Možná se ptáte, proč další článek na toto téma, když jsme se mu již několikrát věnovali.

Protože je toto téma (nejen) na našem portálu hodně často diskutované, chtěla bych alespoň částečně shrnout, jak to vlastně s čistokrevným chovem, a tedy pejsky (ale i kočkami) s PP, je. Jistě se mi nepodaří obsáhnout celou problematiku, ale to ani není mým cílem. Chci vám spíše nabídnout téma k úvaze a případné diskusi.

Hned v úvodu chci také předeslat, že moje láska ke psům se neřídí jejich průkazem původu, mám stejně ráda voříšky jako šampiony. Toto téma je více o lidech, než o psech samotných.

1. příslušnost k plemeni

Pořídíte-li si psa bez PP, vydávaného za určité plemeno, nikdy nemáte jistotu, že vám z něj vytoužený představitel plemene opravdu vyroste. Až příliš často se stává, že lidé vydají nemalou několikatisícovou částku za voříška neznámého původu. Většina ho jistě bude mít ráda i tak (i když nejeden takový "omyl" skončí v útulku nebo vyhozený na ulici), ale vydané peníze jim už nikdo nevrátí...

Argument proti: Osobně znám jeden případ, kdy došlo k nechtěnému nakrytí mezi jedinci dvou podobných plemen, a chovatel přesto fenu ve stejné říji nakryl také správným psem a nechal štěňatům vystavit PP. Poté, co štěňata trochu odrostla a bylo zjevné, že se jedná o křížence, se věc samozřejmě provalila a pomocí genetických testů bylo prokázáno otcovství, resp. že otcem není uvedený pes. Chovatel byl nucen všem majitelům štěňat vrátit pořizovací cenu štěněte a byl samozřejmě také potrestán chovatelským klubem. Jistě to není jediný případ, avšak přesto se jedná jen o ojedinělé vrhy.

Pokud by se toto stalo u psů bez PP, kde se dovoláte "spravedlnosti"?

2. původ

Průkaz původu psa je, jak sám název napovídá, dokladem o jeho původu. Obsahuje 4 generace předků daného jedince, většinou vč. jejich výstavních titulů a výsledků zdravotních zkoušek.

Pokud si vybírám psa opravdu odpovědně, pak mě zajímá nejen vzhled, ale také zdraví a povaha jeho předků, případně sourozenců z jiných vrhů. Bez PP nic z toho nezjistím. Pro ty, kdo vybírají psa pro výstavy a chov, je jistě zájem o předky, ev. sourozence štěněte samozřejmostí, ale mělo by to tak být i u těch, komu o výstavy a chov nejde. Chcete přece mít doma psa vybraného plemene, zdravého, se správnou povahou...

Argument proti: Ano, i v tomto případě může dojít k podvodu, ale není to vůbec jednoduché a ve skutečnosti je jen velmi málo pravděpodobné, že na takové psa narazíte. V případě pochybností lze rodičovství genetickými testy ověřit.

3. zdraví

Tento bod souvisí s předchozím, přesto bych se mu chtěla věnovat zvlášť. Každé plemeno je zatíženo určitými zdravotními problémy, které se týkají celé populace a s nimiž se chovatelé v čistokrevném chovu snaží bojovat. Asi nejznámější dědičnou chorobou, o které již slyšel každý, kdo měl se psy někdy něco do činění, je dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Je ale celá řada dalších. Některá plemena trpí častěji hluchotou, jiná dysplazií loketního kloubu, luxací patelly, očními chorobami atd. atd.

Aby mohl být pes (fena) zařazen do chovu, musí absolvovat nejen "zhodnocení" exteriéru při výstavě či bonitaci - tedy ukázat, že je vzhledově opravdu typickým představitelem svého plemene, a prokázat své povahové vlastnosti, ale také podstoupit zdravotní testy. Proč? To jistě chápe každý zodpovědný chovatel - aby se minimalizovala pravděpodobnost, že bude přenášet na své potomky genetické vady. Všechny tyto "prověrky" - tedy vzhled, povaha a zdraví - u rodičů štěňat bez PP chybí, nebo v horším případě některá z nich nedopadla dobře. V chovu psů bez PP se velmi často používají jedinci s pozitivními nálezy, co se týká zdravotních zkoušek, se špatnou povahou či vadami exteriéru.

