Název plemene

Plemeno dlouho nemělo jednotné pojmenování a trvalo asi dvě století, než se mu ho dostalo. V 19. století se přeli angličtí chovatelé o název plemene. Původně bylo nazýváno podle své barvy Black and Tan Terrier, často také Rat Terrier. Kennel Club v Anglii zapsal v roce 1873 do plemenné knihy Black and Tan Terrier. Protože ale byli nejvýznamnější chovatelé v okolí Manchesteru, plemeno se přejmenovalo na Manchester Terrier. Ne všichni chovatelé s tímto pojmenováním souhlasili, ještě v roce 1884 založený klub se jmenoval Black and Tan Terrier Club of England. A tyto třenice trvaly ještě několik desítek let, než se definitivně rozhodlo mezi těmito dvěma zmiňovanými jmény. Teprve v roce 1924 byl oficiálně uznán Manchester Terrier.

Plemeno se dlouho vyskytovalo jen na území Anglie. V průběhu 18. století se manchester dostal i do USA a Kanady. Je velmi překvapivé, že je zde mnohem více rozšířen než v zemi svého původu, v Anglii. V Americe se dodnes manchesterům uši kupírují, asi i to bude jedním z důvodů, že chovatelé a majitelé zůstali plemeni věrní. Během 1. světové války plemeno v Anglii upadalo, tento trend bohužel pokračoval i následující roky po jejím skončení, takže po 2. světové válce bylo téměř na vymření. Chovatelé ale podnikali i velmi dlouhé cesty s fenkami za krytím, plemeno se podařilo zachránit a postupně opět rozšířit, i když takové popularity, kterou mělo v 19. století, už nikdy znovu nedosáhlo a asi nikdy nedosáhne.

V kontinentální Evropě se tito psi ojediněle vyskytovali sice již na přelomu století, ale více se rozšířili až v 70. letech 20. století. Dnes se vyskytují v největší míře v Německu, Holandsku, Belgii a Itálii, kde se těší poměrně velké popularitě. Několik chovatelských stanic je i v Rakousku, v Polsku a v severských státech. Za zmínku snad ještě stojí, že manchester teriéra kdysi vlastnila i slavná autorka detektivních románu Agatha Christie.

Využití plemene

Původním posláním manchestera bylo hubení hlodavců a hlídání lidských obydlí. V současné době je spíše společníkem než pracovním plemenem, i když chuť hlídat a zabíjet myši mu zůstala stále. Pro svoji rychlost a obratnost se výborně hodí k výcviku agility (psí parkur) a dobře se uplatní i pro flyball (vášnivě rád aportuje). Vyžaduje od svého majitele nějakou činnost a zábavu, je velice temperamentní a živý, přesto je dobře zvladatelný a rád se učí. Nelze ho doporučit lidem, kteří mají rádi klid, a kteří by nebyli schopni se mu dostatečně věnovat. Výborně si rozumí s dětmi. V žádném případě není agresivní a nerad se pere, nevyhledává šarvátky s ostatními psy. Kdo se nechce věnovat loveckému výcviku, musí odmalička perfektně zvládnout poslušnost, aby pes v lese nesledoval stopy, aby nedocházelo k likvidaci drůbeže, koček, ježků a jiných zvířat. Chce to trpělivost a čas, ale zvládnout to lze. Jako lovecký pes se dá využít, v Itálii je dodnes používán hlavně při lovu zajíců, v Maďarsku ho zkoušeli na lišky. U nás je jedna mladá fenka v rukách myslivce, takže si na její úspěchy při dohledávkách zatím musíme počkat. Je to pes do města i na venkov, spíše je lépe ho držet v bytě, ale může být trvale umístěn i venku, pokud má k dispozici řádně zateplenou boudu. Nehodí se do kotce, vyžaduje kontakt se svým pánem. Bude příjemným společníkem pro aktivní lidi, které rád doprovodí při výletech na kole, lyžích i při výletech po horách nebo procházkách městem.

Za informace a fotografie děkujeme manchester.terrier.cz