Norvičský teriér - Norwich terrier - portrét plemene

Norvičský teriér je příslušníkem vývojové skupiny teriérů a patří k nízkonohým teriérům. Pochází z jihovýchodu největšího z Britských ostrovů, z hrabství Norfolk a okolí jeho správního střediska, města Norwich, a je velmi blízce spřízněn s norfolským teriérem. Obě plemena vznikla z týchž předků. Nejde, na rozdíl např. od skotského teriéra, skajteriéra, West Higland white teriéra a kernteriéra, o plemena původní, ale vytvořená zčásti spontánně a zčásti záměrně křížením.

Začátky chovu budoucího norvičského teriéra jsou spojeny s univerzitou v Cambridgi. Z dnešních 22 univerzitních kolejí jich vzniklo 16 v době od 13. do 16. stol. Jedním ze záporů staletých univerzitních budov bylo v druhé půli 19. stol. množství krys, které obtěžovaly jejich obyvatele. Proto chodívali studenti za chovatelem psů Charli "Doggy" Lawrencem a kupovali si u něho malé teriéry s hrubou srstí červené nebo černo-tříslové barvy. Psi byli údajně produkty křížení "většího" jorkšírského teriéra s "malým" irským teriérem. Obývali se studenty přímo kolejní místnosti a přispívali účinně v tlumení hlodavců. Majitel nájemných stájí v Trumpingtonské ulici v Cambridgi také prodával psy. Ve stájích měl útulek pro psy dočasně či natrvalo odložené a opuštěné a zabýval se také jejich chovem. Od jistého muže, záložníka povolaného do anglo-búrské války, získal hrubosrstou tmavě žíhaně zbarvenou fenku aberdeenského teriéra, tu nakryl psem z chovu "Doggy" Lawrence. Z tohoto spojení vzešel pes Rags, kterého koupil J.Cook z Brooke Lodge, poblíž Norwiche. O psy J. Cooka se staral jeho dlouholetý zaměstnanec Frank Roughrider Jones, který se později, když odešel ze služeb J. Cooka, dál věnoval chovu psů. Odchoval velké množství teriérů a zásoboval jimi zájemce v blízkém i vzdáleném okolí. Někteří jeho psi se dostali i do USA. Těšili se oblibě nejen jako lovci krys a myší, ale používali se také ke "sportovnímu" lovu králíků. Rags nakryl během svého života velmi mnoho fen teriérů různé plemenné příslušnosti a zřejmě právem je pokládán za praotce všech norvičských a norfolských teriérů. Mimo jiné kryl také bíle zbarvenou fenu ze spojení Dandie Dinmont teriéra a hladkosrstého foxteriéra. Jejich dceru koupil v roce 1909 J. Reed z Horsteadu poblíž Norwiche a odchoval na ní ještě před 1. svět. válkou několik vrhů.

Po válce byli zbylí psi z jeho chovu kříženi s bedlington teriéry, stafordšírskými bulteriéry, irskými teriéry, ale také se psy z chovu J.Cooka. Z jednoho takového spojení vzešel pes Aylsham, nízkonohý, červeně zbarvený hrubosrstý teriér, bezprostřední přímý předek současného norvičského a norfolského teriéra. Stal se otcem později velice známého plemeníka Horstead Micka, který dával jak jedince s ušními boltci vztyčenými, tak s dopředu klopenými.

Kennel Club plemeno uznal pod oficiálním názvem Norwich teriér v roce 1932. Jeho standard připouštěl ušní boltce vzpřímené i dopředu klopené. V době, kdy J. Reed předváděl na výstavách své první malé červené teriéry, existovaly ještě jiné význačné chovy, které vznik obou kulturních plemen ovlivnily rozhodujícím způsobem - např. W.E.West založil na feně od F.Jonese svůj chov "Farndon", z něhož vzešel první anglický šampion plemene norvičský teriér, pes Red Dog se vtyčenými ušními boltci. Oba nesením ušního boltce odlišné rázy oddělil Kennel club a následně FCI až v roce 1960. Ráz s dopředu klopenými boltci dosavadního norvičského teriéra byl jako samostatné plemeno oficiálně nazván Norfolk teriér. Od té doby se obě plemena chovají a posuzují na evropských výstavách samostatně.

Dnes je norvičský teriér vysloveně společenským plemenem, k čemuž je povahově, ale i svým exteriérem dokonale disponován. Je to živý, ne však hašteřivý pes, je ostražitý a nebojácný. Narozdíl od mnoha teriérů úplně postrádá jakékoliv lovecké pudy, zvěř a její stopy ho vůbec nezajímají, postrádá i ostrost a je velice oddaný svému majiteli. Nejštastnější je, může-li být v jeho bezprostřední blízkosti. Neštastný je v kotci, kde doslova psychicky strádá z nedostatku kontaktu s člověkem. Přestože je velmi úhledného zevnějšku, jeho největší ozdobou a předností je povaha. Je živý, roztomilý, veselý a přátelský jak k lidem, a to i cizím, tak k jiným psům a ostatním domácím zvířatům. Nikdy není agresivní, konflikty s jinými psy v žádném případě nevyhledává. Je ohromně čilý, veselý, bystrý, odvážný, ale také citlivý. Nikdy není zbytečně dotěrný. Je doslova ideálním společníkem pro osoby, které mají rády temperamentní, ale klidné psy.

Hodí se i do nejmenších městských bytů. Protože je velice společenský, cítí se nejlépe ve dvojici s jiným norvičským teriérem nebo jiným psem. Vyžaduje úpravu srsti, která není v žádném případě střihem jako třeba u skotského teriéra, ale jen citlivým zdůrazněním žádoucích obrysových linií těla, a proto je dosti náročná a nelze jí svěřit kdekomu. Pouze ten, kdo plemeno dobře zná a je nadán i určitým výtvarným cítěním, se jí dokáže zhostit s úspěchem. První jedince tohoto plemene dovezli do České republiky manželé Stuchlých.

Norfolský teriér

Je původem, charakterem a vzhledem s výjimkou uší naprosto totožný s norvičským teriérem. Norfolk je malý, milý pes s instinktem teriéra s dobráckou povahou. Je to přátelský a přítulný společník. Upravuje se trimováním, ale jedná se spíše tak jako u norvičského teriéra o zdůraznění linií těla. První jedince tohoto plemene do České republiky dovezli manželé Havránkovi v roce 1996, pejska jménem Roughrider Swet of Lorateyre a ještě téhož roku fenku Roughrider Starlight Lussy. Tito jedinci dali základ chovu norfolků u nás.

Informace k plemenu norvičský teriér poskytl pan Ivan Stuchlý.

Informace a fotografie k plemenu norfolkský teriér poskytla paní Zita Havránková - CHS Od Spešovské skály.

Materiály o plemench pro vás zpracovala Maruška.