Jak naznačuje jeho jméno, je flanderský bouvier původem z Flander a to francouzských i belgických, protože tyto krajiny spolu souvisí a žádná hranice je neodděluje. Ve své zemi původu se bouvier v tamějším nářečí nazýván Vlaamse Koehound, což v překladu doslova znamená flanderský (vlámský) kravský pes.

Určit původ flanderského bouviera je obtížné, bezpochyby vznikl náhodným pářením. Jisté však je, že flanderští pastevci a honáci dobytka, si vybírali ze psů, vyskytujících se v jejich krajích, spíše podle fyzických a psychických vlastností, než podle exteriérového typu. Obraz bývalého vlámského psa s dnešním bouvierem je však velmi odlišný.
Dříve byl jateční dobytek hnán na jatka pěšky na velké vzdálenosti. Tuto tvrdou práci vykonávali honáci dobytka. Strážit a vodit stádo jim pomáhali právě honáčtí psi. Což je základní rozdíl oproti psům ovčáckým a pasteveckým, kteří chránili a pomáhali pást ovce. Pro transport farmáři potřebovali neohrožené, inteligentní a rychlé psy, kteří se nejen nezaleknou útočící šelmy, ale dovedou také uklidnit rozrušené stádo.

Bouvier vynikal rychlostí pohybu a celkovou razancí, se kterou se vrhal proti hrozícímu nebezpečí, jeho hrdá povaha mu nedovolovala, aby utíkal z boje. Neuvěřitelnou silou se vrhal na protivníka, dokud jej nezahnal. Neklidné jedince ve stádu, kteří mohli vyvolat zběsilou paniku a vzájemné ubití, ihned odhalil a snažil se je svými mohutnými skoky na hřbet rozehnat a oddělit od sebe. Díky své síle nepotřeboval zvířata kousat do nohou, jako to dělají ovčáčtí psi. Tato vlastnost strážce klidu a pořádku bouvierům zůstala dodnes, i když se již k této práci nepoužívají. Rychlý pohyb a mohutné skoky jsou jejich charakteristickým znakem, dokáží z místa s odrazem na všechny čtyři najednou, skočit až 160 cm. Jakýkoliv rychlý pohyb v jejich okolí je aktivuje k rychlé a samostatné akci. Mimo jeho hlavní poslání honáckého psa byl pro svou sílu využíván také k tahu a stloukání másla. Zavedením techniky do zemědělství flanderský bouvier jako honák dosloužil.

Okolo roku 1900 se země s touto rasou rozhodly sjednotit toto plemeno. Obzvláště velkou zásluhu na tom měli v Belgii pánové Monge a Reul. Oba se snažili přimět majitele-farmáře, aby své psy předvedli na chovatelských svodech a výstavách. Provesor Reul roku 1903 sestavil první standard, který byl roku 1912 pozměněn.

V průběhu první světové války sloužil bouvier jako spojka a sanitářský pes, který pomáhal vyhledávat raněné. Byl neustále v přímých bojích a tak této rase hrozilo nebezpečí, že bude vyhubena. Po první světové válce, kdy byla velká bída, měli toto plemeno jen jeho opravdoví milovníci. Nejvíce exemplářů se zachovalo ve východních Flandrech v provinciích Brabantu - Antverpy. Z těchto psů vznikl současný bouvier.

V roce 1922 byli svoláni všichni chovatelé a majitelé na výstavu v Gentu. Zde byl znovu upraven standard a plemeni byl dán současný název Bouvier des Flandres. Plemeno uznala belgická střešní organizace a předložila FCI. Známé chovy té doby byly du Posty Arlequein, de la Thudinie, de la Chaussee Romaine. Druhá světová válka však byla pro bouviera stejně osudná jako první.

Informace a fotografie poskytla CHS Od rytíře Malovce