Za zachování plemene landseer se výrazně zasloužil Švýcar E. Bughardt, který dokázal obnovit a vybudovat moderní chov kontinentálního typu tohoto plemene. V polovině 50. let podalo současně Švýcarsko a tehdejší SRN žádost o uznání plemene. FCI uznala za samostatné plemeno landseera v roce 1956. V Evropě je landseer posuzován, vzhledem k výrazným odlišnostem, samostatně dle standardu č. 226. V USA a Kanadě je však landseer stále ještě považován za variantu černého novofundlandského psa s typickou tělesnou stavbou tohoto plemene.

Chov na přelomu 20.století

Po období oblíbenosti přišla doba zapomenutí. Na přelomu 20. století začal landseer mizet z očí veřejnosti. Do I. světové války se udržoval v Německu a ve Švýcarsku. Během válečných let se situace zhoršila a v roce 1917 se narodila poslední čistokrevná štěňata. V zájmu zachování chovu byla poslední fena Bella Donna v.d. Lärchenau kryta maďarským kuvaszem Baldurem v.d. Gifthütte. Z potomků z tohoto spojení vzešel v roce 1929 pes Primus v. Adlergarten, anatomicky správný, avšak nedosahující správné výšky. Byl použit ke krytí a ze spojení vzešel pes Paseha v.Gothensitz, jehož pomocí se udržela chovná základna v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

Návrat landseerů

Díky několika nadšencům se podařilo udržel chov landseerů i během II. světové války. V Německu bylo v letech 1940 až 1946 zapsáno 30 vrhů se 137 štěňaty. Ve Švýcarsku pak došlo k oživení chovu v 50. letech tohoto století. V této době došlo také k několika regeneračním pokusům a to prostřednictvím novofundlandských psů. Odchovy sice budily pozornost, bylo však zřejmé, že původní standard novofundlandského psa požadovanému exteriéru landseera neodpovídá. K oživení chovu bylo proto použito rovněž svatobernardských psů a pointrů.

Chov u nás

Do tehdejšího Československa byli první psi dovezeni v polovině 70.let. Poměrně úspěšně byli chováni v chovatelské stanici od Trojské skály manželů Jandových. K propagaci landseera u nás přispěl v 80. letech velkou měrou Ing. Josef Lux, velký milovník a chovatel tohoto plemene. Dodnes se však, a to i přes svůj impozantní vzhled, landseer u nás nestal módním plemenem. Dokazují to statistiky odchovů, kdy jen ve výjimečných případech je počet vrhů vyšší než 2 za rok v celé republice.

Landseer na obrazech

Zhruba od roku 1820 vytvořil v té době nejznámější malíř zvířat sir Edwin Landseer řadu uměleckých děl, na nichž vypodobnil zcela bílého psa s několika černými plotnami. Jeho nejznámější obraz se jmenuje "Významný člen lidské společnosti". Na tomto obraze leží pes jménem Paul Pry na přístavní hrázi a pozorně sleduje vodu. Tento pes podle pověsti zachránil svého pána ze ztroskotané lodi a dopravil ho na vzdálenou pevninu. Za tyto činy ho Královská záchranářská společnost jmenovala čestným členem a zajišťovala mu dostatek potravy. Obrazy sira Edwina Landseera zvyšovaly popularitu těchto psů a nakonec tito bíločerní obři získali po malíři své jméno.