Stopy lvíčků můžeme sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě a to již od 13. století. Lvíček byl vyobrazován na nástěnných kobercích z Francie - nejznámější je nástěnný koberec Dáma s jednorožcem (Lady and Unicorn) z přelomu 14. a 15. století. Jeden ze série šesti nástěnných koberců reprezentuje Dámu s jednorožcem. Malý bílý pes (lvíček?) sedící na polštáři se objevuje na dvou z těchto nástěnných koberců.

Lvíčka spatříme na pracích řezbářů z Německa i na obrazech velikánů malířství jako jsou Eyck, Birago, Cranach, Tiziano, Mostaert, Brueghel, Brouwer, Vrancx, Coques a hlavně Dürer a Goya. Významní malíři byli zváni ke dvorům a stávali se dvorními malíři králů a vévodů. Šlechta se dávala vymalovat na obrazy často se svými psy. Můžeme tedy podle obrazů sledovat, kde se pravděpodobně v té době lvíčci nebo jim podobní psíci vyskytovali.

Lvíčka vlastnila princezna Kateřina von Mecklenburg v 16. století v Německu, lvíčci žili v 17. století v Itálii v nejbohatší a nejmocnější florentské rodině Medicejů.

Renesanční německý malíř Albrecht Dürer (1471 - 1528) tyto psíky se lví úpravou velice miloval a s oblibou je maloval. Dochovaly se jeho mnohé cenné studie. Dürer byl dvorním malířem císaře Maximiliána a později i mladého Karla V.

Francisco de Goya (1746 - 1828) se narodil v Zaragoze, ale už v mládí pracoval v Madridu a brzy se stal módním portrétistou a dvorním malířem rodiny španělského krále. Mezi nejznámější obrazy od tohoto španělského velikána, kde najdeme typického lvíčka, patří podobizna Vévodkyně z Alby (z roku 1795) a Mladá žena s dopisem (z roku 1812-1814).

Lvíčci na starých obrazech a kresbách jsou vždy šťastní a veselí psíci s bohatou a vlnitou srstí upravenou do lvího tvaru.

V knihách a encyklopediích

V roce 1555 Conrad Gessner napsal v Histories Animalium (Historie zvířat) první referenci o tomto plemeni. Lvíček byl začleněn do skupiny psů z těchto časů pod různými názvy, ale obvykle jako "lví pes". Další názvy v závislosti na časovém období byly Shoshundle, Gutchen Hund a Petit Chien de Lion. O plemeni byly zmínky v mnoha knihách o psech nebo ve starých encyklopediích.

Mezi knihami, ve kterých můžeme nalézt lvíčka, jsou: Dog Encyclopedia (Encyklopedie psů) od Hutchinsona, New Book of the Dog (Nová kniha psů) od Cassella, Das Edlen Hundes, The Animal Kingdom (Království zvířat) od profesora Gmelina a The Dog (Pes) z roku 1781. Francouzský přírodovědec Buffon pojmenoval lvíčka Bichon de Petit Chien de Lion (malý lví bišonek) a Francouzi se od té doby považují za zemi původu tohoto plemene.

V současné době se lvíček oficiálně nazývá Petit Chien Lion, ale téměř na celém světě, i v anglicky mluvících zemích, se obecně užívá německé slovo "löwchen" ("lowchen"), což v překladu znamená "malý lev". Někde se můžeme setkat i s názvem "little lion dog". V některých knihách a encyklopediích se objevují zmínky o tom, že právě lvíček je předchůdcem jiných plemen. Je tedy právě lvíček původní? Lvíček (lví pes) časově předchází pudla i bišona. Objevuje se to v několika významných encyklopediích a dalších pracích od roku 1756. Také se uvádí, že lvíčci jsou předci barbeta (dlouhosrstého pudla) a v dřívějších klasifikacích jsou předchůdci i vodního psa (Waterdog). Klasifikace bišona se začíná objevovat až později.

Časové linie naznačují, že lvíček už tedy dříve existoval jako samostatné plemeno a ne jako pouhá odnož rodiny bišonků. Je záhadou, proč se tedy v 19. století začalo plemeno vytrácet. Jedním faktorem, který může vysvětlovat jeho zanikání, je i možnost, že lvíček mohl sehrát úlohu ve vývoji toy pudla. V době, kdy se lvíček stal velice vzácným, se začal objevovat toy pudl, jehož popis se velice podobá lvíčkovi. Toy pudl se ustálil a lvíček se stal kuriozitou už nebranou vážně a v mnoha případech byl považován za vyhynulé plemeno. Byli lvíčci předky toy pudla? Existuje důvod věřit, že lvíček byl včleněný do rodiny pudlů a sloužil jako základ psa, který se nakonec proměnil na dnešního toy pudla?