Terapeut, psovod a někdy i klient a člen personálu by se měli předem sejít a společně canisterapeutickou aktivitu naplánovat. Následující faktory by měly být uváženy k zajištění účelnosti, ale i komfortu a bezpečí všech zúčastněných:

1. Aktivita musí klientovi vyhovovat a hodit se k němu. Ne každá aktivita je vhodná pro každého.
2. Aktivita se musí hodit pro psa. V potaz při plánování terapie musí být vzata velikost psa, jeho temperament, stáří, zkušenost a stupeň výcviku. Pokud pes nesnáší aportování, není vhodné plánovat házení míčku klientem psovi k procvičení klientovy pravé paže. Stejně pokud je pes nervózní v přítomnosti dětí, je lépe se práci s nimi vyhnout, i když my osobně děti milujeme. Psovod by měl být v tomto směru upřímný k terapeutovi i psovi.
3. Aktivita musí odpovídat plánovanému cíli. Canisterapie se hodí k dosažení nejrůznějších cílů, jen je někdy třeba zapojit trochu fantazie a tvořivosti ke správné motivaci psa. Cíl může být z kategorie aktivit fyzických, mentálních, sociálních, kognitivních, akademických/vzdělávacích, ergoterapeutických nebo jazykových/logopedických.

Mnohé aktivity se hodí k různým terapeutickým cílům. Podívejme se např. na péči o srst. Psovod by s sebou vždy měl nosit vlastní psí kartáč a hřeben. Rytmické česání je uklidňující pro klienta i psa a procvičuje jemnou motoriku pečovatele. To ovšem zdaleka není všechno. Postavíme-li psa nalevo od klienta a požádáme ho, aby psa česal pravou rukou, musí teď křížit střední linii. Postavíme- li menšího psa na stůl, procvičuje klient držení rovnováhy a stání. Jemným česáním si klient zvyšuje cit v rukou. Již jen opakovaný úchop kartáče procvičuje uchopování předmětů. Počítáním jednotlivých tahů hřebene při česání cvičíme matematickou dovednost. Pravidelným dýcháním s každým tahem provádíme zároveň dechové cvičení. Necháme-li klienta vybrat si pomocníky, učí se tím spolupráci, komunikaci a vůbec sociálním dovednostem. Při péči o psa můžeme probírat různá témata, např. smysl pro zodpovědnost. Klienta necháme též psa za trpělivost pochválit, čímž klademe důraz na umění ocenit druhé. Sami pak pochválíme klienta za pěkný výsledný vzhled psa. Necháme-li klienta vybrat si svůj nástroj mezi různými kartáči a hřebeny, bude si procvičovat proces rozhodování. Pojmenování různých předmětů k údržbě psa poskytuje logopedické cvičení např. písmene „ř“ ve slově „hřeben“. A to jsme zatím pořád jenom u česání.

 

Starat se o někoho

O mnoho obyvatel domovů a jiných zařízení bývá pečováno, ale nemají se sami o koho starat, a proto tuto možnost velmi ocení – ať už se jedná o česání, podání vody či potravy, vycházku se psem, nebo třeba uložení psa k spánku. Trocha času stráveného s jedním klientem a se psem v soukromí dává možnost intenzivnějšího prožitku a hlubší vazby a citů. Možnost si třeba jen na chvíli posedět společně v zahradě představuje výbornou relaxaci.

 

Čas her

Hra je důležitou součástí života nejen pro děti. A hra se psem nám dá zapomenout na všechny potíže a mrzutosti a vyvolá smích nebo alespoň úsměv. Hrát si můžeme s jedním klientem, nebo celou skupinou.

  Aport, frisbee, různé stupně agility a tanec se psem patří mezi ty aktivnější. Stejně tak hra na schovávanou, ať už pes hledá jen svou oblíbenou hračku, nebo s ní i klienta. Nebo pes hledá po čichu pamlsek u jednoho ze tří nebo více hráčů.

  Případně psovi ukryjte v určitém travnatém úseku pět dobrot a hráči pět plastikových zvířátek. Vyhraje ten, kdo najde všech pět jako první.

  Jindy se může klient se psem plazit o závod, kdo dorazí k cíli první, nebo umí-li pes šťouchat nosem před sebou balonek, klient může na čas na stejnou vzdálenost balonek před sebou foukat.

  Všimněte si, že pes se nezlobí, když prohraje, a nezapomeňte si o tom s klienty popovídat.

