Původ: francouzsko-belgický
Datum zveřejnění platnosti standardu původu: 22. 10. 1965
Klasifikace FCI: Skupina 1: psi pastevečtí a honáčtí
Sekce 2: psi honáčtí s pracovní zkouškou

Původ: Flanderský bouvier, jak naznačuje jeho jméno, je původem z Flander; jak belgických, tak francouzských, protože tehdy tyto dvě země žádná hranice neoddělovala.

Použití: Původně flanderský bouvier sloužil jako pohaneč stád, jako pes k tahu, jeho síly se využívalo k pohonu máselnic. Modernizace v hospodářství změnila jeho prvotní využití a v současné době se flanderský bouvier uplatňuje zvláště jako strážce majetku zemědělských usedlostí, jako pes obranný a pes policejní.
Schopnosti fyzické a charakterové, jeho vysoké kvality čichové, samostatnost a inteligence, dovolují užívat ho jako psa stopaře, spojku a proti pytláctví.

Všeobecná charakteristika: Kompaktní, tělo krátké a zavalité, na silných a dobře osvalených končetinách, budí dojem mohutnosti, ne však těžkopádnosti. Jiskra v pohledu flanderského bouviera odhaluje inteligenci, energii a odvahu. Povaha klidná a rozumná, moudře odvážná.

Hlava: Je masivního vzhledu, ještě zvýrazněná vousem a knírem; velikost je úměrná mohutnosti psa; dobře
modelovaná na pohmat;

Lebka: Dobře vyvinutá a plochá, jen o málo delší než širší. Horní linie lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné.
Poměr délky lebeční a čenichové partie je 3:2.

Čelní rýha: Málo vyznačená.

Čelní sklon (stop): Málo výrazný; patrnější, než ve skutečnosti je, ho dělá zvednuté obočí.

Čenichová partie: Široká, silná, kostnatá, přímá ve své horní linii, zužuje se směrem k nosní houbě, nikdy ale nesmí být špičatá. Délka čenichové partie je kratší než délka lebky v poměru 2:3 a její obvod měřený těsně před očima téměř odpovídá délce hlavy.

Nos (nosní houba): Nosní houba prodlužuje nosní hřbet v linii, je lehce vypouklá na svém nejzazším konci. Musí být dobře vyvinutá, zaoblená na okrajích, vždy barvy černé. Nosní otvory dobře otevřené.

Líce: Ploché a suché.

Uši: Střižené do trojúhelníku, držené vzpřímeně, vysoko nasazené a velice pohyblivé; doporučuje se krátit je úměrně objemu hlavy.
Nekupírované: poloha - nasazené vysoko, nad úrovní očí, ušní boltce položeny svisle, ohyb nemá v žádném případě převyšovat temeno hlavy. Tvar a držení - polodlouhé, tvaru rovnostranného trojúhelníku, s lehce zaoblenou špičkou; naplocho přiléhají k tvářím, kromě lehkého nadzvednutí v nejvyšším bodě jejich nasazení, ani složené, ani svinuté, úměrné velikosti hlavy, pokryté krátce ostříhanou srstí.

Oči: Výraz upřímný a energický; nevystupují, ani nejsou příliš hluboko uložené. Jejich tvar má být lehce oválný a osa vodorovná. Barva má být co nejtmavší v souvislosti s barvou srsti. Oči světlé, stejně jako oči s vyděšeným výrazem, musí být přísně penalizovány.

Oční víčka: Barvy černé, beze stop depigmentace; spojivky nikdy nesmí být vidět;

Čelisti a zuby: Čelisti musí být silné a stejně dlouhé. Zuby silné, bílé a zdravé. Řezáky musí být v postavení
nůžkovém nebo klešťovém.

Krk: Krk musí být volný, nenuceně nesený. Silný, svalnatý, směrem k ramenům se postupně rozšiřuje; jeho délka
je jen o málo kratší než délka hlavy. Šíje je mohutná, lehce klenutá, bez volné kůže.

Kohoutek: Může lehce vystupovat.

Tělo (trup): Mohutné, podsadité a krátké. Délka od kohoutku po sedací hrbol by měla být pokud možno stejná jako kohoutková výška. Hrudník má dosahovat k loktům, nemá být válcovitý, i když žebra jsou dobře klenutá. Hloubka, vzdálenost mez hrudní kostí a posledním žebrem, musí být velká, asi 7/10 kohoutkové výšky.

Žebra: Přední žebra jsou lehce klenutá, další vyklenutá a dost zešikmená směrem dozadu, dávají hrudníku žádoucí prostornost. Žebra plochá mají být přísně penalizována.

Boky: Prostor mezi posledním žebrem a kyčlí má být velice krátký, zvláště u samců. Břicho je mírně vtažené.

Hřbet: Krátký, široký, svalnatý, pevný, bez známek slabosti, zůstává však pružný.

Bedra: Krátká, široká, dobře osvalená; mají být pružná, bez známek slabosti.

Záď: Má sledovat, jak je to jen možné, vodorovnou linii, pozvolna přechází do oblouku zadku. Dostatečně široká u samců, prostornější u fen. Záď spáditá nebo stolová je těžkou vadou.

Ocas: Ocas musí být zkrácen do týdne po narození na délku 2-3 obratlů. Musí být normálním pokračováním páteře, v akci vesele nesen. Psi narození bez ocasu by kvůli tomu neměli být penalizováni.

