Vznikl v oblasti kolem Corku a Ballymena křížením dnes už vyhynulého černě-páleného teriéra a irského pšeničného teriéra. Pes ,který se nyní oficiálně nazývá irským teriérem, je pravděpodobně nejstarší z irských plemen teriérů, avšak záznamy jsou tak vzácné, že by bylo značně obtížné tento názor přesvědčivě dokázat.

Jako samostatné plemeno byl poprvé v literatuře zmíněn v roce 1879, kde kromě typického červeného zbarvení bylo uváděno také zbarvení žluté, šedé a dokonce žíhané. V této době byl též kupírován na uších.

První klub tohoto plemene byl založen v Dublinu a byl vypracován první standard, zachycující v podstatě současnou podobu irského teriéra.J eho popularita rychle vzrůstala. Jeho výkony jako loveckého psa byly srovnatelné se španěly, přinášení s labradory a práce v terénu s pointrem nebo setrem a to vše při zachování typických teriérských vlastností, tj.odvahy, chuti do práce, bystrosti a živosti. Prosazoval se při chytání krys, králíků, při lovu na lišky nebo jezevce a při pronásledování vyder. I když je dnes irský teriér především společenským psem, v Irsku ho stále využívají jeho loveckých schopností. Je výborným vodním psem a zabijákem škodné.

Je energický, průbojný a díky svým klasickým tvarům pravděpodobně nejhezčí ze všech teriérů. Ačkoliv bývá dobrým společníkem k ostatním psům se chová jako terorista, vyžadují-li to okolnosti dokáže být irský teriér krutý a nelítostný, avšak je to laskavý společník, kterého lze snadno vycvičit. Je přesně takový, jak byl kdysi popsán: strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana.

Foto poskytla CHS Ponny Expres