První zmínky o předcích komondora se datují od 9. století.
Byli v oblastech mezi Volhou, Donem a Černým mořem. V r. 1237 je používali mongolští pastevci u Zlaté Odry a maďarské planině Pešť pro hlídání ovcí.
Pastevci si velmi cenili moc, sílu a ochranitelské schopnosti komondorů, udivujících "nepsí" inteligencí, fantastickou starostlivostí a chutí pracovat.
Mnoho let se tito pastevečtí psi unikátní v kráse chovali u maďarských domů a byli vysoce ceněni.

Toto plemeno nebylo nikdy šlechtěno. Rodinná pokolení pastevců si předávala tyto psy a jejich chov z otce na syna. První pojmenování KOMONDOR se datuje od r. 1544, kde byli tito psi prvně pastevci popsáni na papír.
V literatuře se v 17. století objevuje komondor již často. V r. 1643 J.A.Komenský podrobně popisuje práci těchto psů: "Komondor - vynikající společník člověka, dnem i nocí ochraňuje stáda a lidi." Ferenc Peč ve své knize Historie přírody a nauka řemesel r. 1815 nazývá komondora vojákem a králem věngerských oblastí. V téže knize je též první vyobrazení komondora a jeho schopnosti vypsány v superlativech. Nebyla zde popsána stavba těla a vzhled, pouze um a tolik obdivovaná kolosální síla. Mohutná šňůrovitá srst chrání komondora od útoků velkých zubů. Tito psi měli kupírované uši, aby byli ještě více chráněni. Nejlépe byli komondoři popsáni r. 1841. Zde byly již podrobně vypsány exteriérové vlastnosti i charakteristika povahy tak málo lišící se od dnešních komondorů.

První fotografie komondorů pocházejí z 20. stol. od Ference Peče a z toho lze usuzovat, že se do dnešních dnů komondoři nezměnili, tudíž stavba těla i vzhled pouze prospívají těmto psům.

Mnoho sporů je kolem jména KOMONDOR. První verze je, že pochází ze slova tjursko-pečeněkského, druhá, že je to čistě tjurské slovo - pastevci prý své velké bílé psy nazývali QUOMANDUR, což později s fonetickou věngerštinou přešlo na komondor. Někteří vysvětlují tento název francouzským slovem COMMONDUER, nebo italským COMMONDORE, což značí hlídač. Také s německým KOMMANDEUR argumentují někteří, neboť tito psi byli vždy předvojem ve stádě nebo lidí.

Věngerský spisovatel Šinnei uvádí, že slovo komondor vzniklo z věngerského "komor", což značí "spokojený, sebejistý". Na pravdivou verzi však jazykovědci dodnes nepřišli a tak se můžeme jen dohadovat.

O rozvoj plemene se nezasloužili toliko lidé, ale spíše klimatické a pracovní podmínky, kde bylo těchto psů zapotřebí. Psi pracovali samostatně v extrémních teplotách od +30 do -40°C! Proto se u nich vyvinulo toto unikátní osrstění, které je dokonalým termoizolátorem a zároveň ochranným krunýřem proti velkým zubům. Bohatá srst hlavně na hlavě chrání oči před sluncem, proto ji není možné stříhat.
Nabízí se tedy otázka, jak může komondor vidět. Když ne stranou, komondor dobře vidí i přes závoje srsti.

Komondor je jedinečný při pastevecké práci. V těchto gigantických psech jsou koncentrovány přednosti hlídače, ochranitele, samostatnost, bohatýrská síla a zdraví. V extrémních podmínkách, v nichž žili, přežívali pouze ti nejlepší a nejsilnější. Každý z příznaků ustoupení od dokonalosti neobstál.