Hrudní končetiny: Hrudní končetiny mají silné kosti, jsou dobře osvalené a dokonale rovné.

Lopatky a ramena: Lopatky jsou poměrně dlouhé, osvalené, bez těžkopádnosti, mírně šikmé. Kost pažní a lopatka jsou téměř stejně dlouhé.

Lokty: Pevně přilehlé k tělu a rovnoběžné. Lokty vybočené nebo vbočené jsou vadou. Pohybují se rovnoběžně se středovou osou těla.

Předloktí: Jak při pohledu ze strany, tak zpředu musí být dokonale rovná, vzájemně paralelní a kolmá k zemi. Mají být dobře osvalená, se silnými kostmi.

Zápěstí: Svislá, v prodloužení předloktí. Kost hrášková vytváří na zadní straně zápěstí výběžek. Kosti jsou silné.

Záprstí: Kosti silné, poměrně krátké, mírně skloněné dopředu.

Přední tlapky: Krátké, okrouhlé a uzavřené. Prsty musí být sevřené a klenuté. Drápy silné a černé. Polštářky silné a tvrdé.

Pánevní končetiny: Mohutné, výrazně osvalené. Musí se pohybovat ve stejné ose jako hrudní končetiny.

Stehna: Široká, dobře osvalená. Jsou rovnoběžná se středovou osou těla. Stehenní kost nemá být ani příliš rovná, ani příliš skloněná. Pánev sevřená, správně zešikmená, záď rovná. Koleno (čéška) se nachází na pomyslné přímce spuštěné z hřebene kosti kyčelní kolmo k zemi.

Holeň a lýtko: Přiměřeně dlouhé, dobře osvalené, ani moc rovné, ani moc šikmé.

Nárty: Silné a suché, spíše válcovité, kolmo k zemi, bez paspárků.

Hlezna: Spíše nízko u země, široká, osvalená, dobře držená. při pohledu zezadu jsou pevná, rovná a dokonale rovnoběžná. Při pohybu nesmějí být sbíhavá, ani rozbíhavá.

Zadní tlapky: Okrouhlé, pevné, prsty dobře sevřené a klenuté. Drápy silné a černé, polštářky silné a tvrdé.

Osrstění: Osrstění je velmi husté; krycí srst s podsadou vytváří dokonalou ochranu, výborně přizpůsobenou prudkým změnám klimatu v oblasti původu rasy.

Barvy: Barva srsti flanderského bouviera je obvykle plavá nebo šedá, často žíhaná, nebo barvy dřevěného uhlí; srst černá je rovnocenná, aniž by byla upřednostňována. Srst světlá, jakoby vybledlá, je nežádoucí.

Krycí srst: Musí být drsná na dotek, suchá a matná; ani moc dlouhá, ani příliš krátká (přibližně 6 cm); mírně rozcuchaná, nikdy zvlněná ani kadeřavá. Na hlavě je kratší a téměř dohola ostříhaná na vnější straně uší. Vnitřní strana boltce je chráněna srstí přiměřeně dlouhou. Krycí srst je zvláště hustá a šustivá na hřbetě; je kratší směrem dolů ke končetinám, ale zůstává přesto drsná. Plochým pesíkům (splývavé srsti) je třeba se vyhnout, protože ukazují na nedostatek podsady.

Podsada: Chlupy jemné a husté podsady tvoří s krycí srstí nepromokavý obal.

Knír a vous: Velmi hustý. Srst je suchá, kratší a drsnější na dolní čelisti. Horní pysk má knír, brada je opatřena vousem drsným a bohatým, dodávajícím odstrašující výraz, který je charakteristický pro toto plemeno.

Obočí: Je tvořeno zvednutými chlupy, které zvýrazňují tvar nadočnicových oblouků; nikdy však oči nezakrývá.

Kůže: Pevně přilnavá, bez výrazné ochablosti. Viditelné sliznice jsou vždy velmi tmavé.

Vnější pohlavní orgány: Dobře vyvinuté.

Výška a váha:
Výška v kohoutku je 62-68 cm pro psy, 59-65 cm pro feny.
Pro obě pohlaví je ideální výškou střední hodnota, tedy 65 cm pro psy, 62 cm pro feny.
Váha je přibližně 35-40 kg u psů, 27-35 kg u fen.

Pohyb: Celek flanderského bouviera musí být harmonický vyvážený; to dovoluje nenucenou, volnou a hrdou chůzi. Krok a klus jsou pohybem obvyklým pro flanderského bouviera, ačkoli se může vyskytovat i mimochod.

Těžké vady:
Stavba: Příliš dlouhá stavba těla.
Oči: Světlé.
Uši: Špatně nesené.
Skus: Předkus nebo podkus.
Žebra: Plochá, příliš dlouhá nebo extrémně klenutá a krátká.
Záď: Spáditá.
Srst: Vybledlá barva.
Krycí srst: Měkká, zvlněná, hedvábná; příliš dlouhá, nebo příliš krátká.

Vady vyřazující z chovu:
Oči: Každé oko jiné barvy, vyděšený výraz.
Nos: Skvrnitý.
Srst: Čokoládově hnědá, nebo převaha bílé barvy.
Kryptorchismus: Jedno nebo oboustranný.

Poznámka: Samci musí mít dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.