Především to musí být statný pes na krátkých nohách. Velikostí a mohutností hlavy a trupu musí odpovídat daleko většímu psu, i jeho síla a vytrvalost není úměrná jeho malé kohoutkové výšce. Glen, který je malý a drobný, jehož všechny rozměry jsou v souladu s jeho tělesnou výškou, není dobrý. Standard přímo říká: středně velký se středně dlouhou srstí, velmi silný, na svou velikost velmi hmotný. Nikdy nesmí připomínat Dandie Dinmont teriéra!

Hlava glena je dostatečně dlouhá, velmi silná, klínovitá, s širokou a plochou mozkovnou, výrazným stopem a silnými čelistmi, zužujícími se k nosní houbě. Nosní houba je vždy černá. Zuby má glen neobvykle veliké, silné, pravidelné. Je předepsán nůžkový skus, ale toleruje se i skus klešťový. Velmi často mívají gleni řezáky rozházené, takže skus lze těžko popsat. Ani rozházený skus není považován za vadu u jinak kvalitního jedince.

Standard glena je vůbec velmi volný - bylo to proto, že v počátcích chovu nebylo z čeho vybírat a přísně postavený standard by chov potlačil hned v zárodku. Teprve když se gleni více rozšířili, stanovili si chovatelé jistá pravidla, kterých se drží, i když je standard přímo nevyžaduje.

Oči glena jsou kulaté, posazené díky široké lebce dále od sebe a ne příliš tmavé. Standard říká: barva očí hnědá. Oči ale nesmí být příliš světlé, jantarové. Výraz očí je vždy rošťácký a odráží se v nich všeobecně optimistický světový názor glenů.

Směšné jsou uši glena. Jsou poměrně malé, v ideálním případě neseny růžovitě (jako u grejhaunda) nebo napůl vztyčené. Zcela vztyčené nebo úplně svislé uši jsou těžká vada. V klidu glen uši skládá vzad. Pravda je, že co glen, to jiné uši. Těžší a větší jedinci mívají uši velmi nadzvednuté. Všeobecně platí, že cokoliv mezi vzpřímeným a svislým uchem je správné - a pak si páni rozhodčí vyberte! Krk glena je středně dlouhý, šikmo nesený, velmi silný a svalnatý.

Trup je hluboký, silný, svalnatý a delší. Bedra glenů jsou velmi svalnatá a mírně klenutá, především u mladých jedinců, hrudník glena je zavalitý, s klenutými žebry, svalnatý, prsa široká s mohutnými plecemi.

Ocas glena se dříve kupíroval (jen tak dlouhý, aby ho bylo možno dobře uchopit do ruky), dnes už tomu tak není. Je vesele nesený, tedy nahoru. Ve výstavním postoji se ocásek glenům zvedá do vzpřímené pozice.

Hřbetní linie má být co nejvíce přímá a vodorovná. O tvar hřbetní linie (topline) vedou dlouhou dobu spory Irové s Angličany. V originále standardu FCI je uvedeno "Topline straight" - to znamená "hřbetní linie přímá". Irové říkají (a já se domnívám, že země původu by měla vždy být ve svém názoru na plemeno respektována), že se tím myslí "vodorovná" = anglicky "level". Angličané tvrdí, že když je něco straight, přímé, není tím řečeno, že to musí být level, vodorovné. Ze strany Angličanů je to čistý alibismus - častou vadou glenů je totiž špatné úhlení končetin, kdy jsou hrudní končetiny příliš křivé a tím kratší nebo pánevní příliš strmé a tedy delší. Dojde pak ke snížení kohoutku a zvednutí zádi. Hřbetní linie je sice rovná, ale ne vodorovná - nýbrž stoupající. Stoupající (v zádi zvednutá) hřbetní linie není žádoucí a měla by být hodnocena jako nedostatek.

Hrudní končetiny jsou stejně jako pánevní krátké, velmi silné, dobře osrstěné. Nesmí ale být přehnaně krátké jako u zakrslého psa nebo u jiných velmi krátkonohých plemen. Musí to prostě být kratší dlouhé nohy. Plece jsou velmi svalnaté, lokty posazené vzad, aby vzniklo výrazné a široké předhrudí. Lokty musí být volně pohyblivé, ale ani ne vbočené, ani vybočené. Předloktí mají být dostatečně dlouhá, zhruba tak, aby končetiny tvořily až polovinu kohoutkové výšky psa. Kosti předloktí mají být velmi silné, co nejvíce rovné a jen mírně tvarované do "O".

