Původ

Za zemi původu landseera se považuje Anglie. Žili s lidmi jako strážci selských usedlostí, pracovali jako řezničtí a tažní psi. Žili skromně a kynologové o ně nejevili zájem. Tyto psy sebou dovezli osadníci a rybáři po roce 1620 na Newfoundland, kde se křížili s domorodými psy. Výsledkem byli skvrnití psi mohutné postavy. Zde také získali vynikající schopnost k práci ve vodě a byli obecně označováni jako "novofundlandští psi". Když potom po roce 1780 námořníci dováželi zpět do Anglie černobílé psy z Newfoundlandu, stal se nejeden selský pes přes noc novofundlanďanem.

Chov doma

Chovat landseera je možné snadno v domě i na zahradě, protože je klidný a snášenlivý. V dnešní době se uplatňuje hlavně jako pes společenský. Tito velcí psi potřebují vydatný a stálý styk se svou rodinou. Hodí se proto především pro aktivní majitele. Landseery lze chovat celoročně volně na zahradě, potřebují jen suché a závětrné místo k odpočinku. Jsou schopni snášet velká chladna a mnozí se s chutí nechávají zapadat sněhem. I při teplotách pod nulou se radostně vrhají do vody. Problémem jsou pro ně vysoké teploty. Snášejí je nejraději a nejlépe opět u své zamilované vody.

Krmení

Jako každé velké plemeno má i landseer vyšší nároky na množství a kvalitu stravy. Především štěňátka a dorostenci vyžadují, vzhledem k jejich rychlému růstu, pravidelně dostatek kvalitní a vyvážené stravy. Jejich apetit lze také velice vhodně využít při výcviku. V dospělosti však je landseer mnohem méně náročný než např. německý ovčák, ovšem při dostatečném přísunu vápníku a vitamínových složek. Nespálí totiž tolik energie jako plemena, která potřebují neustálý pohyb a navíc je u něho nízká spotřeba potravy pozůstatkem z doby, kdy se jako rybářský pes živil rybami, které na něho zbyly.