Nejdůležitějším krokem je volba vhodného chovatele. Jednak proto, že slušný a kvalitní chovatel vám dokáže zodpovědně poradit a vybrat vhodné štěně z vrhu, ale také proto, že následky špatných podmínek v mládí si štěně ponese celý život. Při výběru je třeba brát v úvahu to, že mnoho bezohledných chovatelů dobře ví, jak to udělat, aby se štěňata prodala (protože to je hlavní účel jejich chovu). Vybírejte proto pečlivě.

Perspektivní štěňátko pro chov by mělo mít nůžkový skus, 6 řezáků nahoře i dole i všechny ostatní mléčné zuby. Nemělo by mít nikde bílou skvrnu a u černých s pálením by měly být prsní odznaky oddělené a i ostatní znaky správně rozložené. Pejsek musí mít obě varlátka. Pokud tomu tak není, chovatel by na to měl upozornit. Takové štěně je vhodné pro zájemce, kteří hledají pouze kamaráda.

Jaký by měl být váš chovatel?

1/ Předem si o chovateli zjistěte co nejvíce informací, nenechte se ale ovlivnit pomluvami.

2/ Vyhněte se chovateli, který má velké množství různých plemen. Svědčí to o tom, že motivem k jejich pořízení nebyl zájem o plemeno, ale snaha vydělat nebo vítězit na výstavách. Tomu většinou odpovídá i péče a přístup ke psům.

3/ Vyhněte se chovateli, který má neúměrně velké množství psů. To se samozřejmě může lišit podle podmínek a počtu lidí v rodině chovatele. Pokud se ale psi počítají na desítky a chovatel si ani není jistý, jak se který jmenuje, pak pryč odtud.

4/ Nechte si ukázat celé chovatelské zařízení a všechny psy. Měli by být na první pohled zdraví, v dobré kondici. Pinč může být nedůvěřivý k cizím, k chovateli by se ale všichni psi měli chovat přátelsky a beze strachu.

5/ Důkladně si prohlédněte životní podmínky psů - pinč by neměl být držen v kotci a pokud ano, musí být kotec čistý, s možností výběhu a kontaktu s majitelem. Samozřejmě nemusí být vše sterilní, štěňatům se nedá poručit kam mají udělat ložičku, ale rozhodně by podmínky neměly působit odpudivě, psi nesmí být drženi ve špíně. Všimněte si také misek s vodou a krmením, vše by mělo být čisté.

6/ Trvejte na osobní návštěvě! Pokud chovatel nabízí, že vám štěně někam odveze, odmítněte to a zároveň berte jako varovný signál!

7/ Podívejte se na rodokmen vybraného vrhu. Nenechte si namluvit, že laik nic nepozná. Níže vám nabízíme jednoduchý návod, jak číst rodokmen. Vyhněte se štěněti z úzké příbuzenské plemenitby! Pokud chovatel rodokmeny štěňat ještě nemá, což je běžné, nechte si ukázat rodokmen matky a otce (dobrý chovatel bude mít kopii rodokmenu i otce). Ideálně si rodokmeny nechte poslat třeba emailem, abyste se na ně mohli v klidu podívat.

8/ Nechte si ukázat fotografie předků (dobrý chovatel by měl alespoň nějaké mít) a podívejte se, zda se vám líbí, případně zda odpovídají standardu, pokud chcete štěně na výstavy.

9/ Vybrané štěně musí být na první pohled zdravé, se zájmem o okolí, kontaktní, nebojácné, čisté a bez výtoku odkudkoliv. Nesmí být v žádném případě zablešené, musí mít čistou, jemnou, hustou a na omak příjemnou srst bez holých míst na uších, nohách nebo ocásku.

10/ Nikdy nekupujte štěně ze soucitu, pokud jsou psi v opravdu špatných podmínkách, informujte o tom chovatelský klub a případně i veterinární správu. Nikdy si ale štěně nekupujte! Sice mu tím pomůžete, ale na jeho místo nastoupí několik dalších a tak to půjde do doby, dokud se budou prodávat.

Pozor na příbuzenskou plemenitbu:

Příbuzenská plemenitba sama o sobě nemusí být vždy špatná. Je to však velice účinný nástroj chovu, který může přinést kladné výsledky, ale nese s sebou velká rizika. Používat by se tedy měla jen s maximálními znalostmi a vždy s jasným záměrem. I při maximálně odborném použití časem způsobuje nevyhnutelnou ztrátu vitality. Chovatel by měl dokázat příbuzenskou plemenitbu vždy zdůvodnit a své zdůvodnění podložit. Pozor na chovatele, kteří používají příbuzenskou plemenitbu jen proto, že krycí pes je blízko nebo ho mají rovnou doma.