnutý je v pohybu. Ocas nemá byt stažen daleko mezi pánevní končetiny. Tzv. krysí ocas je chybný.

Ocas faraona je jako barometr. Nic nás nepotěší více než pohled na faraona, jak radostně skotačí a šťastně při tom mává ocasem, aby si každý všiml jeho výkonu. Ovšem dlouhé ocasy nejsou vždycky výhodou. Musíme dávat pozor, abychom je nepřivřeli mezi dveře, protože zotavení z vážného úrazu trvá neobyčejně dlouho a mnoho psů při takové nehodě o ocas přišlo. Majitelé také musí dbát na to, aby neukládali cenné předměty nebo křehké starožitnosti či sklo na místa ve výši faraonova ocasu, neboť je velmi silný a dovede šlehnout skutečně jako bič. Pes, který je nejistý, stahuje ocas mezi nohy a je smutné vidět takového faraona. Pozorujte tento "barometr"a uvidíte-li u svého psa tuto známku ostýchavosti, jde pravděpodobně jen o to, že by měl být společenštější.

Pohyb - volný, plynulý.Hlava má být dosti vysoko nesena. Pes e má pohybovat bez patrné námahy. Končetiny včetně tlapek sledují v pohybu podélnou linii těla. Jakýkoliv sklon k ?vyhazování nohou" do stran, anebo k jejich vysokému zvedání, je nežádoucí a hodnotí se jako vážná chyba.

Osrstění - krátké, lesklé,je jemné a husté až mírně hrubé. Netvoří nikde delší chlupy.

Zbarvení - tříslová barva nebo zbarvení sytě tříslové s bílými znaky. Bíle zbarvená špička ocasu je žádoucí. Bílá skvrna na hrudi tvoří tzv. hvězdu. bíle zbarvené jsou prsty. Úzký proužek uprostřed hlavy povolen. Bílé skvrny nebo znaky jinde na těle jsou nežádoucí.

Pohyb faraonského psa má být krásný, hladký a bez námahy. Má - li pes dobrou stavbu těla, pak se i dobře pohybuje. Nadměrně rovná ramena mohou mít za následek plavání nebo pádlování v přední části těla, naopak sbíhavé paty vytváří při pohybu zbytečný a neefektivní pohyb zádě. Faraon je honící pes a má se pohybovat rychle a lehce.

Srst faraona nemá tak rozmanitou jako některá jiná plemena. Jejich krátká a lesklá srst je výhodná pro chov v domě a další příjemná vlastnost je ta, že srst nikdy nemá psí zápach, dokonce ani když je vlhká.

Faraon nemá podsadu, takže vycházky v zimním období je třeba zkrátit na minimum (max. 20 minut).

Mnoho tvorů matky přírody má barvu srsti sloužící jako ochrana proti jejich přirozeným nepřátelům. Faraonský pes je sice lovec drobné zvěře, ale snadno si můžeme představit, že i on sám mohl být také někdy loven. Je tedy pravděpodobné, že faraon získal svoji žlutohnědou barvu podle barvy písku v ranních hodinách, sytě béžovou podle barvy písku v poledním žáru a rudohnědou podle jeho barvy při dramatickém pouštním západu slunce. V podstatě je to jedna a táž barva pouštního písku, ale v jeho různých odstínech. Někteří faraoni mají světlejší odstíny na lopatkách či kolem krku, což je přípustné. Štěňata se rodí světlejší a jejich srst postupem doby tmavne. Rovněž bílé znaky se zmenšují nebo mizí úplně. Standard velmi přesně vymezuje povolené bílé znaky. Bílá špička ocasu je velmi žádoucí, ale její absence u jinak kvalitního psa není vadou. Bílé na hrudníku sice říkáme "hvězda", ale je to spíše skvrna, větší či menší, ale vždy ve střední ose těla. Chovatelé musí dbát na to, aby se nevyvinulo více bílé, než je ve standardu předepsáno. Bílá na prstech musí být skutečně jen na prstech a nesmí to být "punčoška", sahající až po koleno či loket. Také tenký bílý znak podél střední osy čela je přípustný. Ale každá jiná skvrna na kterékoliv jiné části těla, než je uvedeno, zvláště jednostranná (plotna, límec), znamená diskvalifikaci výstavní i chovnou. I taková štěňata se někdy ve vrhu narodí, nazývají se "mismarked"(se špatnými znaky). Není zapotřebí je utrácet, mají nárok na průkaz původu, ale chovatel musí být natolik svědomitý, aby je nepoužil k dalšímu chovu.

Velikost - ideální kohoutková výška psů je 56-63 cm, fen 53 -61 cm. Celková harmoničnost musí vždy být zachována.

Chyby - jakékoliv odchylky od výše uvedených požadavků se považují za chyby - s výjimkou loveckých schopností.

Poznámka - samci musejí mít dvě normální, stejně velká varlata plně sestouplá v šourku.