  Dobrá hra je Fido říká… a všichni napodobují. Například „Fido (nahraďte jménem svého psa) říká: ,Štěkejte jako psi!‘“ A všichni štěkají. Když se řekne: „Překulte se!“, nikdo se nesmí překulit, protože to Fido neřekl.

  Mezi klidnější hry patří psí pexeso nebo poznávání psích objektů (např. míčku, hřebene, žínky) poslepu v sáčku. Nebo můžeme procvičovat paměť vyndáním předmětů ze sáčku na omezenou dobu, pak je schovat a soutěžit, kdo si jich více zapamatuje. Do sáčku můžeme dát též kartičky s různými pojmy ze světa psů, nechat vždy jednomu klientovi ze skupiny jednu kartičku vytáhnout a beze slov ostatním pantomimou předvést, co na ní stojí. Jindy mohou na kartičkách být uvedeny různé aktivity pro daný den a pořadí je pak určeno klienty náhodně. Kartičky mohou obsahovat též jen písmena psího jména, které je třeba před procházkou složit, nebo slova, ze kterých je nutno sestavit smysluplnou větu o psovi. Pejska můžeme také měřit a vážit a počítat mu fl íčky nebo drápky.

  Můžeme si společně zazpívat nějakou psí písničku, přečíst psí příběh, podívat se na krátký fi lm o psech, vyfotit se spolu se psím kamarádem, nejlépe polaroidem, namalovat obrázek psa, vytvořit jeho koláž či jej vymodelovat z plastelíny nebo jílu. Pes může na papír otisknout své pomalované tlapky. Kdo nemá dost vlastní fantazie, může kreslit podle živé předlohy nebo fotografi e. A to nejen na papír, ale třeba i na tričko. Ti, kdo jsou zdatní v domácích pracích, mohou uplést nebo uháčkovat pejska nebo něco (např. vestičku) pro pejska. Vyšívání a patchwork jsou spíše pro pokročilé. Menším dětem můžeme připravit omalovánky. Šikovnější si poradí s vystřihovánkami. Na podzim vyrábíme kaštánková zvířátka. Můžeme si též společné aktivity se psem nafotit a udělat si z nich pěkné fotoalbum nebo památníček.

  Každý si může do příštího setkání připravit malý referát na určité psí téma a ostatním ho přednést. Můžeme si tak povídat o povinnostech a radostech spjatých s vlastnictvím zvířete, o jeho povaze, schopnostech, chování, výcviku, nemocech, psí řeči. Diskusi doprovodíme praktickými ukázkami a třeba i poslechem psího srdíčka stetoskopem. Pokud to váš pes bude tolerovat, může se nechat od klienta poslepu ohmatat nebo vyšetřit včetně tlapek a zubů. A příště probereme, co si z toho kdo zapamatoval. Můžete si připravit kartičky s otázkami a náhodně je rozdat.

  Při učení se cizímu jazyku můžeme mít pojmy např. v angličtině. Kdo by chtěl lekce zaměřit více vědecky, ať zvolí téma z oblasti etologie, klasifi kace psů, veterinární medicíny či téma v souvislosti s kynologickými organizacemi, výstavami psů, lovem nebo policejním výcvikem a eventuálně uspořádá i příslušnou exkurzi.

  Kulinářsky se můžeme s klienty vyřádit přípravou pochoutek pro pejska – např. výrobou sušenek namazaných paštikou nebo sýrových kuliček. Samozřejmě je třeba, aby si všichni po jakékoli aktivitě se psem dobře umyli ruce.

 

Canisterapie

Tato kniha volně navazuje na publikaci Pes lékařem lidské duše z roku 1999. Skládá se ze dvou nezávislých částí. Teoretická část je určena hlavně pro psychology, pedagogy, sociální a zdravotnické pracovníky, kteří se zajímají o terapeutický vztah člověka a psa, a je doplněna o nejnovější poznatky z oboru canisterapie, jak byly předneseny na 12. mezinárodní konferenci IAHAIO, pořádané v červenci 2010 ve Stockholmu. Praktická část je zaměřena na zájemce o praktickou canisterapii a všechny milovníky psů. Pojednává formou fiktivního rozhovoru o přednostech a úskalích canisterapie, zabývá se její formou soukromou i profesionální, hovoří o předpokladech lidí i psů a podmínkách pro to, aby ze vzájemného vztahu mezi člověkem a psem získávaly obě strany. Radí rovněž s výběrem psa a na závěr seznamuje se způsoby výchovy psů pro canisterapii na různých kontinentech.

Vydalo nakladatelství Portál, 2011