A jak to tedy probíhalo?

První den

Cestou k chovatelce jsme se zdrželi v šílené koloně v Praze a tak jsme přijeli s hodinovým zpožděním. Naštěstí je ale paní Šedivá moc milá a nevadilo jí to. Když jsme k ní konečně dorazili, pustila všechna štěňátka i jejich maminku Niamu z kotce ven. Nia se s námi přišla přivítat s tenisákem v tlamě a nadšeně pro něj běhala. Štěníci se poté, co si nás prohlédli, rozprchli po velké zahradě a všechno zkoumali. Po chvilce paní Šedivá prcky i Niu zavřela a vzala dovnitř jen tu naši malou princeznu D'arcy Monur. Sepsali jsme smlouvu, vyptali jsme se na poslední podrobnosti, Dáju si chovatelka naposledy vyfotila a už jsme jeli domů. Cesta zpátky proběhla s jednou zastávkou a úplně v pohodě. Dája byla v autě naprostý suverén, neplakala a většinu cesty mi prospala na klíně.

Doma jsme Dáju postavili na zem a čekali, co na ni naše první fenka Amálka - kříženka maltézáčka a papillona. Ta se uprostřed nadšeného pobíhání kolem nás zarazila a šla se podívat, co to ta praštěná panička zase přinesla... Dája štěkla a vrhla se na Amálku, která jí okamžitě nařezala. Kdo nikdy neviděl, jak 1,5 kg vážící pes vysvětluje sedmikilovému štěněti, jak se má chovat, ten by mi to asi nevěřil! Seznámení s dalším původním obyvatelem našeho bytu, kocourem Codym, proběhlo naprosto v pohodě. Kočičák je flegmatik, který rozjívené štěně přece nebude řešit.

Další dny

Ráno budíček těsně po 4. hodině, rychle vyvenčit, pohrát si, nakrmit. No jo, nakrmit, ale když Dája granulky tvrdě odmítala už předchozí večer a dnes ráno na tom dál trvala. Vzpomněla jsem si na radu chovatelky a přidala ke granulkám štěněcí konzervu. Nic. Další pokus byl zalít granulky teplou vodou. A zase nic. Nakonec jsem usoudila, že nutit ji jíst by asi nebylo to pravé a vyrazily jsme na první návštěvu - k mojí mamce a jejím zvířátkům. K mamce jsme dorazily kolem deváté ráno a její dvě čubinky - papillonka a jorkšírka byly z Dáji v šoku. Něco takhle velikého ještě neviděly. Na návštěvě jsme strávily téměř půl dne a asi i díky únavě z nových zážitků Dája poprvé doma pořádně baštila.

O pár dní později jsme se byly podívat na našeho veterináře. Hlavně tedy pro tabletku na odčervení, ale taky na první kontrolu a domluvit se, kdy dorazíme na očkování. Pan doktor Dáju zvážil (7853 g), pečlivě prohlédl, pochválil temperamentní a nebojácnou povahu a mohly jsme jet domů. V těchto dnech jsme se také začaly učit přibíhat na přivolání, protože reagovat na jméno se Dája naučila v podstatě okamžitě. Po zavolání "Dájo, ke mně!" jsem Dáje ukázala pamlsek a začala utíkat pryč. Štěně pelášilo za mnou, abych náhodou nezmizela z dohledu, a tak jsem se zastavila, otočila čelem k Dáje a pamlskem ji navedla do sedu. Celou dobu jsem ji nadšeně a jásavě chválila. Stačilo několik opakování a Dája krásně přibíhala a sedala přede mnou automaticky. Později jsme toto opakovaly i mezi lidmi a když jsem viděla reakce některých obyvatelů Kolína, chtělo se mi smát. Ale jsem ráda, že na mě nezavolali psychiatrickou pohotovost.

