A proč právě špice?

Nemívá problémy s páteří jako jezevčíci a shih-tzu.
Nemá dýchací problémy jako pekingský palácový psík a mops.
Není náročný na stravu jako vlkodav.
Netrpí záněty uší jako kokršpaněl a baset.
Nemá lovecké sklony jako ohaři a setři.
A nemá dysplazii kyčelních kloubů jako německý ovčák.
Netřese se zimou jako čivava.
Není náročný na úpravu srsti jako pudl a bišonek.
Nemusí se náročně trimovat jako knírač a West Higland white teriér.

A jak je to s onou pověstnou štěkavostí špiců?

Tito psi byli po staletí vedeni k tomu, aby cokoli podezřelého oznamovali štěkotem. Činí tak dodnes, ale protože jsou velmi inteligentní a učenliví, lze jejich hlasové projevy poměrně snadno udržet pod kontrolou. Pokud jim majitel od počátku dává najevo, kdy jejich štěkot považuje za žádoucí a kdy ne, a pokud jim dovolí krátce štěknout po zazvonění zvonku, ale už ne ve štěkotu pokračovat bez omezení, lze hlasitost špice omezit na běžnou míru umožňující klidně pobyt i v panelových bytech.

Štěkání není u nich o nic větší, než u většiny jiných malých plemen (čivava, jokšírský teriér, malý knírač, pudl, papillon).