Níže uvedené řádky jsou určeny zejména lidským rodinám či jednotlivcům, kteří uvažují o pořízení čtyřnohého společníka a nemají o myšlenkových pochodech psů vůbec páru. Cílem článku je ukázat lidem, jak si ke svému psovi najít cestu a vybudovat s ním vztah, ve kterém převládá vzájemné porozumění. Kdyby díky níže uvedenému ubyl byť i jeden na vodítku škrtící se mazlíček, stojí to zato. Pes má dostatek inteligence, aby pochopil lidské požadavky. Záleží pouze na člověku, je-li schopen se ve světě psa srozumitelně vyjádřit. Pojem "nevychovaný pes" není synonymem pro "hloupý pes", nýbrž pro "líný pán".

Při výcviku (i základních povelů - sedni, lehni, čekej apod.) mějte na paměti, že nejednáte s tvorem na stejné intelektuální úrovni. Snažte se omezit svou "lidskou" výřečnost a při výchově psa používejte vymezený, jednoduchý slovníček obsahující povely, které si sami zvolíte. Důležité také je zvolit jeden jediný zákazový povel, tj. např. nesmíš, ne nebo fuj, který použijete ve chvíli, kdy se pes podle vašich představ chovat nebude. Opakem zákazového povelu je stejně důležitý výraz pochvaly např. to je hodný, šikula, pašák, výborně nebo to je dobře.

Vím, že každý páníček chce věřit tomu, že právě jeho zvíře je to nejinteligentnější a časem pochopí košatou člověčí žádost, např. o vykonání povelu "ke mně", typu: "Já už jsem ti to včera jednou říkal a opakovat se nebudu, takže když, řeknu ke mně, chci tě tu vidět!" Je možné, že pes takovou větu skutečně jednou pochopí, ale do té doby zbytečně budete trápit jeden druhého - vy budete opakovaně projevovat svou nespokojenost nad nevykonaným povelem a pes následně ztratí chuť do tréninku čehokoli, protože jediné, čeho se mu za jeho snahu, byť i nepatrnou, dostane, je nelibý projev vůdce. Takže se ocitnete v bodě, kdy na louce vypustíte svého psa, ten vezme okamžitě kramle a bude ochoten se k vám vrátit ne na váš povel, ale až si sám obstará, co považuje za nutné. V podstatě jediným poutem, které mezi vámi vznikne bude vodítko, což je dost málo, ne?

Nad výukou každého cviku je třeba přemýšlet a zvolit metodu, která by pro vašeho psa byla neschůdnější a nejjednodušší a hlavně začínejte s nejjednoduššími cviky, postupně se dopracujete k obtížnějším. Nezapomínejte psa dostatečně pozitivně motivovat. Pokud chcete naučit psa něčemu novému, připravte si hlavně pamlsky (ne granule, kterými ho krmíte každý den, ale nějakou dobrotu, kterou miluje - buřt, salám, sýr, piškot; druhá alternativa odměny je hra s oblíbenou hračkou), vystihněte správnou náladu psa (je nesmysl začít psa trénovat, když jej třeba např. zrovna štípla vosa), najděte klidné, známé prostředí bez rušivých vlivů (střed vlakového nádraží či na náměstí, kde probíhají sezónní trhy, bych vůbec nedoporučovala), pokud máte zvíře temperamentní a víte, že se na vaše požadavky bude více soustředit lehce unavené, zajeďte si třeba na kole k lesu, tam si zatrénujte, pak si se psem pohrejte, abyste mu "výuku" zpříjemnili, a máte ideálně nakročeno nejen k poslušnému psovi, ale taky k získání onoho věrného přítele.

Čím "černobílejší" metodu výcviku zvolíte, tím rychleji se dostaví výsledky, tzn.

1) dáte povel,

2) po úspěšném vykonání následuje velká pochvala - slovní + pamlsek nebo krátká hra.

NIKDY neprobíhá žádný monolog psovoda na adresu psa na téma "jak se ti to včera nepovedlo, protože pršelo a dnes, když už je sucho, by to šlo..." Tím jenom psovi rozhodíte to, co si naposledy zapamatoval nebo zopakoval. Své nároky při výcviku stupňujte pomalu, úměrně momentálním schopnostem a věku psa. Jako děti jsme se ve škole učili všichni nejdříve sčítat a odčítat ve stupnici do deseti a léta nám trvalo, než jsme se propracovali k logaritmům a maticím. Ruku na srdce, kdo z nás by to zvládl opačně? Stejně tak je to i u výcviku psa - nejdříve ho začnete učit chodit po nízké kladině, až postupem doby a pravidelným tréninkem se propracujete k dvoumetrovému žebříku.