Argument proti: I psi s PP trpí dědičnými vadami! Ano, to je samozřejmě pravda, avšak nejsou dále pouštěni do chovu. Zodpovědným výběrem štěněte s PP však hrozbu těchto nemocí minimalizujete.

Samozřejmě jako v každé lidské činnosti se i v čistokrevném chovu psů najdou podvodníci a nečestní lidé. Naštěstí ale podvádět v této oblasti není tak snadné a drtivá většina chovatelů se chová poctivě. Procento nepravostí je natolik malé, že lze v případě psa s PP mluvit o jistotě příslušnosti k plemeni, původu a zdraví předků.

Nejčastější pověry

1. Se psem s PP bych musel na výstavy.
To samozřejmě není pravda. K účasti na výstavách vás PP nijak nezavazuje.

2. Fena s PP by musela mít štěňata.
Ne, žádná fena nemusí mít štěňata, ani PP k tomu nezavazuje.

3. Pes s PP potřebuje zvláštní péči
Ne, pes s PP je stejný jako každý jiný. Nepotřebuje žádné zvláštní očkování oproti psům bez PP, ani žádnou dražší veterinární péči, ani žádné speciální krmivo... V těchto nárocích jsou si všichni psi rovní, jen u těch bez PP někteří majitelé méně hledí na kvalitní krmivo, jiná očkování než proti vzteklině atd. A veterinární péče se vzhledem k tomu, o čem jste se mohli dočíst výše, může u psa bez PP naopak prodražit, takže ve výsledku mnoho lidí peníze ušetřené při koupi psa postupně zaplatí u veterináře.

Nejčastější argumenty těch, kdo nabízejí štěňata bez PP

1. nadpočetná štěňata
Dříve skutečně existovala tzv. nadpočetná štěňata - bylo stanoveno, kolik štěňat může fena odchovat v jednom vrhu a ostatní měla být utracena. Jelikož se do toho samozřejmě většině chovatelů nechtělo, vznikala tak štěňata, která PP nedostala. Tato praxe byla už dávno opuštěna (až na ojedinělé výjimky, např. u některých loveckých plemen), přesto se dodnes mnozí zájemci o štěňata nechají podvést větou typu: "To víte, je to 6. štěně z vrhu a tak nedostalo PP..."

2. zdravotní vrh
Další oblíbený argument: "Každá fena MUSÍ mít aspoň jednou v životě štěňata a nám se ji nechtělo kvůli jednomu vrhu uchovňovat." Ne, není pravda, že fena musí mít ze zdravotních důvodů štěňata.

3. nechtěné nakrytí
Možná jste to taky slyšeli: "Když my jsme Betynku s Alíčkem neuhlídali, když hárala... Ale to nevadí, však jsou to oba jezevčíci, tak jsou stejně štěňata čistokrevná." Ano, to se může stát. Ale věřte, většinou to vůbec nebylo nedopatření nebo nepozornost majitele, ale záměr...

4. nemáme čas fenu uchovnit
U většiny plemen není uchovnění žádnou velkou obětí. Většinou se jedná o jednu či dvě výstavy, případně bonitaci, a zdravotní zkoušky. Zodpovědný chovatel chce mít jistotu, že jeho fena (pes) je takový, jaký má být, a zdravý, aby mohl odchovávat zdravá standardní štěňátka. Proto se o uchovnění svých psů jistě rád postará.

Vyčerpat celou problematiku v jednom článku jistě není možné a ani to nebylo mým cílem. Věřím, že i mezi těmi, kdo produkují štěňata bez PP je mnoho lidí zodpovědných, kteří však nemají dostatek informací, aby se rozhodli pro čistokrevný chov; stejně tak i v čistokrevném chovu se najdou lidé, kteří chtějí na psech především vydělat a o zvířata jako taková jim zase tak moc nejde. Proto prosím vás, kteří máte s touto tématikou vlastní zkušenost, abyste se vyjádřili v komentářích.

Jak na to v čistokrevném chovu psů čtěte zde.

Autorčin web