Dnes je flanderský bouvier ceněn jako hlídač, kterému je možno bezstarostně svěřit obytný dům, stejně jako velkou zemědělskou usedlost. Svého pána bere jako rovnocenného partnera a je mu věrně oddán. Ukazuje se také jako velmi dobrý rodinný pes s velice dobrým vztahem k dětem. Pokud je vše v pořádku k cizím lidem, je nevšímavý až lhostejný. Podezřelí či provokující lidé jej dokáží bleskurychle aktivovat. FCI jej zařazuje mezi pracovní plemena, lze s ním tedy s úspěchem cvičit. K získání titulu Interchampion je u tohoto plemene nutná zkouška z výkonu. V zemi svého původu Belgii, Francii, ale i v Holandsku slouží s úspěchem u policie, v armádě i u celníků.

Každý potencionální zájemce o toto plemeno by tedy neměl zapomínat, že se jedná o pracovní plemeno. To znamená, že musí být důsledně, ale laskavě vychováván, musí mít dostatečný pohyb a nesmí mu scházet zaměstnání, to znamená cvičit, hlídat, a vůbec nějaká činnost, která odpovídá jeho charakteru pracovního psa. K sportovnímu výcviku by si jej, ale měl pořizovat zkušenější výcvikář, který by měl mít na paměti, že je to plemeno, které bylo vedeno k samostatnému rozhodování. Na druhé straně není bouvier bezhlavý, jakákoli nepromyšlená akce jej mohla při práci s dobytkem stát život. Jeho reakce musí být bez stresu a nervozity. Takové chování je pro toto plemeno netypické a svědčí o špatné výchově.

Zájemce o toto plemeno by také neměl zapomínat, že se jedná o plemeno s bohatou srstí, kterou je nutno udržovat kartáčováním a stříháním či trimováním dodávat bouvierovi jeho typický vzhled. Flanderský bouviér je u FCI veden v 1. skupině - honáčtí a pastevečtí psi.

Bouvieři v Čechách

K nám byl první pár bouviérů dovezen z Belgie v roce 1985 manželi Labudovými z Hranic. V jejich chovatelské stanici Černý favorit se také v roce 1987 narodil ze spojení Japin v.d. Handwerper s Jamin van de Boevenhoeve první vrh bouviérů v tehdejším Československu. Následovali je ale i další chovatelé. Paní Novotná z Čerčan importovala dvě feny z Francie - Boru a Bohému du Clos du Chien de Feu. Obě feny bohužel odchovaly pouze po jednom vrhu, což byla jistě škoda. Bohéma v CHS p. Novotné Atrei - jedno štěně, které v dospělosti uhynulo. Bora v CHS ing. Sameláka - Osam. Zároveň byl z Německa ing. Karasem dovezen další, v chovu velmi využívaný pes Merlin v.d. Teufelsbrücken. Pan Špaček (první předseda Bouviér klubu) z Veleně importoval z Polska dvě feny. Nejdříve Iskru od Bachusa, později známou Balladu Don i Dona. Obě působily v jeho CHS Gojan. Další dvě feny byly dovezeny z Holandska a to fena Sage Sera Ursae Majoris paní Horáčkové z Prahy - CHS Egas. Druhá fena Bella v. Ramselaar byla dovezena zároveň se svým bratrem Arie v. Ramselaar. Do roku 1990 byl ještě dovezen holandský plemeník Kartouch Bertjeda v. Caya´s Home (paní Horáčkovou), dánská fena Sissi v. Lillemarks (p. Šimková - CHS Prima) a belgická fena Lilli v.d. Buildrager (manž. Labudovi).

V této době začala v chovu již působit štěňata z prvních odchovů. Po roce 1990 byl pak ještě několikrát využit rakouský plemeník Kolin Anny Dobart. Dá se říci, že jsme v Čechách měli dost početnou nepříbuznou základnu, z které se bouviér mohl dobře vyvíjet. Přestože je bouvier v Čechách dost dlouhou dobu, nedá se říci, že by dosáhl velkého rozšíření. Z původních 15-16 vrhů ročně klesají odchovy na polovinu i méně. Odchov bouviérů není ovšem nijak problematický. Feny se dobře kryjí, bezproblémově rodí a mají velmi početné vrhy.

Důvodů, proč si toto plemeno nenašlo cestu k většímu rozšíření, může být několik. Z počátku to byla jistě neznalost a hlavně také to, že toto plemeno přišlo v době, kdy u nás byla invaze i jiných plemen. Do té doby chudá rodina služebních (svazarmovských) plemen se po roce devadesát začala velice rychle rozrůstat o nová atraktivní plemena. Potencionální zájemce možná zaráží i nutná údržba a úprava bouviéra.

V roce 1990 vznikl pro toto plemeno Československý klub flanderského bouviéra, z něhož se po rozdělení republiky stal Bouviér des Flandres Club Bohemia, který toto plemeno nyní zastřešuje.

Pro zařazení do chovu musí flanderský bouviér absolvovat ve věku 9-15 měsíců svod dorostu, od 20 měsíců pak bonitaci, účast na klubové či speciální výstavě klubu a RTG vyšetření na displazii, která nesmí být vyšší než 2/2.

Úprava bouviera

Před 25 lety měla většina bouvierů ještě hrubou a nepříliš dlouhou srst, která potřebovala relativně malou údržbu. Popularita bouviérů začala stoupat a odchovy se začaly selektovat na bohatou, dlouhou srst, která dovoluje lepší úpravu tím i atraktivnější vzhled. Bouvier dnešní doby má stále jemnější srst, což je důsledek stříhání místo trimování. Psy je tedy nutno nejméně dvakrát do roka hlavně při výměně srsti (línání) trimovat. Rukou nebo trimovacím nožem jsou volné (mrtvé) chlupy vytrhávány. Tato úprava srsti není pro psy bolestivá. Výhodou je také, že při pravidelném kartáčování (3x týdně) pes již nelíná. Upravovat psa stříháním by se mělo pouze před výstavou. Ostříhání či oholení psa je zcela nežádoucí. Oholený bouvier vypadá směšně a své rase propagaci nedělá.

Vlastní úprava: Zcela nakrátko je ostříhané temeno hlavy včetně uší a to od tylního hrbolu až po nadočnicové oblouky. Nad očima zůstává nedlouhé obočí - oči jsou vidět. Mezi očima zůstává dlouhý pramen, který se sčesává na čenich psa. Na lících a čenichu zůstává mohutný vous, který se pročesává a dodává tak bouvierovi typický vzhled. Chlupy na hrdle psa jsou zkrácené asi na 2 cm, takže dobře oddělují hlavu od krku. Srst na krku a hřbetě je kratší, poněkud delší je na bocích psa. Nejdelší srst je na končetinách. I tam je ovšem třeba srst sestříhat, tak aby končetiny tvořily úhledné sloupce. Okolí řitního otvoru je taktéž ostříháno zcela nakrátko. Zpočátku je lépe si nechat psa upravit od zkušeného chovatele, který již umí střih přizpůsobit konkrétnímu psovi, případně střih okukovat na výstavách. Úprava v psích salónech může být problematická vzhledem k málopočetnosti našeho plemene a tím i malé praxi pracovníků salónů.