Další věc, kterou musela Dája pochopit, bylo zůstávání doma o samotě, tedy spíš s ostatními zvířátky. V tom nám hodně napomohla Amálka, které samota vůbec nevadí. K účelu zvykání si na samotu jsem aktivně zakoupila tolik propagovanou štěněcí ohrádku. Několik známých s velkými plemeny psů mě přesvědčovalo, že lepší věc nikdy neobjevili a že to ve výchově štěněte neskutečně pomůže. V tom případě ale nevím, jestli je Dája nadmíru inteligentní, nebo jejich psi klidnější? Prostě jsem na to šla tak, jak mi poradili. Do ohrádky jsem dala pelíšek, misky, čůrací plínku, hračky a kousátka. Když byla ohrádka otevřená a já byla doma, Dája v ní klidně ležela a podřimovala. Při pokusu o zavření ohrádky se z vnitřku ozýval řev týraného štěněte. To jsme za pár dní ale zvládly a tak nastala ta velká chvíle, nechat Dáju poprvé o samotě v ohrádce. Důkladně jsem ji unavila běháním venku a odvedla do ohrádky. Zavřela jsem ji a odešla. Deset minut jsem naprosto tiše poslouchala za dveřmi a bylo ticho. Vrátila jsem se, chtěla štěně pochválit, ale ohrádka byla prázdná. Zavřená a prázdná. Nechápavě jsem se rozhlédla a Dája mi běžela naproti z druhého konce místnosti. Vůbec nechápu, jak se dostala ven. A tak než bych riskovala, že si Dája při vylézání z ohrádky ublíží, putovala ohrádka zpátky do krabice a na skříň. Dlužno dodat, že kromě roztrhaných papírových kapesníčků doma doposud nic nezničila, když byla sama...

Po necelých dvou týdnech jsme spolu s Dájou vyrazily poprvé na cvičák. Původně se jen podívat, zapsat a počkat, až Dája dosáhne alespoň tří měsíců věku. Přístupem na cvičáku jsem ale byla víc než mile překvapená, okamžitě nám vše ukázali, od krásných velkých odkládacích kotců, přes rovný plac až po dvě klubovny. Líbil se mi i přístup k výcviku a ke psům obecně. A tak jsem hned vyplnila přihlášku a dál nehledala. Navíc jsem se dozvěděla, že na tento cvičák bude brzy docházet dalších šest štěňátek ovčáků a tak bude mít Dája jen o něco mladší kamarády. Dája byla cvičákem nadšená, zřejmě si myslela, že všichni ti lidé, co se s ní mazlí a dávají ji piškoty, a všichni ti psi, co si s ní ochotně hrají, jsou tam jen a jen kvůli ní. Od té doby jezdíme na cvičák poctivě 3x týdně.

Co dál?

V sobotu 19.6. byly Dáje přesně tři měsíce. Za těch 5 týdnů, co ji máme doma, jsme toho zvládly neskutečně mnoho, hlavně díky Dájinčině nebojácné a zvídavé povaze. Návštěvu veterináře, cvičáku, jízdu vlakem i MHD, autem jezdíme denně, byla se podívat i u koní a oveček... Jedním slovem - socializace.

Taky umí krásně přibíhat na přivolání, sednout na povel, přejít nízkou kladinu a chodit na vodítku bez tahání. I když je pravda, že na vodítku toho nachodíme málo, snažím se vybírat takové trasy procházek, aby se malá mohla do sytosti vylítat na volno.

To nejdůležitější, čímž jsme udělaly velký krok vstříc budoucnosti, bylo absolvování semináře Ladislava Macha o výcviku IPO, kterému bych se s Dájou chtěla nejvíc věnovat. Ale to je prozatím daleká budoucnost.

Dája je veselé, hravé, aktivní a neposedné štěně, které chce ze všeho nejvíc zkoumat svět a objevovat nové věci, v čemž se jí snažím co nejvíc pomáhat.

Osobní stránky: darcy-monur.wbs.cz