O srsti jsme se zmínili již výše.
Bílý pes byl vždy a všude dobře vidět a to i v noci, což bylo pro pastevce důležité. Komondoři nejsou cítit typickým "psím" zápachem. Museli být mezi ovcemi a mohli je tak skvěle bránit před zaskočenými vlky, kteří je neviděli, ani necítili. Obrana byla proto jedinečná. Pigmentace kůže není taktéž náhodná. Na růžovofialové se nejlépe ukáže jakékoli kožní onemocnění a případní cizopasníci. Proto je tato barva příznakem ideálního komondora a poukazuje na jeho zdraví.

Čas šel. Pastevci ve Věngrii mizeli každým dnem, proto i komondorů ubývalo. Na počátku 20. stol. téměř vymizeli. Naštěstí tito psi svými gigantickými rozměry a vznešeností sobě danou nemohli být úplně přehlédnuti, proto je lidé zkusili chovat k obraně a ochraně svých domů. Komondoři rychle a bez problémů změnili svojí specializaci z ochránců stád na strážce lidí. Stáli na stráži jak v honosných zámcích, tak i malých dřevěných domků proti zlodějům i k potěšení svých vládců - lidí.
V Maďarsku je více pasteveckých plemen - kuvasz, puli, pumi..., ale komondoři byli vždy králi maďarských stád. Byli to psi č. 1 - národní plemeno. Proto není divu, že obliba těchto bílých gigantů milovaných věngerskými pastevci zapříčinila, že r. 1924 vznikl Komondor klub a v témže roce bylo toto plemeno národně uznaným.
Od té doby začala práce s tímto plemenem. Bylo zapotřebí z mnoha rozličných zvířat vybrat ty nejlepší a vytvořit standart. V r. 1935 v knize Představení maďarských psů byli představitelé této rasy a to v hojném počtu 972 jedinců.

Tito původní jedinci byli zakladateli v chovatelství. Jejich dlouhá, bílá, šňůrovitá srst, kterou bylo poměrně snadné udržet v čistotě a pořádku, značně přispěla k oblibě tohoto plemene. Pro pastevce byla více ceněná ochota k práci, spolehlivost a elegance byla pouze k prospěchu při ostraze stád. Proto i přes svůj exotický vzhled neustoupili k čistě dekorativní rase a i dnes jsou přes exteriérové klady spíše pracovními psy.

Ve 30. letech se maďarští komondoři objevili i na MVP a byli ceněni v Evropě i Americe. Americký klub psů tuto rasu přijal v r. 1937. Druhá světová válka však zabrzdila chov komondorů. Velká část představitelů uhynula a k r. 1946 na území Maďarska zůstalo jen několik desítek představitelů této rasy. Velká chovatelská činnost 20.-30. let vyšla vniveč. Naštěstí se našli lidé, kteří byli ochotni začít znovu. Kmotrem komondorů v Maďarsku i na celém světě byl kynolog Jožef Bukovski. Dlouhé roky se ve svém sídle Karcagpusztai, které je ve městě Erd, zabýval studiem, selekcí a rozvojem komondorů. Díky němu se tuto rasu nejen podařilo zachránit, ale stal se znovuzakladatelem komondorů nejen pro Maďarsko, ale i uznávaným odborníkem mnohých států světa. Díky němu opět stanuli komondoři na MVP. Mnozí psovodi, milovníci i profesionálové šli v jeho stopách a díky tomu jsou komondoři na vysoké úrovni.

Takoví kynologové jako Jožef Lakatoš, Michal Astaloš, Laco Maďar udělali mnoho pro rozvoj komondorů, ale otcem a kmotrem zůstává Jožef Bukovski. Bohužel 13.1.1994 po MVP v Brně tragicky zahynul při autohavárii.

Výsledky jeho práce nám však zůstaly. Komondoři se rozšířili do Německa, Itálie, Velké Británie, Holandska, Kanady a dalších států světa. V Rusku jsou jedineční exempláři komondorů a k této době čítá jejich počet kolem 200 chovných jedinců. Počet milovníků této rasy však neustále roste a tak zůstanou živou budoucností.

Za informace a fotografie děkujeme paní Horové, CHS Království Canny