Tlapky hrudních končetin jsou objemné, okrouhlé, kompaktní, se silnými sevřenými prsty a silnými drápy. Rozevřené - ploché tlapky jou vadé. Od zápěstí se tlapky vytáčejí mírně ven, aby psu umožňovaly dobře hrabat. Toto vybočení ale nesmí být přehnané a nelíbivé. Hrudní končetiny glena nesmí být slabé a křivé tak, jako například u basethaunda. Je velkým omylem chovatelů i rozhodčích si něco takového myslet - křivé končetiny tvarované do "X" jsou nežádoucí a měly by být posouzeny jako vadné! Pánevní končetiny mají být paralelní, to znamená ani v jednom kloubu vbočené či vybočené. Jsou velmi silné, protože jejich úkolem je posun silného a těžkého těla.

Glen se umí bleskurychle pohybovat a výborně skáče právě díky obrovské síle svých pánevních končetin. Kolena glenů jsou silná, dobře přiložená k tělu, paty rovněž velmi dobře tvarované a zaúhlené. Tlapky pánevních končetin jsou menší a nikdy nemají být vybočené. Hůře úhlené - strmé pánevní končetiny nejsou u glena žádoucí a bohužel se v chovu často vyskytují. Glen of Imaal netrpí různými dědičnými defekty končetin, jako je dysplazie loketních nebo kyčelních kloubů nebo luxace čéšky.

Dnes jsou gleni chováni pouze ve dvou barvách, které připouští standard: pšeničné (žluté v odstínech od velmi světlé až po temně rudou) a modře žíhané bez jakékoliv příměsi černé. Výskyt černých chlupů je u glena vysoce nežádoucí, rovněž tak nejsou přípustné bílé odznaky. V dřívějších dobách byly přípustné i jiné barvy srsti a tak se lze setkat i s gleny nestandardně zbarvenými - modrými, černými, černě žíhanými nebo modrými se žlutými znaky.

Srst glenů se upravuje trimováním. Psa - společníka upravujeme pouze dle potřeby, většinou jen dvakrát nočně, abychom mu odstranili "svrbící" starou srst. Výstavní jedinec ale potřebuje častější péči - u některých to bývá každých dvanáct týdnů! Správnou dobu pro vytrimování staré srsti lze velmi snadno poznat u pšeničných jedinců - pod starou srstí začíná být vidět nová, sytě rezavá, ale u žíhaných je to mnohem obtížnější. O výstavní úpravě srsti glena se dočtete v samostatném článku.

Co je na glenovi nejkrásnější, je jeho povaha. V mládí je to neúnavně veselý, dobře naladěný, nápaditý taškář, šašek neustále bavící své okolí různými šprýmy a skopičinami. V dospělosti je vážnější, důstojný, dojemně oddaný a věrný. Je velmi inteligentní a tak se i štěně brzo naučí, že při vší legraci jsou hraníce, za které by se jít nemělo. Po několika pokáráních pochopí bez větších problémů, že nelze ničit vybavení bytu, okusovat boty, nohy židlí nebo lidské. Je čistotný a velmi dlouho vydrží neudělat svou potřebu. Miluje vodu a vlhké počasí, největší radost mu uděláte, může-li se brouzdat v mělkých loužích nebo dokonce na zatopené louce! Je vděčný za každou pozornost, kterou mu pán věnuje, protože "jeho" člověk je pro něj středem vesmíru. Bude svého pána kdykoliv kamkoliv doprovázet a pokud mu pán dovolí, nehne se od jeho nohou.

Miluje auta a veškerou dopravu kamkoliv, protože má rád to, co ho tam čeká (ať je to cokoliv). Touží po fyzickém kontaktu se svým pánem - bude vám sedat na židli, křeslo, rád se chová (nejraději na zádech, když mu drbete bříško). Vezmete-li ho s sebou na návštěvu, lehne si pod stůl, u kterého sedíte, usedne vám k nohám, budete-li stát.

I když je silný a dobrý bojovník, nezačíná si rvačky. Lze ho bez problémů držet ve společnosti jiných i menších psů, protože je trpělivý a jen tak se nerozčílí. Je-li ale neustále obtěžován a provokován, zasáhne rychle a účinně. Jeho velkou výhodou je ale to, že není zavilý - se psem, se kterým se popral, může klidně bez dalších konfliktů žít dál, pokud si ho tento bývalý soupeř dále rovněž nevšímá. Nevyhledává spory ani s příslušníky svého vlastního plemene. Feny jsou výborné matky a již od mládí jsou velmi tolerantní ke všem štěňatům, o která často důkladně pečují.

Nejlepší chovatelské stanice glenů jsou v Irsku, Anglii a Finsku a odtud se také vyváží chovný materiál za ceny přímo astronomické do celého světa. Chovatelé glenů, kterých je na světě málo, tvoří zvláštní, téměř zednářské společenství, které si vzájemně pomáhá v chovu i rozmístění štěňat. Ceny Glen of Imaal teriérů jsou vysoké, aby si tyto psy pořizovali jen opravdoví milovníci a znalci a noví majitelé jsou dobře vybíráni, aby dále napomáhali v chovu pěkných standardních jedinců.