Když už jsme se rozhodli, že si knírače přeci jen pořídíme, že nám nevadí, že se jeho srst musí asi 3x ročně upravovat (mimochodem tento zdánlivý nedostatek kompenzuje to, že knírač prakticky oproti jiným plemenům nelíná), že nevadí, že se o něm říká, že je paličák a nebo že se s ním hůř cvičí, musíme hned začít budovat naší skvělou "kariéru".

Je nutné si uvědomit, že jsme si přivezli domů štěňátko, které nás vlastně pozoruje a testuje!

Už u toho malého prcka musíme být důslední, to je myslím to nejdůležitější slovo pro výcvik knírače.

Štěňata velkých kníračů chtějí svého psovoda ihned ovládat, takže vrčení a chňapání u misky a trhání oděvů psovoda svými jehličkovými zoubky není nic nenormálního! Takového zuřivce musíme do správných mezí vykazovat důsledně, ale mírně. Nesmíte zlomit jeho probouzející se osobnost nějakým brutálním výpraskem, odveďte raději pozornost jeho trhající tlamičky někam jinam - vždy tak však musíte učinit natolik chytře, aby si trapič myslel, že tohle vlastně původně chtěl.

Já osobně už u malých miminek probouzím zvědavost a odvahu, celý vrh se tak u mne jako chovatele seznámí s těmi nejrůznějšími vlivy. Ukazuji štěňatům tmu, hluky (střelba, motorová pila), různá zvířata, byt atd. V tomto je nutné pokračovat celé štěněcí období! Choďte se svým psem do města, mezi lidi, na nádraží, kolem aut... prostě se vším ho seznamujte jakoby mimochodem. Na zvláštní jevy nereagujte přehnanými reakcemi! To znamená, ozve-li se výstřel, vaše štěně se třeba ohlédne, nebo taky ne, nevrhejte se hned k němu "no to jsi hodný" - zbytečně ho na zvláštnost jevu upozorníte, začne si zvuku všímat. Všechny rušivé elementy absolvujte v klidu, štěně vás bude napodobovat tak jako dosud svoji maminku - "aha, ten člověk se nebojí, nevšímá si toho, taky nebudu".

Nechejte své štěně věci, které mu připadají neznámé, očichat, prozkoumat... Když se například vyděsí sněhuláka a s hrůzou v očích kol něj pobíhá a třeba štěká, v klidu ke sněhovému muži přistupte a na svého vousáče v klidu promluvte - nechte ho, aby svou odvahu našel sám.

Nikdy na štěně nenapřahujte ruku, nebo nedejbože ho netrestejte např. vodítkem nebo složenými novinami! Jako trest slouží vycukání za obojek nebo kůži na krku.

Nikdy kníračovi nic nevnucujte! Pokud si již štěně nechce hrát, nenuťte ho, opět to musíte navléct tak, aby štěně jakoby chtělo samo. Týká se to aportů, pešků, čehokoliv. Knírač nemůže mít odmala pocit, že dělá něco z donucení, musí to sám absolutně a bláznivě chtít! Tudy vede cesta k úspěchu.

Informace a fotografie poskytla CHS Strážce klidu

a autorka stránek Velký knírač - a proč ne?